Č. 11666.Pojištění pensijní: * Osoba, zaměstnaná prohlížením a zkoumáním hedvábné příze, zda je dělnicemi správně vyčištěna a roztříděna, koná duševní práce ve smyslu pens. zákonů.(Nález ze dne 15. ledna 1935 č. 7759/33.)Prejudikatura: Srov. Boh. A 3418/24, 3827/24.Věc: Firma »Bohmische Glanzstoff-Fabrik, System Elberfeld« v L. proti ministerstvu sociální péče o pensijní pojištění.Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.Důvody: Výměrem ze 17. dubna 1926 prohlásila Zemská úřadovna II. Všeobecného pensijního ústavu v Praze, že Elfrida H. jest ve svém zaměstnání u firmy »Bohmische Glanzstoff-Fabrik« v L. od 1. května 1923 povinna pojištěním podle zák. č. 89/1920 Sb.Rozhodnutím z 5. září 1928 vyhověla zsp v Praze odvolání firmy a vyslovila, že Elfrida H. nepodléhá pensijnimu pojištění. Nař. rozhodnutím vyhovělo min. soc. péče odvolání Zemské úřadovny II. Všeobecného pensijního ústavu v Praze a uvedlo opětně v platnost výměr ze dne 17. dubna 1926 z těchto důvodů: »E. H. jest zaměstnána podle souhlasných údajů firmy i zaměstnankyně jako přední dělnice dodatečným prohlížením a zkoumáním hedvábné příze, je-li dělnicemi (třídičkami) správně vyčištěna a roztříděna. Zjištěné vady vybere a předkládá mistrovi k posouzení, menší vady sama dělnicím vytkne. Dozor nad dělnicemi jí nepřísluší; k příkazu mistra W. dbá pouze o řádné chování dělnic. K příkazu mistra přiděluje též dělnicím práce a podle potřeby jim při práci radí. Mimo to zaznamenává množství a váhu přijatého a vydaného hedvábí. Převážnou činností E. H. jest dodatečné zkoumání dělnicemi tříděného a odváděného zboží a zjišťování, je-li třídění podle předpisů řádně provedeno. K činnosti E. H. jest zapotřebí jistých odborných znalostí a zkušeností, neboť činnost její předpokládá určitou znalost příze, získanou delším zaměstnáním jako třídička. Podstatou a účelem činnosti E. H. není manuelní braní zboží do rukou a odkládáni jeho do jednotlivých skupin, nýbrž kontrolování prací ostatních dělnic a tvoření úsudku, je-li jejich práce řádně dle předpisů provedena. Činnost tuto dlužno hodnotiti jako práci převážně duševní, zakládající podle ustanovení § 1 odst. 2 lit. a) zák. č. 89/1920, pokud se týče § 1 odst. 2 zák. č. 26/1929 Sb., pojistnou povinnost. S hlediska zák. č. 26/ 1929 Sb. bylo by lze činnost E. H. hodnotiti též jako odborné rozhodování o přijímání zboží, kterážto činnost již sama o sobě zakládá podle ustanovení § 1 bodu 6 lit. b) pojistnou povinnost.«O stížnosti uvážil nss:Stížnost uvádí, že bylo naprosto nutno, aby na místě samém povolanými činiteli bylo zjištěno, zda činnost E. H. vykazuje kriterium práce převážně duševní. Tím vytýká vadu řízení, spočívající v tom, že se tak nestalo. Výtka ta je bezdůvodná, neboť v řízení správním se st-lka, ač k tomu měla příležitost, takovéhoto zjišťování na místě samém nedomáhala a nedala tudíž úřadu podnětu, aby je provedl. Ostatně není mezi stranami sporu o tom, jakou činnost E. H. vyvíjela, naopak obě strany vycházejí z téhož skutkového základu, jak v nař. rozhodnutí jest vylíčen, rozcházejí se však v hodnocení její činnosti.Podle § 1 odst. 2 lit. a) zák. č. 89/20 Sb. jsou pojištěním povinni zaměstnanci, kteří vykonávají převážně duševní práce.Žal. úřad vyslovil v nař. rozhodnutí, že práce E. H. konané nutno kvalifikovati jako převážně duševní práce, neboť jest k nim zapotřebí určité znalosti příze, získané delším zaměstnáním jako třídička, a že podstatou a účelem oné činnosti jest kontrolování prací ostatních dělnic a tvoření úsudku, je-li jejich práce řádně podle předpisů provedena.Stížnost nevznáší proti tomuto skutkovému základu, z něhož žal. úřad vycházel, námitek a netvrdí zejména, že E. H. vůbec samostatně práci ostatních dělnic nekontrolovala, nýbrž že byla jen pomocným orgánem mistra a že jen tento tuto kontrolu prováděl, nýbrž spokojuje se poukazem na to, že znalostí k této činnosti potřebných lze velice snadno nabýti a že ke kontrole není zapotřebí žádné duševní činnosti a že jde o činnost manuální.Nss nemohl však shledati, že by námitky stížnosti mohly otřásti závěrem žal. úřadu. Nss trvá i v tomto případě na názoru, jenž došel již opětovně výrazu v judikatuře (srov. Boh. A 3418/24, 3827/24), že tam, kde tvoření úsudků o vlastnostech a vadách zboží se může díti jen na základě znalostí, jichž si osoba prohlížející musila napřed získati, kde tedy nejde o závady, jež musí býti každému patrny, jest nutno činnost osoby zboží prohlížející považovati za duševní.Tak jak v nař. rozhodnutí jest podstatný znak činnosti E. H. vylíčen — proti čemuž stížnost, jak uvedeno, žádných námitek neformuluje — jde o činnost, jejíž úkolem jest zkoumání, zda hedvábí bylo dělnicemi bezvadně roztříděno a aby menší vady byly přímo vytknuty, větší však mistru oznámeny. Kvalifikoval-li žal. úřad takovouto činnost, při které smyslové poznatky pomocí určitých znalostí musí býti hodnoceny, jako převážně duševní, nelze závěr ten uznati ani nelogickým, ani že by neměl podklad v skutkových okolnostech jemu za základ položených, při čemž ovšem jest vzhledem k tomu, že nějaká čistě manuální činnost E. H. vedle oné činnosti stížností ani není tvrzena, bez významu, že potřebných odborných znalostí lze snadno získati a že duševní činnost není intensivní, když stížností nebylo vyvráceno, že jde vůbec o duševní činnost a že tato praevaluje.Je-li nař. rozhodnutí však již takto dostatečně odůvodněno, není třeba zkoumati, zda i poukaz na ustanovení § 1 bodu 6 lit. b) zák. č. 26/29 Sb. má oporu v zák.