Č. 11703.

Vodní právo: I. * žádost za vyvlastnění jest obsažena již v žádosti za povolení vodního díla, k jehož provedení jest vyvlastnění zapotřebí. Není proto třeba, aby ve veřejné vyhlášce o komisionelním řízení o projektu obce na odběr vody (§§ 36 a 37 čes. vod. zák.) bylo výslovně uvedeno, že bude se jednati také o vyvlastnění cizích vodních práv. — II. K vyvlastnění cizích práv vodních pro obecní vodovod nelze přikročiti, dokud není zjištěno, že obec nemůže vystačiti s vodou, kterou má k disposici.
(Nález ze dne 30. ledna 1935 č. 11.070/35.)
Věc: Město B. proti zemskému úřadu v Praze (za zúč. Františka St. a spol. adv. Dr. Karel Jindřich Stradal z Teplic-Šanova) o odběr vody pro městský vodovod.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud jím byl vodoprávní nález okr. úřadu v Duchcově z 3 0. srpna 1930 zrušen i v té části, v níž bylo městu B. dáno povolení na přeložení potrubí z hlavní sběrné šachty v Č., a dále, pokud jím byl týž nález zrušen z důvodu nedostatku řádného vyhlášení řízení vyvlastňovacího, zrušuje se pro nezákonnost. Jinak se stížnost zamítá pro bezdůvodnost. Důvody: Vodoprávním nálezem okr. úřadu v Duchcově z 30. srpna 1930 bylo městu B. na podkladě její žádosti o povolení rekonstrukce a rozšíření městského vodovodu po provedeném řízení vodoprávním uděleno povolení jednak k přeložení potrubí z hlavní sběrné šachty v Č., jednak povolení k odvádění přetoku z vodojemu m.-ského vodovodu pro účele vodovodu města B., dále bylo vysloveno, že se podle § 37 vod. zák. vyvlastňuje právo k užívání vody majitelů mlýna Anny H. v R., Františka a Marie St. v R., Gustava K. v H. a Františka L. v K. pro mlýnský podnik, a stanovena jim na základě dobrého zdání úředních znalců náhrada za vyvlastnění vody ve množství 1.5 sek. 1 s výhradou, že strany s náhradou nespokojené mohou po vyčerpání instančňího postupu správního se dožadovati soudu za definitivní stanovení výše náhrady (§ 87 vod. zák.).
O dalších náhradách a protestech' síran, vznesených při vodoprávním řízení, bylo pak rozhodnuto takto: 1. Požadavky osad R. a K., ležících na potoce, do něhož dosud přepad m.-ského vodojemu odtékal, na zamítnutí projektovaného přivádění přetoku m.-ského vodojemu do b.ského vodovodu, po případě na postavení 3 hydrantů v R. a 2 hydrantů v K. k zásobování obyvatelstva vodou ve množství 20 litrů denně na' hlavu, a k neomezenému odběru vody k hašení, a požadavek náhrady útrat právního zastoupení byly odmítnuty. 2. Požadavky majitelů luk v R., a sice . . . . . . dále majitelů luk v K. a to na odškodnění práv k zavlažování luk a požadavek na úhradu útrat právního zastupování byly rovněž odmítnuty. 3. Rovněž byl zamítnut požadavek mlynářů . . . . na náhradu útrat za právního zástupce.
Dále bylo zmíněným vodoprávním nálezem uloženo městu B. nésti náklady vzniklé vodoprávním řízením a přibráním úředních znalců z oboru stavebního, mlýnského a strojního, kdežto náklad vzniklý přibráním znalce zemědělského uložen byl majitelům luk výše zmíněným. Konečně bylo vysloveno, že eventuelním rekursům se odnímá odkladný účinek, ježto okamžité provedení projektu je odůvodněno naléhavým zájmem veřejným.
