Č. 11706.

Pojištění nemocenské: Ani podle § 20 zák. čl. XIX:1907 nesmí nemocenská pojišťovna dodatečně předpisovati pojistné příspěvky aniž přesně zjistila skutkové předpoklady předpisu u každého pojištěnce.
(Nález ze dne 31. ledna 1935 č. 1973/33.)
Věc: Okresní nemocenská pojišťovna v Humenném proti zemskému úřadu v Bratislavě o doplatek pojistného.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Okresní dělníky pojišťující pokladna v Humenném předepsala firmě Mayer D. a spol. ve V. doplatek nemocenských příspěvků za léta 1921 až 1926 v úhrnné částce 17.392 Kč 02 h za zaměstnance, kteří byli přihlášeni s nižší mzdou. Rozkladu firmy nevyhovělo představenstvo jmenované pokladny usnesením z 2. června 1926 v podstatě s odůvodněním, že lesní dělníci, jichž se předpis příspěvků týče, podléhají pojistné povinnosti podle § 1 zák. čl. XIX:1907 ve znění zák. č. 268/ 19 Sb., a že předpis z moci úřední se zakládá na § 20 cit. zák. článku. Okr. úřad v Humenném výměrem z 12. října 1927 vyhověl odvolání zúčastněné firmy a zprostil ji závazku platiti požadovaný doplatek pojistných příspěvků a to jednak z důvodu, že uznal zaměstnání dělníků, o které jde, za jejich zaměstnání vedlejší, jednak z důvodu, že pokladna nevyšetřila, jaký je průměrný výdělek u jednotlivých osob, takže je nemohla řádně zařaditi do mzdových tříd, jak předpisuje § 24 cit. zák. článku.
Zem. úřad v Bratislavě nař. rozhodnutím nevyhověl odvolání okr. nemoc, pojišťovny v Humenném a potvrdil výměr okr. úřadu.
O stížnosti uvážil nss toto:
Stížnost uvádi, že zaměstnavatelka nepředložila kontrolnímu orgánu pokladny při místním šetření dne 13. dubna 1926 ani výplatních listin ani jiných záznamů o mzdách, a dovolávajíc se předpisu § 20 zák. čl. XIX: 1907 míní, že v důsledku znemožnění kontroly ohledně správnosti přihlášek pojišťovna právem předepsala rozdíl třídy 111. až VI. do třídy IX. z moci úřední na podkladě výpovědi Jana H. z 21. listopadu 1925, jež byla správná, jak se při pozdějším projednání na okr. úřadě v Humenném dokázalo. Údaje na věci interesovaných osob nemohou odůvodniti zrušení platebních výměrů, když zaměstnavatelka úmyslně nevedla a nepředkládala výplatních listin, aby nemohla býti oznámena pro vícesrážky příspěvků dělníkům, a aby znemožnila pojišťovně splnění zákonných povinností. Měl proto dle názoru stížnosti zemský úřad přihlédnouti k trestnímu oznámení četnické stanice ve Vyš. Radvani proti majiteli firmy D. a úředníku F. pro vícesrážky dělníkům na pojistném, nežli byli podle přihlášených mezd odůvodněny, a dále k výpovědem , a neměl uznati jen výpovědi pokladníka F. a ob. svědectví z R., kterážto obec vydala dvě svědectví, druhé vydané v M. dne 4. prosince 1929, tedy v sídle spolumajitele firmy.
Z této námitky, jak je vybudována a jak zapadá v přednes stěžující si strany během řízení, jest zřejmo, že stěžující si strana hájí názor, že jí § 20 zák. čl. XIX: 1907 dává oprávnění předepisovati z moci úřední pojistné i bez přesného a individelního zjištění skutkových předpokladů. Žal. úřad naproti tomu, jak shora uvedeno, je opačného právního názoru, totiž že pokladna ani v případě § 20 zák. čl. XIX: 1907 nesmí bez skutkového podkladu libovolně vydati dodatečný předpis pojistných příspěvků, nýbrž že musí i tu si předem zjistiti skutkové předpoklady předpisu u každého jednotlivého pojištěnce. Nss dal za pravdu žal. úřadu.
Jde o dodatečný předpis nemocenských pojistných příspěvků za účinnosti zák. čl. XIX: 1907. Oběma stranami citovaný § 20 tohoto zák. čl. v odstavci prvém zmocňuje nemocenskou pokladnu dáti svými vyslanými orgány podniky prohlédnouti k cíli zjištění pojistné povinnosti, jakož i všech okolností, závažných pro pojištění. V odstavci druhém ukládá zaměstnavateli povinnost vésti výplatní listiny a po 3 léta je uschovávati a dovoliti orgánům pokladny, aby prohlédli závod a nahlíželi do všech naň se vztahujících záznamů. Nepředložení těchto údajů má podle odstavce 3 jen ten následek, že pokladna je oprávněna nepřihlášené údaje dáti svými orgány na útraty zaměstnavatele na místě Samém zjistiti.
Tedy ani toto ustanovení, z něhož stížnost svůj shora vytčený názor dovozuje, neliberuje pokladnu od povinnosti, opatřiti si pro předpis nemoc, příspěvků skutkový podklad. Ježto pojištění nemocenské je pojištěním jednotlivců, nikoliv pojištěním podniku, a příspěvky se předepisují individuelně pro každého pojištěnce zvláště, třeba důsledně požadovati, aby zjištění ta byla provedena ohledně jednoho každého pojištěnce.
Toho okresní dělníky pojišťující pokladna v Humenném neučinila, což sama opětovně ve správním řízení připustila. Je-li tomu tak, nelze shledati nezákonným, když žal. úřad vzhledem k právnímu stavu shora vylíčenému uznal předpis příspěvků za neodůvodněný a důsledkem toho zrušil sporné platební výměry, jichž správnost stěžující si strana nebyla s to prokázati.
Žal. úřad ještě nadbytečně v odůvodnění nař. rozhodnutí vyslovil, že zaměstnavatelka dokázala, že dělnictvo v letech 1921 až 1926 se správnou mzdou přihlašovala a že pokladna neměla proto důvodu předepisovati doplatek pojistného za léta již zlikvidovaná. Proti tomuto zjištění směřují patrně vpředu uvedené vývody stížnosti, dovozující nevěrohodnost průvodů protistrany. Nss nemá příčiny, aby po této stránce uvedený úsudek žal. úřadu přezkoumával, ježto by stížnost, i kdyby zmíněné její výtky byly opodstatněné, nemohla dosíci zrušení nař. rozhodnutí, jež jest dostatečně opřeno o důvod, o němž bylo jednáno shora.

Citace:

Č. 11706. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 418-420.