Č. 11830.

Obecní volby: Zruší-li zem. úřad volbu obecní rady pro vadu vol. řízení vzniklou tím, že obsazení mandátů připadlých skupině sdružených stran stalo se en bloc touto skupinou a nikoliv rozvržením na jednotlivé sdružené strany, není oprávněn zároveň rozhodovati o tom, jak jest rozvrh ten provésti.
(Nález ze dne 5. dubna 1935 č. 14062/35.)
Věc: Dr. Antonín Cs. v P. proti zemskému úřadu v Bratislavě o volbu obecní rady.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Dne 17. října 1932 byla v P. provedena volba obecní rady. K námitkám Eisiga Sp. zrušil žal. úřad rozhodnutím z 8. listopadu 1932 volbu členů obecní rady v P. Josefa M., Dra Karla F., Dra Jaroslava K., Artura Sp., Josefa M., Teodora D. a Karla St., zvolených en bloc za volební skupinu, utvořenou pro volbu obecní rady sdruženými stranami č. 2, 4, 5, 6, 7, 9, 11, 12 a 13. Současně určil zem. úřad, že osm mandátů (se započtením mandátu prvního náměstka), připadajících uvedeným sdruženým stranám, mělo býti rozvrženo mezi jednotlivé sdružené volební strany takto: při prvém rozvrhu straně č. 5 na 8 členů 2 mandáty se zbytkem 2, ostatním stranám žádný mandát se zbytkem 2 (s výjimkou strany č. 9 se zbytkem 1), při druhém rozvrhu zbývajících 6 mandátů při stejných zbytcích podle většího počtu hlasů stranám č. 4, 13, 11, 12, 7 a 2 po jednom mandátu. V závěru vyslovil žal. úřad, že na základě takto přidělených mandátů provede se volba členů obecní rady podle předpisu posl. odstavce § 64 řádu volení v obcích.
Dne 14. listopadu 1932 konala se podle tohoto rozhodnutí volba členů obecní rady, připadajících na uvedené sdružené strany, při čemž do dvou mandátů, připadlých straně č. 5, byl včítán první starostův náměstek.
Proti této volbě podal st-l s řadou jiných voličů námitky, v nichž uplatňoval v podstatě, že sdruženým volebním stranám bylo správně přiznáno 8 mandátů, a z toho při prvním rozvrhu straně č. 5 správně 2 mandáty, že však se stala vada při přikazování neobsazených šesti mandátů, neboť z nich měl býti přikázán další jeden mandát straně č. 5, poněvadž při stejných zbytcích s ostatními stranami, přicházejícími v úvahu, dosáhla největšího počtu hlasů.
Rozhodnutím z 26. listopadu 1932 zamítl žal. úřad tyto námitky jako bezdůvodné, poněvadž st-lé v nich netvrdí, že se při volbě obecní rady stala nějaká vada řízení, ale napadají nesprávné přidělení mandátů členů obecní rady ve sdružené skupině, provedené výměrem zem. úřadu z 8. listopadu 1932, který vzhledem k ustanovení § 67 řádu volení v obcích je v instančním postupu konečný a pravoplatný.
St-l podává stížnost do obou uvedených rozhodnutí zem. úřadu, o níž nss uvážil:
Stížnost nebrojí proti tomu, že žal. úřad zrušil volbu sedmi členů obecní rady, nýbrž obrací se jen proti oné části rozhodnutí z 8. listopadu 1932, v níž žal. úřad provedl rozvrh mandátů, připadajících skupině stran sdružených, na jednotlivé strany sdružené, a dovozuje, že tento rozvrh jest nesprávný, poněvadž při druhém rozvrhu šesti neobsazených mandátů měl býti jeden z těchto mandátů, a to první, přikázán volební straně č. 5, které však žal. úřad tohoto dalšího mandátu nepřiznal.
Nss musil předem uvažovati o otázce, jakou povahu má ona část rozhodnutí z 8. listopadu 1932, kterou stížnost napadá.
Podle § 56 řádu volení v obcích, jehož zásady jest užíti i pro řízení podle deváté hlavy řádu volení, má úřad, rozhodující o námitkách, zjistí-li takové vady volebního řízení, které mohou míti vliv na výsledek volby, zrušiti buď celé volební řízení nebo příslušnou jeho část a naříditi po případě volbu novou s určením dne této volby. V druhém odstavci cit. §u jest pak stanoveno, že byl-li zjištěn pouze nesprávný výsledek skrutinia, opraví úřad výsledek ten a dá jej veřejně v obci vyhlásiti. Mimo to budiž ještě poukázáno na ustanovení § 53, podle něhož může dohlédací úřad prohlásiti volbu osoby nevolitelné za neplatnou a rozhodnouti, kdo místo ní jest zvolen. Jiných ustanovení, jež by se týkala rozhodovací činnosti úřadu v řízení opravném, volební řád neobsahuje. Z ustanovení, jež byla citována, pak plyne, že nejde-li o nesprávné zjištění výsledku skrutinia nebo o volbu osoby nevolitelné, jež ovšem také může býti předmětem námitek, může úřad v námitkovém řízení vydávati jen výroky kasační, když ustanovení 1. odst. § 56 dává mu jen právo pro vady volebního řízení, které mohou míti vliv na výsledek volby, volební řízení nebo jeho část zrušiti, nikoli však též další postup volebního řízení jakkoli upravovati. Shledá-li proto úřad, rozhodující o námitkách, nejde-li o dvě nahoře naznačené výjimky, že vytýkaná vada volebního řízení mohla míti vliv na výsledek volby, vyčerpá svoji judikatorní činnost tím, že volební řízení, vadou onou zasažené, zruší a nařídí, aby od onoho stadia, jež bylo shledanou vadou postiženo, bylo v řízení pokračováno. Výrok úřadu jest pak ovšem judikátem nejen potud, pokud určitou skutečnost, pro niž volební řízení zrušil, prohlásil za vadu volebního řízení, nýbrž i potud, pokud vyslovil, jak v onom stadiu, jež zmíněnou vadou bylo stiženo, mělo býti řízení volební provedeno, neboř v otázce té jde tu jen o rub a líc téže otázky. Dále však judikující působnost úřadu nesahá, omezujíc se právě jen na stadium vadou řízení postižené a nedotýkajíc se postupu dalšího, jak se má vyvinouti v oněch fázích volebního řízení, jež následují po stadiu, jehož způsob provedení byl úřadem na základě námitek určen.