V důvodech bylo uvedeno v podstatě následující:
Město B., čítající asi 10.000 obyvatel, 439 kusů velkého dobytka, 74 malého dobytka a 75 menších živn. provozoven, trpí trvalým nedostatkem pitné vody a městský vodovod je po největší část roku na mnoho hodin uzavřen. Město B. potřebuje vodovod dávající přibližně 9.5 vteř. 1, kdežto vydatnost nynějšího vodovodu klesá velmi často na 3.8 vteř. 1, při čemž poklesy vydatnosti jsou každoročním zjevem a vyžadují, aby dostatečná vydatnost byla zabezpečena. Trvalý nedostatek vody a nutnost rozšíření vodovodu musí se tedy uznati. Projektované připojení přepadu m.-ského jest účelným, ježto vodojem m.-ský leží v bezprostřední blízkosti b.-ských pramenů.
Pokud jde o vyvlastnění, jest v odůvodnění vodoprávního nálezu poukázáno na předpis § 37 vod. zák., ježto vlastník vodního užívacího práva, jež bylo vyvlastněno, nepotřebuje vody nevyhnutelně k témuž účelu, k jakému se jí domáhá obec. B. Odškodnění byla úředními znalci vypočtena na základě skutečné mzdy za mletí a na podkladě doby, kdy odebírání vody přijde v úvahu; byla určena po svědomitém přezkoušení poměru přítoku vody. Znehodnoceni mlýnů nenastane, ježto veškerá vodní díla jsou po měsíce odkázána na záložní motory a odběr vody bude se uplatňovati pouze v delší době používání motorů.
Dále bylo v důvodech uvedeno, že podle vyjádření státního technika nelze se z odvádění přepadu m.-ského vodovodu obávati nepříznivého vlivu na stav vody ve studnách v R. a K., ježto dno potoka jest celkem nepropustné, a i když se připustí propustnost dna, neuplatní se odnímání vody, ježto při rozloze povodí nenastane znatelná změna ve výši vody. K hašení ohně jest v R. rybník napájený z místního potoka. Kdyby se však přes to vyskytly závady se stanoviska vodoprávního nepřípustné, má úřad podle § 5 tohoto nálezu právo učiniti příslušná opatření.
Pokud jde o zavodňování luk, jest v náleze uvedeno, že množství vody, které se z přepadu m.-ského odvádí, činí pouze malý zlomek vody v potoce a u osady K. obnáší sotva 1/20 vody potoční. Tento úbytek vody nepřichází pro zavodňování luk prakticky v úvahu, nehledíc ani k tomu, že zdýmadla odborně provedená k zavodňování luk nikde ani v R. ani v K. nebyla zjištěna. Nebylo také v žádném případě prokázáno, že takové užívací právo na odvádění vody k účelům zemědělským, k němuž bylo zapotřebí povolení již podle mlýnského řádu z roku 1814, i podle vod. zák. z r. 1870, bylo uděleno. Další část odůvodnění týká se náhrady útrat.
Z rozhodnutí tohoto odvolali se jednak zmínění již mlynáři a majitelé luk v osadách R. a K., dále osada R. a osada K. Majitelka mlýna Anna H. v R. však své odvolání vzala zpět.
Zem. úřad v Praze provedl dne 29. září 1931 podle § 80 odst. 2 vl. nař. č. 8/1928 Sb. místní šetření, načež nař. rozhodnutím vyhověl podanému odvolání a zrušil napadený výměr pro podstatné vady řízení záležející jednak v tom, že nebyl zachován velící předpis vod. zák. a vada ta byla s to, aby zhoršila materielně právní postavení strany, jednak, že nebylo nesporně prokázáno ani vyšetřeno, že jsou dány předpoklady § 37 vod. zák. pro vyvlastnění práv k užívání vody. Současně bylo okr. úřadu uloženo, aby o žádosti města B. z 28. dubna 1927 znovu rozhodl.
