Č. 11634.
Zaměstnanci veřejní: Za účinnosti předpisu § 212 odst. 2 zák. č. 103/1926 Sb. nemůže pensionovaný úředník města Brna z ustanovení § 62 lit. a) odst. 2 obecního řádu zem. hlav. města Brna č. 56/ 1905 z. z. mor. dovozovati právní nárok na to, aby se při určení pensijní základny podle § 5 zák. č. 70/1930 Sb. a podle §§ 2 a 3 vl. nař. č. 96/ 1930 Sb. vycházelo z hodn. třídy, do níž byl úředník ten za své činné služby posléze jmenován.
(Nález ze dne 2. ledna 1935 č. 9100/34.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 4815/25, 9028/31, 9172/31.
Věc: Karel K. v B. proti zastupitelstvu zem. hlav. města Brna o úpravu výslužného.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: St-l odešel jako vrchní magistrátní rada ve službách zem. hlav. města Brna se služným V. hodn. tř. 2. stupně dnem 30. června , 1919 do výslužby. Pensijní požitky přiznány st-l i ve výši posledního služného a činily před poslední úpravou, provedenou v r. 1931, celkem 31444 Kč.
Výnosem z 19. ledna 1931 byly st-li podle § 25 usnesení městského zastupitelstva z 25. listopadu 1930 u provedení tohoto usnesení přiznány od 1. ledna 1930 nové odpočivné požitky, při čemž podle ustanovení § 3 cit. usnesení s ohledem na § 8 a § 23 lit. b) téhož usnesení stanovena pensijní základna st-lova podle služného 4. platové stupnice, stupně d), I b služební třídy městských úředníků částkou 39000 Kč, poněvadž st-l byl jmenován do 6. hodn. třídy.
Usnesením z 2. prosince 1932 (výnos ze 3. ledna 1933) nevyhověla městská rada žádosti st-lově, aby zařádění st-le do požitků 5. hodn. tř. bylo považováno za jmenování do této hodn. třídy a aby při úpravě jeho odpočivných požitků od 1. ledna 1930 byla určena pensijní základna podle 3. platové stupnice. Zamítavé rozhodnutí odůvodněno tím, že podle § 5 vl. nař. č. 96/1930 Sb. přísluší určití pensijní základnu podle 3. plat. stupnice úředníkům jmenovaným do 5. hodn. třídy. Povýšení st-le do 5. hodn. třídy nelze považovati za jmenování na systemisované místo, nemůže proto míti významu pro určení pensijní základny vzhledem k ustanovení § 8 Úpravy odpočivných a zaopatřovacích platů (usnesení měst. zastupitelstva z 25. listopadu 1930). Podle cit. Opravy jest vžiti za základ pro určení st-lovy pensijní základny jmenování st-le do 6. hodn. třídy, podle níž přísluší mu pensijní základna podle 4. platové stupnice stupněm, v této platové stupnici nejvyšším, jak bylo provedeno dekretem z 19. ledna 1931. Odvolání podanému st-lem z tohoto usnesení městské zastupitelstvo ve schůzi 9. října 1933, (výnos z 18. října 1933) nevyhovělo a k odůvodnění zamítavého rozhodnutí vedle důvodů městské rady uvedlo ještě toto: Podle § 62 lit. a) odst. 1 obec. řádu brněnského je městské zastupitelstvo oprávněno upraviti stálé důchody svých pensistů a jejich pozůstalých. V tomto svém právu je však omezeno předpisy § 3 zák. č. 495/21, § 19 zák. č. 394/22 a § 212 odst. 1 zák. č. 103/1926 Sb., podle nichž zaměstnanec (pensista) samosprávný nesmí míti rozsáhlejších služebních a platových práv, nežli obdobný zaměstnanec (pensista) státní; zejména se posléze uvedený předpis týká výslovně platových a služebních práv a nároků