Č. 11 886.

Horní právo. — Samospráva obecní: Postavení obce — jako strany nebo jako pouhé oznamovatelky — v řízení stran ohrožení budov a studní v obci provozem báňského podniku.
(Nález ze dne 30. dubna 1935 č. 15 362/35.)
Věc: Město F. proti báňskému hejtmanství v Praze (vlád. rada Ing. JUDr. Leopold Gadringer) o náklady horně-policejního řízení.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Podáním ze 3. srpna 1928 oznámil purkmistrovský úřad ve F. okr. úřadu politickému ve Falknově n. O,, že od té doby, co dul Kástner v L., náležející F.-ské akciové společnosti, zahájil porub směrem na část města, zvanou »Schonwerth«, nastal v této části citelný nedostatek vody, poněvadž větší část studní buď úplně, neb aspoň z části vyschla. Uvedena jména 22 majitelů, jichž studní se úbytek ten týká, načež se praví, že měst. rada na základě svého usnesení z 26. téhož měsíce žádá osp-ou jako příslušný dozorčí úřad v otázce vodoprávní, aby těmto věcem věnovala zvláštní pozornost, a navrhuje, aby osp shora uvedené majitele studní vyslechla jako svědky a na základě těchto svědeckých výpovědí co. nejrychleji nařídila a provedla všechny účelné kroky, které by mohly vésti ke zjištění příčiny stahování vody.
Okr. úřad dotázal se přípisem ze 7. srpna 1928 purkmistrovského úřadu, zda ručí za náklady vyšetření, kdyby nemohly býti uloženy hornímu podniku. Purkmistrovský úřad odpověděl pak přípisem ze 3. září 1928, že na to nemůže přistoupiti z principielních důvodů, načež okr. úřad na shora uvedený návrh obce ustanovil komis, jednání na den 14. září 1928 a obec k jednání tomu pozval.
Při tomto komis, jednání, jehož se také obec svým starostou zúčastnila, prohlásil nejprve zástupce F.-ské společnosti, že jeho podnik dosud v ohroženém území ani v jeho blízkosti vůbec nedotuje, nýbrž že tu byla zřízena teprve těžná šachta. Stav. znalec konstatoval sice, že tvrzení obce o vyschnutí studní se zakládá na pravdě a že také celá řada domů v uvedené čtvrti vykazuje značné trhliny, poukázal však na to, že poškozené domy stojí z největší části na svahu, který byl svého času při stavbě Buštěhradské dráhy na úpatí naříznut, někde až do hloubky 10 m, a že toto naříznutí mělo za následek značné sesouvání celého svahu. Mimo to konstatoval, že studny mají nepatrné hloubky, odebírají vodu jen z vrstev povrchových a že také konanému šetření předcházela dlouhá doba značného sucha.
Na to postoupil okr. úřad spisy revírnímu báňskému úřadu v Karl. Varech k příslušnému jednání, jenž o oznámení obce f.-ské zahájil řízení podle § 220 a násl. ob. hor. zák., jež pak provedl v celé řadě komis, jednání, při nichž také opětovně vyslechl znalce z oboru hornictví. Ke všem těmto jednáním pozval také pokaždé obec f.-skou a ona se pokaždé jednání toho také svými zástupci zúčastnila, činila zde prohlášení i návrhy, ba učinila tak i zvláštním písemným podáním. Po skončení tohoto řízení rev. báň. úřad výměrem z 1. září 1929, vydaným v dohodě s okr. úřadem, uznal 1. že poškození budov v měst. čtvrti Sch., zemní trhliny, ani vyschnutí studní není v příčinné souvislosti se žádným dolováním, 2. že z tohoto důvodu odpadá též nutnost předepsati ochranné neb bezpečnostní opatření, pokud jde o hornictví, a 3. že výlohy řízení se uvalují podle § 234 ob. hor. zák. na městskou obec f.-skou.
Odvolání, jež stěžující si obec z tohoto třetího výroku podala, žal. úřad nař. rozhodnutím, vydaným v dohodě se zem. úřadem v Praze, zamítl.