V důvodech jest uvedeno v podstatě toto: Okr. úřad, prováděje o žádosti obce B. řízení, nepublikoval ani v jedné z vyhlášek řízení vyvlastňovací a ani v jedné neuvedl ani výslovně ani poukazem na § 37, případně § 49 vod. zák., že bude řízení vyvlastňovací provedeno. Přes to okr. úřad ve svém nař. výměru rozhodl o vyvlastnění práv dotyčných mlynářů k užívání vody. Řízení vyvlastňovací tvoří samostatnou součást řízení, na čemž nemění nic okolnost, že může býti provedeno současně s řízením vodoprávním. Jako samostatné řízení musí býti tedy podle vod. zák. řádně publikováno, a musí býti ve vyhlášce nezbytně uvedeno, že jde o řízení vyvlastňovací, a poukázáno na příslušná ustanovení zák., v tomto případě na § 37 příp. § 49 vod. zák. Názor tento podporuje i skutečnost, že řízení ve věcech vodoprávních je ovládáno zásadou koncentrační, a výslovné neuvedení předpisu vod. zák. o vyvlastnění ve vyhlášce o vypsaném řízení mohlo by způsobiti právní újmu strany. Jak ze spisů vychází a dodatečným šetřením na místě z 29. září 1931 bylo zjištěno, má obec B. k disposici jednak vodu pramenitou, jednak vodu říční (ke kropení ulic a parků, ke splachování kanalisační sítě). V domech podle udání zástupců obce jest pouze 80 van a 60 splachovacích klosetů. Při 10.000 obyvatelích a asi 500 kusech většího dobytka nelze za daných poměrů potřebu vody pramenité kalkulovati ani na 500 m3 na den, a činí tedy průměrná spotřeba vody 5.8 sek. 1. Podle průvodní zprávy projektu činí minimální vydatnost pramenišť do městského vodovodu 6 sek. 1., takže potřeba je prakticky kryta. Ve výměru I. stolice se sice uvádí, že minimální vydatnost vodovodu činí 3.8 sek. 1., avšak vydatnost pramenišť tak, jak udána jest projektantem, totiž 6 sek. 1., byla znalcem ponechána jako správná. Nezbývá tedy nežli předpokládati, že diferenci 6 — 3.8 = 2.2 sek. 1, t. j. 37% tvoří ztráta sítě a přívodu. Takovéto ztráty jsou skutečným plýtváním vodou a nepřicházely by v úvahu, kdyby nešlo o vy vlastnění vody, na kterou mají právní nároky jiní soukromníci, a jež slouží k zásobování jiných obcí, kde jest nedostatek ještě citelnější než v B., nebo kdyby byly přebytky trvalé. Úřad I. stolice nezkoumal, zda jest v B. nedostatek vody způsobený malou vydatností pramenů, či netěsností potrubí přívodního, rozvodné sítě a armatur. Ani úřední znalec nekalkuloval, mnoho-li má město vody z různých zdrojů k disposici, nýbrž spokojil se pouze tím, co udal soukromý projektant. Bylo proto výměr založený na řízení trpícím těmito podstatnými vadami zrušiti, následkem čehož se zemský úřad nemusí obírati dalšími vývody odvolání.
O stížnosti nss uvážil: — — — —
Jak z vypsání děje je patrno, obsahuje vodoprávní nález 1. stolice mezi jiným též výrok, že se městtu B. povoluje přeložiti potrubí z hlavní sběrné šachty v Č. Tato část projektu nesouvisí nikterak s dalšími výrokem nař. rozhodnutí, jenž se týká povolení odváděti přepadovou vodu z vodojemu m.-ského pro vodovod města B. Pokud jde o řečené přeložení potrubí z hlavní sběrné šachty v Č., nebylo zúčastněnými stranami podáno odvolání, a neměl tedy žal. úřad zákonného důvodu, aby rozhodnutí prvé stolice v tomto bodě zrušil. Je tedy nař. rozhodnutí v této části nezákonné.
