Č. 11899.
Závodní výbory: 1. Stalo-li se propuštění člena (předsedy) záv. výboru z práce z důvodu § 82 živn. ř., nemůže rozhodčí komise stížnost propuštěného odmítnouti, ale je povinna prejudicielně zjistiti, je-li důvod k propuštění podle § 82 živn. ř. dán, a v kladném případě stížnost zamítnouti. — 2. Zaměstnavatel může člena záv. výboru z důvodu § 82 živn. ř. propustiti bez souhlasu rozhodčí komise.
(Nález ze dne 8. května 1935 č. 15637/35.)
Prejudikatura: Ad 1. Boh. A 8533/30.
Věc: Břeclavská rafinerie cukru, akc. spol. v K. (adv. Dr. Alois Pražák z Brna) proti rozhodčí komisi podle zák. o závodních výborech v Kyjově o propuštění předsedy závodního výboru.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Ke stížnosti předsedy závodního výboru cukrovaru stěžující si firmy, že byl propuštěn pro nemoc trvající déle 3 měsíců, rozhodla rozhodčí komise podle zák. o záv. výborech v Kyjově nař. nálezem, že propuštění předsedy závodního výboru se prohlašuje nepřípustným. Při tom vycházela rozhodčí komise ze skutečnosti, že k propuštění předsedy závodního výboru došlo z důvodu § 82 lit. h) živn. řádu.
Stížnost proti tomuto rozhodnutí podaná k nss-u dovozuje jednak, že nález rozhodčí komise je neúplně odůvodněn, jednak, že je nezákonný, neboť rozhodčí komise nezkoumala, zda st-lka byla oprávněna propuštění předsedy záv. výboru provésti bez souhlasu rozhodčí komise vzhledem k tomu, že dán byl důvod k propuštění podle § 82 živn. řádu.
Podle § 22 zák. o záv. výborech č. 330/1921 Sb. smějí býti členové záv. výboru (a tudíž zajisté i předseda výboru) propuštěni jen se souhlasem rozhodčí komise. Souhlasu toho není však třeba, byl-li člen záv. výboru propuštěn z důvodů, které opravňují zaměstnavatele k okamžitému propuštění podle § 82 živn. řádu z r. 1885 a jiných zákonů, jež v tomto případě nepřicházejí v úvahu. Podle ustálené judikatury tohoto soudu (srovn. na př. Boh. A 8533/30) nemůže rozhodčí komise, vyřizujíc stížnost člena záv. výboru pro propuštění z práce, odmítnouti tuto stížnost, staílo-li se propuštění z důvodu § 82 živn. řádu, pro svou nepříslušnost, nýbrž je povinna zjistiti si prejudicielně, zda důvod k propuštění, opírající se o § 82 živn. řádu, je dán a v kladném případě stížnost meritorně zamítnouti. Zjistí-li však rozhodčí komise, řešíc prejudicielní otázku o důvodech propuštění z titulu § 82 živn. řádu, že takový důvod v konkrétním případě dán nebyl, poskytne st-li ochranu podle § 22 zák. o záv. výborech tím, že prohlásí propuštění za odporující zákonu. Toto stanovisko zastává shodně s judikaturou i stížnost, pokud ve druhé své námitce vytýká, že rozhodčí komise měla zjistiti, zda důvod k propuštění předsedy závodního výboru podle § 82 živn. řádu byl dán. Již z tohoto pojímání úkolu rozhodčí komise plyne, že nález rozhodčí komise musí býti opatřen takovými důvody, z nichž je patrno, jak rozhodčí komise ke svému konečnému výroku dospěla, zejména musí tudíž nález obsahovati vyřešení prejudicielní otázky, neboť jinak nemohla by strana, jež nálezem rozhodčí komise se cítí dotčena ve svých právech, proti nálezu náležitě se brániti.
V konkrétním případě je nález rozhodčí komise odůvodněn jedině tím, že rozhodčí komise dospěla k názoru, že stížnost předsedy záv. výboru je odůvodněna a že bylo třeba vyžádati si souhlasu rozhodčí komise k propuštění předsedy záv. výboru, při čemž je poukázáno na poznámky k § 22 zák. o záv. výborech ve sbírce »Pracovní právo republiky Čsl.«, vydané Drem Říhou a Drem Freudenfeldem. Stížnost pojímá odkaz důvodů nař. rozhodnutí na poznámky v cit. publikaci tak, že je míněna poznámka 10. na str. 458, a dovozuje, že k právní větě v této poznámce přišli autoři díla omylem, ježto judikát nss-u zde citovaný (Boh. A 7475/28) nic podobného neobsahuje.
Nss musel uznati, že odůvodnění nař. nálezu pouhým odkazem na poznámky v určitém literárním díle, jež kromě toho nejsou ani blíže označeny, není dostatečné, což je zajisté vadou řízení. Avšak tato vada řízení není v daném případě vadou podstatnou ve smyslu § 6 zák. o ss, neboť — jak je ze stížnosti patrno — st-lka pochopila dobře, z jakého právního názoru žal. úřad ve svém rozhodnutí vycházel, a ve stížností jej vyvrací.
Právní náhled žal. úřadu, který zejména jasně vyplývá z odvodního spisu, úřadem předloženého, že totiž zaměstnavatel je povinen v každém případě vyžádati si souhlasu rozhodčí komise k propuštění člena záv. výboru, tedy i tenkráte, jde-li o propuštění z důvodu § 82 živn. řádu, nelze však srovnati se zákonem. Odst. 2 § 22 zák. č. 330/1921 Sb. rozeznává totiž zřetelně, zda jde o případ propuštění člena záv. výboru podle § 82 živn. řádu či nikoli, při čemž v prvém případě stanoví výslovně, že souhlasu rozhodčí komise k propuštění není třeba. Opačné stanovisko nelze podepříti ani důvody, jež uvádí Frant. Polák v knize »Dělnické právo československé«, 1931, str. 222, jehož se žal. úřad v odvodním spise dovolává. Tím, že propuštění člena záv. výboru z některého důvodu § 82 živ. řádu se stane bez souhlasu rozhodčí komise, nemůže se zaměstnavatel vymknouti kontrole rozhodčí komise, jak se soudí v cit. spise, neboť člen záv. výboru má vždy možnost podati stížnost k rozhodčí komisi, která je pak povinna — jak bylo již výše vylíčeno — předem vyřešiti si prejudicielně otázku, zda důvod k propuštění podle § 82 živn. řádu byl dán či nikoli. Je tedy i při tomto výkladu zákona, jak jej zastává nss, o ochranu práv členů záv. výboru dostatečně postaráno, ovšem s tím rozdílem, že iniciativa k vyvolání činnosti rozhodčí komise přesunuje se v případě, kdy k propuštění dochází z některého důvodu § 82 živn. řádu, se zaměstnavatele na záv. výbor nebo na postiženého člena záv. výboru.
Ježto tudíž nař. rozhodnutí je založeno na právním názoru, který je v rozporu se zákonem, slušelo je zrušiti podle § 7 zák. o ss.