všeho druhu a bez ohledu na to, zda se zakládají na služebních řádech a usneseních samosprávné korporace či na nějaké normě jiné, byť i zákonné. Není sporu o tom, že požitky měst. pensistů, kteří odešli do výslužby před 1. lednem 1925, byly značně vyšší než pensijní požitky pensistů státních, zvláště pokud jde o pensijní základnu, jíž dosáhli zařáděním do vyšších hodn. tříd a stupňů, příznivějším propočtením služebních let a zkrácením postupových lhůt podle regulativu Ehrenfeldova. Tato vyšší základna nebyla dosavadními úpravami pensí dosud dotčena. Upravujíc proto odpočivné a zaopatřovací požitky svých staropensistů analogicky podle zák. č. 70/ 1930 a vl. nař. č. 96/1930 Sb., bylo město Brno nejen oprávněno, ale i povinno akomodovati předpisy cit. zák. na poměry svých pensistů tak, aby byly ve shodě se zákony prosincovými a zák. č. 103/1926 Sb., t. j. aby nastalo úplné vyrovnání co do požitků s požitky pensistů státních. Zejména § 212 odst. 2 zák. č. 103/1926 Sb. dává obci možnost, že nemusí při převodu do platových stupnic vycházeti u úředníků z jmenování, nabyl-li úředník jmenováním vyšších požitků a práv, než by dosáhl časovým postupem. Mohlo proto městské zastupitelstvo pro převod do platových stupnic a pro určení pensijní základny stanoviti pro svoje staropensisty příslušné normy, a to stalo se mimo jiné i §em 8 Opravy (usnesení měst. zastupitelstva z 25. listopadu 1930). Tato Oprava je pak pro st-le zdrojem práv a nároků pro vyměření jeho odpočivných požitků ode dne 1. ledna 1930. Jako úředník skupiny A mohl st-l podle zák. č. 541/1919 Sb. časovým postupem dosáhnouti nejvýše požitků 6. hodn. třídy; měl-li v době svého přeložení na odpočinek požitky vyšší hodn. třídy a stupně, nebylo lze na takové vyšší zařádění při úpravě pense bráti zřetele pro ustanovení §§ 8 a 23 Opravy.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí nss uvážil:
St-l namítá, že mu nař. rozhodnutí neprávem odpírá při vyměření nových odpočivných požitků zařazení do 3. stupnice platové pro úpravu pensijní základny podle vl. nař. č. 96/1930 Sb., neboť st-l byl pravoplatně povýšen do 5. hod. tř. a byl by v důsledku toho podle předpisů zák. č. 103/1926 Sb. převeden do 3. platové stupnice. Při tom je nerozhodno, zda by byl časovým postupem mohl dosáhnouti pouze platu 6. hodn. třídy; není totiž rozhodnou hodn. třída, které by st-l dosáhnouti mohl, nýbrž hodn. třída, které ve skutečnosti dosáhl. Předpisu § 212 odst. 2 zák. č. 103/1926 Sb. nelze se dovolávati, poněvadž podobné omezivé ustanovení není v zák. č. 70/1930 ani ve Vl. nař. č. 96/ 1930 Sb., které upravují pensijní požitky, vůbec obsaženo a předpis ten nemá ani zpětné působnosti. Naproti tomu předpis § 62 obec. statutu města Brna zavazuje obecní radu, aby výslužební platy obecních úředníků upravila přesně podle zák. č. 70/1930 a vl. nař. č. 96/1930 Sb. Z usnesení měst. zastupitelstva z 25. listopadu 1930, jímž byly stanoveny všeobecné předpisy pro úpravu pensijních platů obecních zaměstnanců ve výslužbě, nelze proti st-li vyvozovati žádné omezení, neboť usnesení to nebylo st-li doručeno a nenabylo tedy proti němu právní moci.
Námitkám těmto nemohl nss přisvědčili.