Pokud pak jde o použití odpadní vody vodojemu m.-ského k zesílení vodovodu b.-ského, zrušil žal. úřad rozhodnutí 1. stolice ze dvou důvodů a sice 1. proto, že zahájení řízení vyvlastňovacího nebylo řádně publikováno, a 2. proto, že nebylo zjištěno, zda město B. trpí nedostatkem vody.
Ve směru prvním brání se stížnost námitkou, že pro názor žal. úřadem zastávaný není v předpisech §§ 79 a násl. vod. zák. opory, ježto jednak teorie i prakse hájí stanovisko, že řízení konsensní má býti s řízením vyvlastňovacím pokud možno spojeno, jednak v §§ 86 a 87 stanovena je zásada, že ve vodoprávním nálezu má býti zároveň rozhodnuto o nutném vyvlastnění a odškodnění za ně, jednak podle povahy vodních práv řízení vodoprávní téměř bez výjimky vede k vyvlastnění, takže se zavedením řízení vodoprávního je přirozeně již dáno i zavedení řízení vyvlastňovacího, aniž by to ve vyhlášce musilo zvláště býti vytčeno, ježto by zákon jinak byl musil výslovnou zmínku o řízení vyvlastňovacím jako náležitost vyhlášky podle §§ 82 a 83 vod. zák. předepsati. Stížnost uvádí dále, že při zavedení řízení vodoprávního nebude úřad vždy moci posouditi, zda k vyvlastnění dojde či nikoli. Konečně namítá stížnost v této souvislosti, že ve vyhlášce o řízení vodoprávním na den 9. listopadu 1929 bylo výslovně uvedeno, že se jedná o rozšíření vodovodu b.-ského zachycením přepadu vodojemu m.-ského, z čehož interesentům odpadu m.-ského vodojemu musilo býti jasno, že zavedené řízení vodoprávní musí vésti k vyvlastnění jejich práv. To prý právní zástupce zúčastněných stran při vodoprávním řízení z 23. května 1930 postřehl, činil návrh na odročení řízení, aniž káral nedostatek nyní teprve vytýkaný. Konečně namítá stížnost, že žal. úřad ani neuvádí, jaká materielní práva zúčastněných stran mohla za tohoto stavu věci býti porušena, když strany ty při řízení z 23. května 1930 byly přítomny, řízení v ten den nebylo skončeno, a strany tedy měly dosti příležitosti, aby proti vyvlastnění podaly námitky a svoje nároky na odškodné si daly zjistiti, což také učinily.
Rozhoduje o této námitce, nemohl nss přihlédnouti ke všem předpisům zák. vod., pokud jednají o vyvlastnění, ježto předpisy ty se týkají nejrůznějších otázek a propůjčují právo na expropriaci za předpokladů, které nejsou pro všechny případy stejné. Omezil tedy nss své zkoumání na expropriaci podle § 37 vod. zák., o kterou v tomto případě běží.
Podle tohoto předpisu mají obce a osady za určitých předpokladů právní nárok na vyvlastnění soukromých vod a vodních užívacích práv. Předpokladem vyvlastnění takového je nejprve, aby tu byla žádost za udělení vodoprávního konsensu (srv. Budw. A 6157/1908). Žal. úřad má sice pravdu potud, že výrok vyvlastňovací je výrokem samostatným, a že na této povaze nic nemění ani okolnost, že řízení vyvlastňovací může býti prováděno současně s řízením konsensním, s žal. úřadem jest také souhlasiti v tom, že řízení vyvlastňovací musí býti řádně publikováno, t. j. interesentům uvedeno ve známost. Než nss nemohl žal. úřadu přisvědčiti, pokud se domnívá, že ve vyhlášce o řízení vodoprávním musí nezbytně býti výslovně uvedeno, že jde též o řízení vyvlastňovací a že musí býti poukázáno na příslušná zákonná ustanovení, tedy v tomto případě na předpis § 37 případně na § 49 vod. zák.
