Č. 11821.

Jazykové právo: * V předložení cizozemského šeku k obliterování jest spatřovati podání. Obliterování tohoto šeku jest vzhledem k jeho způsobu vyřízením tohoto podání.
(Nález ze dne 30. března 1935 č. 13975/35.)
Věc: Firma Christian B. A Söhne v A. proti ministerstvu financí (vrch. odb. r. Dr. Kam. Kalousek) o jazykové právo.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Fa Christian B. A Söhne v A. stěžovala si podáním z 29. dubna 1927 na okr. fin. ředitelství v Ch., že berní úřad v A. provádí obliterování cizozemských šeků, jež mu předkládá, jenom českým razítkem, ačkoli jeho působnost se vztahuje na soudní okres s větší než 20% německou menšinou. Presidium zem. fin. ředitelství v Praze rozhodnutím ze 16. ledna 1928 této stížnosti vzhledem k ustanovení odst. 1 čl. 33 jaz. nař. z 3. února 1926 č. 17 Sb. nevyhovělo a min. financí zamítlo nař. rozhodnutím další odvolání.
O stížnosti proti tomuto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Žal. úřad, vyřizuje st-lčino odvolání, neuznal správným názor v něm hájený, že ustanovení druhé věty 1. odst. čl. 33 jaz. nař. je nutno vykládati v souvislosti s prvou větou restriktivně jen na případy obliterace kolků na podáních stran, jež zůstávají v úředních spisech, a nelze ho tedy použíti na daný případ, kde jde o obliteraci kolků na šeku, z důvodu, že obliterace kolků nemá v žádném případě povahu vyřízení podání ve smyslu § 2 jaz. zák., ježto neobsahuje žádného projevu (sdělení) úřadu straně, nýbrž jest jen formou mechanického znehodnocení kolků, které se mohlo státi i jiným způsobem bez jakékoli legendy, a že proto není důvodu k restriktivnímu výkladu, jaký dává st-lka ustanovení odst. 1 čl. 33 jaz. nař., které jest i v širším výkladu žal. úřadu kryto §em 1 jaz. zák.
Stížnost, vytýkajíc nař. rozhodnutí nezákonnost, popírá jak správnost výroku žal. úřadu o povaze obliterace kolků, tak správnost jeho výkladu ustanovení odst. 1 čl. 33 jaz. nař. V ohledu prvním namítá, že předkládání cizozemských šeků úřadu k obliterování použitých kolků je nepochybně podáním, a obliterace kolků že je vlastním vyřízením podání toho, a sice proto, že je předpokladem pro oběh a zhodnocení šeků v obchodním styku. V ohledu druhém namítá, že ustanovení věty 1 odst. 1 čl. 33 jedná jen o presentačním záznamu na spisech a způsob obliterace, normovaný ve větě 2 odst. 1 čl. 33, že se vztahuje jen na kolky podání, o nichž se mluví ve větě prvé, což prý je zřejmo z textové souvislosti, znění a spojky »rovněž«, kterou se přiřaďuje věta druhá k větě prvé, a konečně i z přesného rozlišování oproti odst. 2 čl. 33 jaz. nař. Z těchto námitek dochází pak stížnost k závěru, že žal. úřad neprávem subsumoval daný případ pod ustanovení odst. 1 čl. 33 jaz. nař., ježto toto ustanovení má na zřeteli čistě jen vnitřní úřadování, kdežto v daném případě v obliteraci nutno spatřovati vyřízení, a poněvadž st-lka má nárok na vyřízení též ve svém jazyce menšinovém, že nař. rozhodnutím bylo porušeno ustanovení § 2 jaz. zák., příp. též ustanovení odst. 2 čl. 33 jaz. nař., jehož v daném případě bylo použíti.
Stížnosti bylo dáti za pravdu.
V prvé větě odst. 1 čl. 33 jaz. nař. se stanoví, že podací značka na spisech musí býti vytištěna vždy ve státním jazyku. Obsahuje tedy tato věta přesnou a jasnou instrukci, jakého jazyka mají úřady používati při záznamech presentačních na spisech k nim došlých. Ve větě druhé odst. 1 čl. 33 jaz. nař. se pak praví: »Rovněž kolky buďtež přetištěny (obliterovány) razítkem jen ve státním jazyku.« Že věta tato odnáší se svým obsahem k větě první, tvoříc její doplněk, je zřejmo nejen z použití spojky »rovněž«, nýbrž i, a to hlavně z toho, že, jednajíc o způsobu obliterace kolků, neoznačuje slovem, v kterých případech se ho použíti má, což by nařizovací moc byla musela učiniti, kdyby při ustanovení věty druhé nebyla měla na mysli jen obliteraci kolků na spisech a jich přílohách při opatřování spisů těch značkou podací.
Přikládá-li tedy žal. úřad odst. 1 čl. 33 jaz. nař. výklad širší toho obsahu, že ustanovení věty druhé neodnáší se k ustanovení věty 1 o jazyku podací značky, nýbrž že je všeobecným ustanovením o jazyku obliterace kolků vůbec, vkládá do ustanovení odst. 1 čl. 33 jaz. nař. něco, pro co není v ustanovení tom dostatečného odůvodnění a co nelze opříti ani o jiné z ustanovení hlavy III. jaz. nař., k nimž ustanovení to je přičleněno. Porušil tedy žal. úřad zákon, posoudil-li jazykovou stránku obliterace kolků ve sporném případě podle ustanovení odst. 1 čl. 33.
Neodpovídá však zákonu ani stanovisko žal. úřadu, že obliterace kolků nemá v žádném případě a tedy ani v případě st-lčině povahu vyřízení podání.
Podle ustanovení § 15 předpisů pro úřady a orgány o obliterování kolků na směnkách, varrantech, kupeckých poukázkách a šecích (výnos min. fin. z 31. ledna 1924, věstník min. fin. č. 2 ex 1924) má úředník pověřený obliterací kolků při provedení obliterace dbáti toho, aby kolkovým předpisům bylo učiněno včas náležitým způsobem zadost. Obliteraci samu nemůže pak provésti způsobem libovolným nebo razítkem presentačním, nýbrž podle § 14 cit. předpisů zvláštním úředním razítkem černou barvou, tedy razítkem označujícím úřad, jež má obsahovati datum okolkování (den, měsíc a rok) vyznačené způsobem v ustanovení tom uvedeným.
Z toho ovšem plyne pro daný případ, že jednak není správným výrok žal. úřadu v nař. rozhodnutí, že obliterace kolků nemá v žádném případě povahu vyřízení (sdělení) straně a že by se mohla provésti i jiným způsobem bez jakékoli slovní legendy, jednak že v předložení cizozemských šeků úřadu k obliterování bylo spatřovati podání a v obliteraci vyřízení podání toho podstatně as toho smyslu, že, kdy a u kterého úřadu st-lka učinila své povinnosti k okolkování šeku zadost.

Citace:

č. 11821. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 716-718.