Především nutno konstatovati, že st-l nebyl novou úpravou odpočivného, obsaženou ve výnosu z 19. ledna 1931, materiálně postaven hůře než před touto úpravou, neboť ze správních spisů plyne, že před novou úpravou měl st-l celkové výslužné ročně 31444 Kč, novou úpravou bylo mu však přiznáno výslužné ročně 39000 Kč. O nějakém materiálním zkrácení st-le nař. rozhodnutím proti stavu dřívějšímu nemůže tedy býti řeči. Jest tedy zkoumati, zdali st-l může důvodně tvrditi, že byl zkrácen ve svých subj. právech tím, že bylo nové výslužné vyměřeno podle pensijní základny nižší (4. plat. stupnice), než na kterou st-l si činí nárok.
Podle ustanovení § 62 odst. 1 lit. a) obecního řádu zem. hlav. města Brna ze 3. května 1905 č. 56 z. z. mor. mají v příčině zaopatřovacích nároků úředníků a osob ve službě obce postavených, jakož i jejich vdov a sirotků platnost předpisy, které v ohledu tom platí pro úřednictvo státních úřadů správních. Z tohoto ustanovení plyne tedy pro úředníky města Brna právní nárok na to, aby jejich výslužební platy byly upraveny podle předpisů, vydaných o tom pro úřednictvo státních úřadů správních, a obci zem. hlav. města Brna nároku tomu odpovídající povinnost, ovšem modifikovaná ustanovením § 212 odst. 2 plat. zák., jak o tom bude níže pojednáno.
Vedle tohoto ustanovení však platí pro úpravu služebních poměrů úředníků města Brna současně také předpisy § 3 zák. č. 495/1921, § 19 zák. č. 394/1922 a § 212 odst. 1 plat. zák. č. 103/1926 Sb., podle nichž služební požitky a právní nároky zaměstnanců veřejnoprávních korporací a ústavů zásadně nesmějí přesahovati míru jednotlivých druhů platových a služebních práv a nároků státních zaměstnanců stejné nebo rovnocenné kategorie a stejných služebních, jakož i rodinných poměrů. Tyto předpisy svým všeobecným zněním postihují nejen zaměstnance veřejnoprávních korporací a ústavů, kteří jsou v činné službě, nýbrž i zaměstnance ve výslužbě (srov. Boh. A 4815/25, 9172/31), proto nebylo třeba, aby ještě také do zák. č. 70/1930 Sb. bylo pojato ustanovení, obdobné cit. předpisu zákonů prosincových a zákona platového.
Aby mohlo býti vyhověno zásadě, že služební a právní nároky zaměstnanců veřejnoprávních korporací a ústavů nesmějí přesahovati míru platových a služebních práv a nároků analogických zaměstnanců státních a že tudíž vyšší služební a právní nároky oněch zaměstnanců jest redukovati na míru práv a nároků zaměstnanců státních, nebude u samosprávného úředníka při úpravě jeho služebních nebo odpočivných platů — na rozdíl od úředníka státního — rozhodným onen právní stav, který tu v den, k němuž se platová úprava provádí, skutečně byl, nýbrž nutno k tomuto dni provésti nejprve ekviparaci samosprávného úředníka s obdobným úředníkem státním podle normy odst. 1 § 212 plat. zák. a teprve potom na základě momentů, jak byly ekviparaci ideálně zjištěny, přikročiti k vlastní úpravě požitků (srov. Boh. A 9028/31).
Z uvedeného plyne bezdůvodnost námitky stížnosti, že pro stanovení nové pensijní základny, vyplývající ze služného, jež by st-li příslušelo v novém platovém systému, byla rozhodnou jediná skutečnost, jaké hodn. třídy st-l v činné službě posléze dosáhl, nikoli jaké by st-l podle příslušných předpisů pro zaměstnance státní dosáhnouti mohl. Dříve než byla určena výše služného v novém platovém systému, směrodatného pro stanovení nové pensijní základny, bylo nutno zjistiti míru služebních požitků, na kterou by měl právní nárok úředník státní stejné kategorie (t. j. úředník skupiny A), stejně dlouhé započitatelné služební doby a stejných poměrů rodinných, v den, kdy st-l odešel do výslužby (arg. § 5 zák. č. 70/1930 Sb.), na tuto míru redukovati st-lem posléze v činné službě pobírané služební požitky a pak teprve přikročiti k určení pensijní základny podle předpisů §§ 1—5 vl. nař. č. 96/ 1930 Sb.