Podle § 17 vod. zák. je vodoprávního povolení potřebí i při užívání vod soukromých, jestliže se tím působí na cizí práva nebo na povahu, tok nebo výši vody ve vodách veřejných. Okolnost, zda užívání vod soukromých se dotýká cizích práv vodních, bude v četných případech podle povahy věci možno zjistiti teprve při vodoprávním řízení na základě námitek interesentů, kteří musí (§§ 82 a 83 vod. zák.) námitky takové uplatniti nejpozději při vodoprávním řízení samém, ježto by se jinak mělo za to, že se zamýšleným vodním dílem souhlasí. Po názoru nss-u není proto požadavkem za všech okolností nezbytným, aby ve vyhlášce o řízení vodoprávním, i když při řízení tom se má jednati o otázkách vyvlastnění vodních práv, bylo výslovně uvedeno, že se vedle použití cizí vody soukromé jedná i o vyvlastnění cizích vodních práv užívacích, a aby bylo poukázáno na dotyčný předpis vod. zák., ježto za okolností může již ze žádosti samé býti zřejmo, že jde o zkrácení cizích práv vodních. Nss přiklonil se proto k právnímu názoru, vyslovenému již v nál. býv. rak. ss Budw. A 6458/1909, podle něhož v žádosti podané podle §§ 36 a 37 vod. zák. je implicite již obsažena žádost o vyvlastnění, a není potřebí okolnost tuto zvláště vytýkati, jestliže z obsahu vyhlášky o komisionelním řízení o dotyčném projektu lze seznati, že projekt nebude možno provésti bez omezení cizích práv vodních, jež zásadně není bez vyvlastnění přípustno.
Tak je tomu i v případě dnešním. Město B. žádalo o povolení k odvedení přepadních vod m.-ského vodojemu pro účely vodovodu města B. Mají tedy vody přepadné potočišti, do něhož se dosud vlévaly, býti odňaty. Již v tom je obsažena žádost za vyvlastnění cizích práv vodních k této vodě, budou-li práva taková během řízení vodoprávního uplatněna, a bude-li zásah do práv takových na podkladě námitek v řízení přednesených zjištěn. Také z vyhlášek o řízení vodoprávním bylo patrno, že se jedná o rozšíření městského vodovodu b.-ského zachycením přetokové vody z vodojemu obce M., takže z vyhlášek těch bylo možno seznati, že přepadová voda vodojemu m.-ského má býti osobám, jimž na odtoku tom přísluší vodní práva, odňata. To zúčastněné strany také postřehly, jak je zřejmo z toho, že uplatnily v řízení vodoprávním námitky toho obsahu, že projekt města B. se dotýká jejich vodních práv. Okolnost, zda tomu tak jest, byla také v řízení vodoprávním za přibrání znalců zjišťována, v případech, ve kterých zásah takový byl zjištěn, byla na podkladě posudků úředních znalců dotyčným zúčastněným stranám, které ostatně předložily odborný posudek i svého odborného poradce, vyměřena náhrada. Zúčastněné strany byly si tedy plně vědomy, že se jedná o řízení vyvlastňovací, jak je zřejmo zejména z protokolu o vodoprávním řízení z 23. května 1930. Nemá tedy názor žal. úřadu, že ve vyhlášce o řízení vyvlastňovacím musí býti nezbytně uvedeno, že o takové řízení jde, a že musilo tedy v daném případě ve vyhlášce té býti výslovně poukázáno na předpis § 37 vod. zák., opory v zákoně. Bylo proto nař. rozhodnutí i v této části zrušiti podle § 7 zák. o ss.
Zbývá tedy zabývati se ještě druhým důvodem, o který se žal. úřad opřel.
