Č. 11723.

Horní právo:* Volební komise podle § 37 zák. č. 242/1922 Sb. není legitimována stěžovati si do výroku dozorčího úřadu ve věci volby představenstva revírní bratrské pokladny.
(Nález ze dne 6. února 1935 č. 11.382/35.)
Věc: Ústřední volební komise revírni bratrské pokladny v M. a František D. v M. proti ministerstvu veřejných prací o volbu představenstva a dozorčího výboru.
Výrok: Stížnost se odmítá pro nepřípustnost.
Důvody: Podáním z 18. března 1931 oznámila Jednota čsl. horníků a hutníků v M. báňskému hejtmanství v Praze, že po provedených volbách delegátů do revírní bratrské pokladny v M. se pro volbu představenstva a dozorčího výboru této pokladny sdružila se Sdružením čsl. horníků v jednu kandidující stranu. Ústřední volební komise jmenované pokladny, které oznámení toto bylo postoupeno, usnesla se ve schůzi z 22. dubna 1931 sdružení toto nepřipustiti, vycházejíc z názoru, že sdružování kandidátních listin je ve volbách do revírních bratrských pokladen vůbec nepřípustné.
Usnesení toto báňské hejtmanství v Praze jednak výměrem z 21. května 1931 č. 5571 z moci úřední sistovalo pro nezákonnost, jednak dalším výměrem z téhož data č. 6056 k dozorčí stížnosti Jednoty čsl. horníků a hutníků v M. zrušilo pro nezákonnost, při čemž oba tyto výměry odůvodnilo v podstatě stejně, t. j. poukazem na to, že předpis § 60 vl. nař. č. 197/23 Sb., obsahující zákaz sdružování, se vztahuje jen na volbu delegátů. Prvý z těchto výměrů je opatřen právním poučením, že lze se z něho podle obdoby § 69 zák. č. 242/22 Sb. odvolati k min. prací, kdežto ke druhému z nich žádné právní poučení připojeno nebylo.
Proti druhému z těchto výměrů, t. j. proti výměru z 21. května 1931 č. 6056, podala ústř. volební komise »stížnost« k min. prací, které ji nař. rozhodnutím jako odvolání odmítlo pro nepřípustnost, poněvadž napadený výměr jest podle 4. odst. § 55 cit. nař. konečný, přes to však dodalo — aby sporná otázka byla vyjasněna pro budoucnost — že uznává nález v odpor vzatý z vlastního popudu za správný, kterýžto názor podrobně odůvodnilo a námitky st-lkou proti němu přednesené podrobně vyvrátilo; konečně ještě podotklo, že tento spor byl již vyřízen nálezem báňského hejtmanství z 21. května 1931 č. 5571, z kterého se st-lka neodvolala a který tedy nabyl právní moci.
Jednaje o stížnosti do rozhodnutí toho podané, musil nss nejprve stížnost tu, pokud je podána Františkem D. také ve vlastním jméně, odmítnouti jako nepřípustnou, neboť tento st-l se z výměru báňského hejtmanství vlastním jménem neodvolal; podepsal sice odvolání, resp. stížnost ústřední volební komise, avšak zřejmě jen jako předseda komise té a v jejím zastoupení, a proto brání předpis § 5 zák. o ss nss-u, aby se jeho stížností mohl zabývati.
Mohl se proto nss omeziti na zkoumání stížnosti, pokud je podána ústřední volební komisí. Dříve však než mohl vejíti na její námitky, musil z moci úřední zkoumati legitimaci této komise k podání přítomné stížnosti. Vycházel při tom z těchto úvah:
Podle § 37 odst. 1 zák. č. 242/22 Sb. zřizují se volební komise k sestavení voličských seznamů ve volebním sboru pojištěnců revírní bratrské pokladny pro jednotlivé volební obvody, a k témuž účelu se pro celý obvod pokladny zřizuje ústřední volební komise. Podle § 38 téhož zák. jsou tyto komise povolány k tomu, aby řídily další volby. Z úkolů, jež jsou těmito předpisy jmenovaným komisím svěřeny, se tedy podává, že komisím těm ve volebním řízení, prováděném za účelem zřízení orgánů revírních bratrských pokladen, nepřísluší postavení procesní strany, oprávněné v řízení tom podávati opravné prostředky, nýbrž že mají tu výhradně povahu úředních orgánů, povolaných k provádění úkonů vrchnostenských, kteří v důsledku tohoto svého ryze organního postavení nejsou oprávněni rozhodnutí orgánů jim nadřízených — zde tedy úřadu dozorčího — bráti v odpor, a to ani tenkráte, bylo-li tímto nadřízeným orgánem nějaké jejich rozhodnutí neb opatření zrušeno nebo změněno.
Nebyla tedy ani v daném případě stěžující si komise legitimována odvolati se již z výměru báňského hejtmanství z 21. května 1931 č. 6056 a proto také nemohlo zamítavým výrokem žal. min. do práv jejích býti vůbec zasaženo.

Citace:

Č. 11723. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 458-459.