Že by státní úředník skupiny A byl mohl časovým postupem dosáhnouti platu 5. hodn. třídy, st-l netvrdí a vzhledem k ustanovení čl. 111 § 1 zák. č. 541/1919 Sb. by důvodně ani tvrditi nemohl. Ale pak obec hlav. města Brna při nové úpravě pensijní základny st-lovy vycházela z povýšení st-le do 5. hodn. třídy, k tomu obec povinna nebyla, neboť i kdyby povýšení st-le do 5. hodn. třídy, provedené dekretem z 20. listopadu 1918 bylo snad možno kvalifikovati jako jmenování ve smyslu ustanovení § 212 odst. 2 plat. zák. č. 103/1926 Sb., byla podle tohoto ustanovení obec při úpravě výslužného st-lova sice oprávněna vycházeti z nároků, nabytých st-lem z onoho povýšení (jmenování) do 5. hodn. třídy, ale nebyla k tomu povinna a neučinila-li tak, neporušila tím žádné st-li zákonem zaručené právo.
St-l ovšem namítá, že předpisu § 212 odst. 2 plat. zák. nelze použiti na úpravu výslužného podle zák. č. 70/1930 Sb. a vl. nař. č. 96/ 1930 Sb., neboť v těchto normách prý není obsaženo ustanovení obdobné předpisu § 212 odst. 2 plat. zák. a použití tohoto předpisu i v oboru úprav platů výslužebních brání prý předpis § 62 obec. statutu města Brna.
Námitku tuto neuznal nss důvodnou, neboť předpis § 212 odst. 2 plat. zák. uvádí mezi úpravami, při nichž lze vycházeti z nároků nabytých jmenováním, také úpravy podle § 3 zák. z 21. prosince 1921 č. 495 Sb. Tento předpis stanoví, že služební požitky a právní nároky úředníků a zaměstnanců zemí, žup, fondů a ústavů jimi spravovaných a úředníků okresů a obcí, jakož i fondů a ústavů jimi spravovaných, stanovené služebními řády nebo usneseními těchto korporací, pokud přesahují míru jednotlivých druhů požitků, práv a nároků úředníků a zřízenců státních stejné nebo rovnocenné kategorie a stejných poměrů rodinných, musí býti těmito korporacemi nejdéle do konce r. 1922 uvedeny na míru požitků, práv a nároků úředníků a zaměstnanců státních. Ustanovením § 212 odst. 2 plat. zák. bylo toto ustanovení zmírněno v tom směru, že samosprávná korporace není povinna redukovati nároky svého zaměstnance na míru nároků obdobného zaměstnance státního dosažitelných časovým postupem tehdy, nabyl-li samosprávný zaměstnanec nároků, přesahujících tuto míru, jmenováním. Tato modifikace předpisu § 3 zák. č. 495/1921, který, jak již nahoře uvedeno, postihuje i zaměstnance ve výslužbě, vztahuje se ovšem i na jakékoli úpravy odpočivných požitků samosprávných zaměstnanců, tudíž i úpravy odpočivných platů podle zák. č. 701/1930 Sb. a vl. nař. č. 96/1930 Sb. Předpisem § 212 odst. 2 plat. zák. bylo však pozměněno také nahoře citované ustanovení § 62 obec. statutu města Brna potud, že předpisy, platné pro zaměstnance státní ve výslužbě, pokud se jimi stanoví, že při nové úpravě výslužného jest vycházeti z práv nabytých jmenováním, nejsou pro obec předpisy kogentními, nýbrž pouze dispositivními v tom smyslu, že obci je dáno na vůli, chce-li nebo nechce-li provésti úpravu výslužebních platů svých zaměstnanců, přihlížejíc k právům nabytým jmenováním.
Z těchto úvah nebylo lze stížnosti v žádném směru přisvědčiti.