Č. 11685.

Domovské právo: Nabytí domovského práva legitimací per subsequens matrimonium nastává uzavřením sňatku, nikoliv teprve zápisem legitimace do matriky narozených.
(Nález ze dne 19. ledna 1935 č. 5434/33.)
Věc: Obec V. proti zemskému úřadu v Praze o domovské právo.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Rozhoduje ve smyslu § 40 dom. zák. z 3. prosince 1863 č. 105 ř. z. ve sporné záležitosti domovské příslušnosti Jana Št., legitimovaného K., mezi obcemi V. a J., uznal okr. úřad v Milevsku výměrem z 18. srpna 1932, že Jan Št., leg. K., přísluší podle odst. 3 § 6 dom. zák. domovským právem do obce V. z těchto důvodů: »Jan Št., leg. K., narodil se dne 27. listopadu 1896 v porodnici v Praze jako nemanželský syn Marie Št. a Jana K. Podle oddacího listu farního úřadu v N. z 27. července 1930 byl posléze jmenovaný Jan K. oddán s Marií Št., nemanželskou matkou shora jmenovaného Jana Št.-K. dne 6. listopadu 1899. Výnosem zem. presidenta v Praze z 9. února 1932 (do něhož ostatně není přípustno odvolání samostatné), nařízeno bylo, aby v knize rodné farního úřadu v Praze II., u Sv. Apolináře, při zápisu narození. . . Jana Št. bylo zapsáno toto: V odstavci »otec«: Podle výnosu býv. místodržitelství v Praze z 24. prosince 1907 přihlásil se dne 1. listopadu 1905 u býv. okr. hejtmanství v Benešově Jan K., čeledín v Ch.. . ., příslušný do V., okres Milevsko, za otce tohoto dítěte a žádal výslovně za zápis svého jména do rodné matriky.« V odstavci »poznámka«: »Podle oddacího listu farního úřadu v N. z 27. července 1931 uzavřeli rodiče dítěte sňatek dne 6. listopadu 1899 v N.« Podle odst. 3 § 6 domov. zák. z 5. prosince 1896 č. 222 ř. z. stávají se děti legitimované, pokud nejsou svéprávné, příslušníky té obce, v níž měl právo domovské jejich otec v době legitimace. Obec V. nikterak nepopírá, že otec Jan K., narozený dne 19. února 1874 ve V., přísluší do obce V. Přísluší proto do obce V. i jeho legitimovaný syn Jan Št.-K., narozený dne 27. listopadu 1896.«
V odvolání proti tomuto výměru uváděla stěžující si obec, že neuznává legitimování Jana Št., příslušníka obce J., v 36 letech na Jana K., ježto se nejedná o dítko, nýbrž o muže dvakráte již ženatého s několika dítkami« a žádala o zrušení výměru okr. úřadu.
Nař. výměrem nevyhověl zem. úřad v Praze tomuto odvolání »ve věci zápisu legitimace Jana Št.-K. z důvodů uvedených v odpor vzatém rozhodnutí«.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Námitku vycházející z právního názoru, že legitimace stává se platnou teprve provedením zápisu v rodné knize a že platnosti legitimace brání i ta okolnost, že legitimovaný byl v době zápisu již zletilý a otec jeho mrtvý, nelze uznati důvodnou. Neboť ze znění § 161 o. z. o. plyne nepochybně, že legitimace nemanželského dítka nastává již samou skutečnosti, že rodiče dítka uzavřeli mezi sebou dodatečně sňatek (srov. též min. výn. z 20. února 1871 č. 299 a dále Pfaff-Schey-Krupského sbírky civilněprávních rozhodnutí býv. rak. nejv. dvoru č. 13290/1894). Pak je však irelevantní, kdy k zápisu o legitimaci dítka do matriky narozených došlo a v důsledku toho i skutečnost, že v době tohoto zápisu bylo dítko snad již zletilé a otec jeho mrtev.
Že by Jan Št., legitimovaný K., byl býval v době sňatku svých rodičů, jímž legitimace jeho nastala, již zletilý, stížnost vůbec netvrdí. Ale pak nelze shledati nezákonnosti v tom, když žal. úřad potvrdil rozhodnutí I. stolice vyslovivší, že přísluší jmenovaný do V., kam příslušel Jan K. v době, kdy uzavřením sňatku Jana Št.-K. legitimoval.

Citace:

Č. 11685. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 349-350.