Č. 11893.
Domovské právo: Při zodpovědění otázky, zda osoba, domáhající se přijetí do domovského svazku obce pobytu podle § 2 zák. č. 222/1896 ř. z., připadla na obtíž veřejnému zaopatření chudinskému, sluší hleděti k tomu, zda podporovaná osoba potřebovala trvalé pomoci.
(Nález ze dne 6. května 1935 č. 15356/35.)
Prejudikatura: Boh. A 3017/23, 8212/29.
Věc: Město P. proti zemskému úřadu v Praze o domovské právo Josefa F.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Usnesením obecního zastupitelstva v O. z 25. října 1931 byla zamítnuta žádost stěžující si obce o přijetí Josefa F. do domovského svazku obce O.
Výměrem z 1. března 1932 vyhověl okr. úřad odvolání podanému stěžující si obcí proti uvedenému usnesení obecního zastupitelstva v O. a rozhodl na základě § 6 zák. z 5. prosince 1896 č. 222 ř. z., že Josef F. nabyl dne 8. srpna 1931, t. j. dnem, kdy žádost o přijetí došla k obecnímu úřadu v O., nároku na přijetí do domovského svazku této obce a přísluší tudíž od tohoto dne domovským právem do O.
Nař. rozhodnutím vyhověl žal. úřad odvolání obce O. proti uvedenému výměru, výměr ten zrušil a rozhodl, že Josef F. nároku na výslovné přijetí do domovského svazku obce O. nenabyl, poněvadž ve vydržecí době připadl na obtíž veřejnému zaopatření chudinskému ve smyslu 1. věty posledního odst. § 2 zák. č. 222/1896 ř. z.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvážil nss toto:
Podél § 2 zák. z 5. prosince 1896 č. 222 ř. z. nemá nároku na přijetí do domovského svazku obce pobytu osoba, jež se sice po dosažení svéprávnosti po 10 let dobrovolně a nepřetržitě v obci zdržovala, připadla však v této době na obtíž veřejnému zaopatření chudinskému. Za úkon chudinského zaopatření nepokládá se podle tohoto zákonného ustanovení mimo jiné též podpora toliko přechodně poskytnutá. Toto zákonné ustanovení sleduje zřejmě účel, aby osoba, při které již v době desetiletého pobytu nastala potřeba veřejného zaopatření chudinského, nepřipadla na obtíž obci pobytu, a dále, aby jen přechodné a odstranitelné poruchy v hospodářské rovnováze dotčené osoby nebyly v cestě nabytí nároku na domovské právo v obci pobytu. Z tohoto úmyslu zákonodárcova plyne, že při zodpovědění otázky, zda chudinská podpora poskytnutá obcí jest jen přechodné povahy, či připadla-li dotyčná osoba na obtíž veřejnému zaopatření chudinskému, rozhoduje v prvé řadě důvod, ze kterého chudinská podpora byla poskytnuta. Jestliže příčinou k poskytnutí podpory byla jen přechodná porucha v hospodářském životě podporované osoby a jestliže podpora poskytnutá obcí měla tuto poruchu jen odstraniti a podporovanému umožniti normální způsob uhájení živobytí, jde jen o podporu přechodnou. Byla-li však příčina, pro kterou podpora byla poskytnuta, toho rázu, že podporovaná osoba zůstala trvale potřebnou pomoci, jest nutno na podporu tu pozírati jako na veřejné zaopatření chudinské podle 1. věty posledního odstavce výše cit. § 2 zák. č. 222/1896 ř. z.
Žal. úřad zjišťuje v nař. rozhodnutí, že výdělečná schopnost Josefa F. byla v letech 1926 až 1929 omezena a že v této době dostával jako bývalý důlní zaměstnanec jednak nemocenskou podporu, jednak po jejím vyčerpání invalidní podporu od hornické bratrské pokladny, že však tato podpora nedostačovala k výživě jeho a jeho rodiny. To bylo podle zjištění žal. úřadu příčinou, proč se ucházel o povolení ke hře na harmoniku. Stěžující si obec dne 1. června 1926 mu poskytla 100 Kč za tím účelem, aby si hudební nástroj mohl opatřiti, poněvadž sám neměl k tomu prostředků. Tuto podporu kvalifikoval žal. úřad jako veřejné zaopatření chudinské podle 1. věty § 2 zák. č. 222/1896 ř. z. Se zřetelem na to, co bylo pověděno výše, nemohl nss uznati, že uvedený závěr žal. úřadu jest nesprávný. Správnost skutkových okolností, o něž se závěr ten opírá, popřen není a je tedy nesporno, že Josef F. v době, kdy mu podpora byla poskytnuta, nebyl způsobilý k normální činnosti výdělečné. Opatřením nástroje k provozování žebravé hudby s podporou stěžující si obce nebyl mu pak umožněn normální způsob uhájení živobytí. Osoba, jež provozuje tak zvanou žebravou hudbu, jest totiž odkázána na milodary, a nelze proto provozování takovéto žebravé hudby pokládati za normální činnost výdělečnou, takže podporou, která byla Josefu F. poskytnuta, neměla býti a také nebyla odstraněna jen dočasná porucha v hospodářském životě Josefa F., který i nadále neměl možnost, aby si na živobytí vydělával cestou normální.