Č. 11911.
Pojištění nemocenské, invalidní a starobní: Nemocenské pojistné jest podle § 160 odst. 1 zák. č. 221/24 ve znění zák. č. 184/28 Sb. platiti za 7 dnů za jedno týdenní pracovní období, vykonává-li pojištěnec práce aspoň po 4 dny v týdnu, nebo jde-li o případ § 12 odst. 3 cit. zák.
(Nález ze dne 15. května 1935 č. 11535/33.)
Prejudikatura: Boh. A 11381/34.
Věc: Okresní nemocenská pojišťovna v Lipt. Sv. Mikuláši proti zemskému úřadu v Bratislavě o nemocenské pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím potvrdil žal. úřad v pořadí instančnim rozhodnutí 1. stolice, kterým byl zrušen platební výměr stěžující si pojišťovny z 12. ledna 1931, pokud firmě Textilní závody M.-ovy v R. bylo předepsáno nemocenské pojistné za dny 24. až 28. prosince 1939 i za zaměstnance, kteří v těchto dnech nepracovali a mzdy neměli. V důvodech bylo v podstatě uvedeno: Zaměstnavatelka ohlásila pojišťovně přestávku v provozu ve dnech 24. až 28. prosince 1928 včetně. Pojišťovna odpočítala podle vl. nař. č. 27/30 Sb. za tyto dny invalidní a starobní pojistné; u nemoc. pojistného zdráhá se tak učiniti, odvolávajíc se na § 160 odst. 2 lit. b) nov. zák. č. 221/24 Sb. Šetřením bylo zjištěno, že u jmenované firmy je pravidelné šestidenní pracovní období, a že se ve dnech od 24. do 28. prosince 1930 nepracovalo, a dělníci mzdu nedostávali, vyjímajíc 14 noční hlídače a kočí. Předmětem sporu je jen otázka, zda pojišťovna předepsala právem nemocenské pojistné za tyto dny. Vl. nař. č. 27/30 Sb. platí výhradně jen o nedělitelnosti pojistného invalidního a starobního, stanoveného v § 158 zák. č. 221/24 Sb. podle týdnů nedělitelnou sazbou. U nemocenského pojistného platí dosavadní zásada dělitelnosti (nál. Boh. A 6480/27). Poněvadž nemocenské pojistné — na rozdíl od invalidního a starobního — platí se podle dnů, nebylo ani třeba pro nadbytečnost pro tento druh pojištění zvláštního ustanovení o výjimkách z nedělitelnosti pojistného, jak se to stalo vl. nař. č. 27/30 Sb. u invalidního a starobního pojištění, neboť pro nemocenské pojištění to zákon i tak připouští. Pojišťovna předepsala tedy za dny 24. až 28. prosince 1930 nemocenské pojistné neprávem.
Stížnost, podanou na toto rozhodnutí, neshledal nss důvodnou z těchto úvah:
Skutková podstata, ze které žal. úřad při řešení tohoto sporu vycházel, je nesporná. Vychází z ní při svém rozhodování také nss podle § 6 odst. 1 zák. o ss. Žal. úřad zjišťuje v nař. rozhodnutí, že v podniku zúčastněné firmy jest pravidelné šestidenní období pracovní, že se v podniku ve dnech 24. až 28. prosince 1930 nepracovalo a že dělníci za tyto dny mzdy neobdrželi, což zúčastněná firma stěžující si pojišťovně předem oznámila.
Žal. úřad, posuzuje spornou otázku, zda za tyto dny jest platiti nemocenské pojistné, zřejmě toliko podle 1. odst. § 160 zák. č. 221/24 Sb. ve znění zák. č. 184/28 Sb., vyslovil, že pojišťovna předepsala za tyto dny nemocenské pojistné neprávem, poněvadž pro pojištění nemocenské platí zásada dělitelnosti pojistného. Při tom dovolal se nál. Boh. A 6480/ 27, ve kterém byl vysloven právní názor, že podle § 160 odst. 1 lit. a) a c) zák. č. 221/24 Sb. neplatí se za trvání pojistného poměru nemocenské pojistné za dny, kdy pojištěnec nepracuje a nemá mzdy.
Proti tomu namítá stížnost, že žal. úřad nemohl se dovolati tohoto nálezu proto, poněvadž se jím vykládá ustanovení § 160 cit. zák. v původním znění, kteréž bylo však změněno zák. č. 184/28 Sb., jenž v 1. odst. § 160 ustanovuje, že pojistné jest platiti za dobu, po kterou pojištěnec vykonává práce nebo služby povinně pojištěné, a to za sedm dní za jedno týdenní pracovní období.
Stížnosti nutno sice v tomto bodě přisvědčiti, ježto výklad ustanovení § 160 zák. č. 221/24 Sb., jaký byl mu dán v cit. nál. Boh. A 6480/ 27, při jeho novém znění, jehož se mu dostalo novelou č. 184/28 Sb., obstáti nemůže, jak nss vyslovil již v nál. Boh. A 11381/34. Přes to nelze však nař. rozhodnutí uznati nezákonným, ježto žal. úřad spornou otázku rozhodl věcně správně a ve shodě s právním názorem vysloveným v nál. Boh. A 11381/34, podle něhož nemocenské pojistné jest podle § 160 odst. 1 zák. č. 221/24 Sb. ve znění zák. č. 184/28 Sb. platili za 7 dnů za jedno týdenní pracovní období, vykonává-li pojištěnec práce aspoň 4 dny v týdnu, nebo jde-li o případ § 12 odst. 3 cit. zák. Poněvadž pak jest nesporno, že v týdenním pracovním období od pondělí 22. do neděle 28. prosince 1930 dělníci v podniku zúčastněné firmy ve dnech 24. až 28. prosince, tedy 5 dnů, nepracovali a pracovali v tomto týdnu toliko 2 dny (22. a 23. prosince), tedy méně než 4 dny, plyne z toho, že žal. úřad právem vyslovil, že za oněch 5 dnů nemocenské pojistné předepsáno bylo neprávem.
Námitka stížnosti, že prý pojišťovna tvrdila, že firma svých dělníků na dobu od 24. do 28. prosince 1930 neodhlásila a proto že je pojišťovna musila považovati za své členy a předepsat za ně pojistné i za tyto dny, opírá se o tvrzení, jež odporuje spisům. Z obsahu jejich je zřejmo, že pojišťovna nikdy netvrdila, a zejména nikoli v odvolání k žal. úřadu, že by byla sporné pojistné předepsala ze shora uvedeného důvodu podle 2. odst. lit. a) § 160 zák. č. 221/24 Sb. ve znění zák. č. 184/ 28 Sb. Žal. úřad s hlediska tohoto předpisu spor také neposuzoval, a to právem, poněvadž pojišťovna mu k tomu obsahem svého odvolání, kde k tomu měla příležitost, nezavdala podnětu. Z toho důvodu nemůže se onou námitkou, uplatňovanou teprve nyní ve stížnosti, zabývati věcně ani nss.
Z téhož důvodu nutno odmítnouti jako nepřípustnou také další námitku stížnosti, že zákon nemá ustanovení o tom, že by zaměstnavatel mohl jiným způsobem než odhláškou dosáhnouti zastavení předpisu nemocenského pojistného, a že upozornění firmy, že o vánočních dnech se nebude pracovat, za odhlášku ve smyslu 4. odst. § 18 zák. č. 184/28 Sb. nemohlo býti považováno, neboť ani tato námitka v odvolání st-lky uplatněna nebyla.