V případě dnešního sporu shledal žal. úřad rozhodnutím z 8. listopadu 1932 vadu volebního řízení v tom, že obsazení mandátů, připadlých skupině stran sdružených, stalo se en bloc touto skupinou, ač správný postup byl ten, že mandáty skupině sdružených stran připadlé měly býti rozvrženy na jednotlivé strany sdružené. Proto také provedené volby zrušil. Jeho rozhodnutím byla pak s účinkem právní moci rozřešena nejen otázka, že obsazení oněch mandátů nesmí se díti skupinou stran sdružených en bloc, nýbrž i její rub, že jest provésti rozvrh mandátů na jednotlivé strany sdružené. Leč tím již současně byla vyčerpána judikující pravomoc žal. úřadu, jenž zrušiv volby pro uvedenou vadu mohl podle § 56 řádu volení jen naříditi novou volbu s určením jejího dne, to jest pokračování ve volebním řízení na základě jím určeném, že se totiž provede rozvrh mandátů na sdružené strany.
Otázka, jak se tento rozvrh provede, nebyla již věcí žal. úřadu, pokud rozhodoval o námitkách, nýbrž věcí volební komise, jež v budoucnu měla říditi pokračování ve volebním řízení. Tím ovšem nemá býti řečeno, že by žal. úřad, vydávaje své zrušovací rozhodnutí z 8. listopadu 1932, nesměl se za žádných okolností dotknouti otázky, jak onen budoucí rozvrh na strany sdružené má býti proveden. Žal. úřadu nebránilo zajisté nic, aby přihlížeje k tomu, že jest ve veřejném zájmu, aby volby byly řádně provedeny, vyslovil svůj názor, jak onen rozvrh mandátů na strany sdružené má býti uskutečněn, a dal tak volební komisi poučení, jakým způsobem má při rozvrhu mandátů postupovati. Leč poučením tím nebyla by volební komise vázána, neboť mohlo by jíti jen o názor žal. úřadu, vyslovený jím mimo rámec jeho judikující činnosti, jež zrušením provedených voleb z důvodu, že nebyl proveden rozvrh na jednotlivé strany sdružené, byla již zcela vyčerpána.
Než v nař. rozhodnutí neomezil se žal. úřad na to, aby projevil svůj názor, jakým způsobem má býti proveden rozvrh mandátů na strany sdružené, jen jako nezávazné poučení pro budoucí postup volební komise, nýbrž učinil poučení to součástí svého rozhodovacího výroku, domnívaje se — jak to jasně ukazuje jeho druhé nař. rozhodnutí z 26. listopadu 1932 —, že v rámci rozhodovací činnosti o námitkách příslušelo mu s účinkem právní moci upravovati i rozvrh mandátů na strany sdružené. Jestliže však žal. úřad takto pojal svůj úkol, překročil výrokem, upravujícím onen rozvrh mandátů, rozhodovací pravomoc, danou mu volebním řádem. Osobiv si takto kompetenci, která mu podle právního řádu nepříslušela, ocitl se žal. úřad svým výrokem, majícím v jeho rozhodnutí z 8. listopadu 1932 určiti závazně způsob rozvrhu mandátů na strany sdružené, v rozporu s právním řádem, pročež bylo jeho rozhodnutí z 8. listopadu 1932 v uvedené části, v níž jediné jest naříkáno, zrušiti pro nezákonnost.
Pokud jde o rozhodnutí z 26. listopadu 1932, odmítl jím žal. úřad v podstatě rozhodovati o námitkách, vytýkajících, že ve volebním řízení, jež bylo provedeno na základě zrušovacího výroku žal. úřadu z 8. listopadu 1932, nebyl rozvrh mandátů proveden způsobem, odpovídajícím předpisům řádu volení v obcích. Žal. úřad shledal, že rozvrh byl proveden tak, jak v jeho výměru z 8. listopadu 1932 bylo vyloženo, a jsa názoru, že tímto posléze uvedeným výměrem byla otázka způsobu rozvrhu již judikátně pravoplatně vyřešena, otázkou v námitkách na spor vznesenou věcně se nezabýval.
Z hořejšího výkladu jde, že projev žal. úřadu v jeho rozhodnutí z 8. listopadu 1932 o tom, jak jest provésti rozvrh mandátů mezi strany sdružené, jsa výrokem úřadu k judikátnímu řešení této otázky v onom sporu nepříslušného, nebyl způsobilý vejíti proti stranám v právní moc, a nemohl proto ani tvořiti překážku, jež by žal. úřadu bránila vyřídili věcně st-lovy námitky proti volbě ze 14. listopadu 1932. Žal. úřad vycházel z názoru opačného, právně mylného, pročež bylo též nař. rozhodnutí z 26. listopadu 1932 zrušiti pro nezákonnost.

Citace:

č. 11830. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 734-737.