Žal. úřad, jak z nař. rozhodnutí je patrno, založil svoji argumentaci na zjištěních (o potřebě pramenité vody pro město B.), která byla získána jednak v řízení před I. stolicí, jednak žal. úřadem samým podle § 80 odst. 2 správního řádu. Co do vydatnosti pramenišť měst. vodovodu poukázal žal. úřad na průvodní zprávu k projektu, a dospěl k úsudku, že potřeba vody v městě B. by byla vydatností pramenišť měst. vodovodu kryta, a že tedy, není-li potřeba ta ve skutečnosti kryta, musí příčina spočívati buďto ve ztrátách vody v měst. vodovodní síti, nebo v tom, že vydatnost pramenišť měst. vodovodu nebyla správně zjištěna.
Proti zásadnímu stanovisku žal. úřadu, že k vyvlastnění cizích práv vodních nelze přikročiti, dokud není zjištěno, zda obec B. s vodou, kterou dosud má k disposici, nemůže vystačiti, nelze nic namítati. Neboť v §§ 36 a 37 vod. zák. jest vyvlastnění vodních práv vázáno na podmínku, že v obci je trvalý nedostatek potřebné vody, o nedostatku takovém však nelze mluviti, dokud není zjištěno, že obec s vodou, kterou má k disposici, nestačí. Nelze tedy přikročiti k vyvlastnění cizích práv vodních, dokud není bezpečně zjištěna vydatnost pramenů a stav městské vodovodní sítě.
O tvrzení odvolatelů, že město B. odebírá vodu z tak zv. »Pfifferlingbrunnen« nebo ze »Skalkenbergquelle«, nebo že město používá vody z vodovodu pro plovárnu, dále ke kropení ulic a k proplachování kanálů, obsažená v jejich odvolání, se žal. úřad vůbec neopřel, a je tedy poukaz stížnosti na dotyčná tvrzení zúčastněných stran, obsažená v jejich odvolání, nepřípadný, tím spíše, když v nař. rozhodnutí na podkladě výsledků šetření z 29. září 1931 žal. úřad uvádí, že město B. má k disposici i vodu říční ke kropení ulic a parků a k proplachování kanalisační sítě.
Vlastní základ nař. rozhodnutí, opřený zejména o výsledek místního šetření z 29. září 1931, předsevzatého žal. úřadem samotným za účasti stran, stížnost nikterak nevyvrací, nýbrž namítá jen, že nedostatek vody v městě B. je úředním orgánům úředně znám, že je notorickým, a že tedy dalších šetření nebylo potřebí. Námitkou touto nemůže však stížnost nař. rozhodnutí zvrátiti, ježto i kdyby nedostatek vody v B. byl notorický — žal. úřad nedostatek vody v městě B. ostatně ani nepopírá — nebylo by tím ještě prokázáno, že nedostatku vody nemůže býti odpomoženo prostředky, které město B. samo má k disposici.
Namítá-li konečně stížnost, že žal. úřad měl během jednání o dohodu dosti času, aby nedostatky nyní vytýkané odstranil, nemůže stížnost ani v tomto bodě míti úspěchu. Odvolací úřad má sice řízení, je-li toho třeba, dáti doplniti nebo je sám doplniti (§ 80 odst. 2 vl. nař. č. 8/1928 Sb.). Než je-li stav věci podle spisů tak nedostatečný, že je nevyhnutelno provésti nebo opakovati ústní jednání, čemuž je tak i v tom případě, když jest za účasti stran prováděti skutková zjištění, jako v případě daném, má odvolací úřad v odpor vzaté rozhodnutí zrušiti a vrátiti věc úřadu prvé stolice, aby ji znovu projednal a znovu rozhodl (§ 80 odst. 3 vl. nař. č. 8/1928 Sb.).
Stížnost nemohla tedy v tomto bodě býti shledána důvodnou.

Citace:

Č. 11703. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 405-411.