Jednaje o stížnosti do rozhodnutí toho podané, vycházel nss z těchto úvah:
St-lka vytýká nař. rozhodnutí nezákonnost, jež spočívá v tom, že neprávem bylo uznáno, že stěžující si obec se provedeného řízení zúčastnila jako procesní strana. Stížnost snaží se dovodili, že obec do řízení toho vstoupila jen jako úřad u výkonu své bezpečnostně-policejní pravomoci, jež jest jí svěřena článkem V. říš. zák. obec. Je to prý jasně patrno z toho, že stěžující si obec již na počátku řízení prohlásila, že nemá v úmyslu nésti eventuelní náklady řízení toho, jakož i z toho, že její účast v řízení v procesní roli strany je podmíněna usnesením obecního zastupitelstva, učiněným po předchozím slyšení obecní finanční komise.
Stížnosti jest potud přisvědčiti, že obec jakožto nositelka místně-policejní kompetence, starati se o bezpečnost osob a jmění, založené v § 28 bodu 2 obec. zř. čes., je mimo jiné také povolána k tomu, aby činila o bezpečnostních závadách, jichž vyšetření a odstranění přesahuje rámec její vlastní příslušnosti, oznámení úřadům podle okolností případu příslušným, tedy po případě i úřadu vodoprávnímu nebo báňskému, jimž náleží dotčené závady odstraniti. Z toho však ještě neplyne, že obec je také povolána zúčastniti se řízení, jež příslušný úřad o jejím oznámení provádí, po boku tohoto jiného úřadu ve funkci úřední, zejména ve funkci úřadu spolurozhodujícího. Zda a jaká úřední pravomoc přísluší obci v řízení, konaném k jejímu oznámení před jiným úřadem, stanoví předpisy pro toto řízení platné. Proto v daném případě, kde stěžující si obci byly uloženy náklady řízení horně-policejního, dlužno otázku procesního postavení obce, jež učinila u báň. úřadu oznámení o horně-policejních závadách, řešiti na základě předpisů obec. zák. hor. Podle § 220, resp. také § 173 ob. hor. zák. je k provádění horně-policejního řízení povolán báňský úřad, a to zásadně sám. Jen ve výjimečných případech, uvedených v § 222 cit. zák., t. j. nastanou-li události při provozu hor, jež ohrožují bezpečnost osob, budov, pozemků, léčivých zřídel, studní nebo jiných zařízení, má báňský úřad potřebné bezpečnostní opatření naříditi — a tedy také příslušné řízení provésti — zpravidla za součinnosti úřadu politického. Za okolností, jmenovitě je-li nebezpečí v prodlení, může neodkladné opatření k záchraně a pro bezpečnost učiniti i sám politický úřad. Ale ze žádného předpisu hor. zákona ani ze zákonů jiných se nedá dovoditi, že by k řízení takovémuto měla býti ve funkci úřední přibrána také obec. Z toho je patrno, že zákon obci v řízení horně-policejním žádné úřední kompe- tence nepřikazuje a že tedy ochrana všelikých zájmů veřejných, jež v řízení tomto přicházejí v úvahu, tedy zejména také ochrana bezpečnosti osob a majetku v území obecním, přísluší výhradně úřadu báňskému, po případě také úřadu politickému. Nebylo proto možno přiznati stěžující si obci v předmětném řízení postavení úřadu.
Zbývá tedy jen zkoumati, zda obec do řízení tohoto skutečně vstoupila jako procesní strana, či omezila-li se na pouhou denunciaci z pozorované závady. Při tom nelze klásti rozhodující váhu na okolnost, že obec již na počátku řízení a také ještě později důsledně prohlašovala, že nehodlá nésti náklady řízení z důvodů principielních a že svoje vystupování v řízení tom považuje za svůj úkon úřední. Neboť nikoli vůle osob řízení se zúčastnivších, nýbrž předpis zák. rozhoduje o tom, koho postihují útraty horně-policejního řízení. Jestliže tedy osoba, která v řízení skutečně jako strana vystoupila, prohlásí, že není ochotna nésti náklady tohoto řízení, nemůže toto prohlášení odstraniti právní důsledky, jež zákon pojí k její účasti v řízení, jež se jeví jako účast procesní strany. Mohou jí proto útraty tyto po právu býti uloženy i přes její protest.
Jde tedy jen o to, zda stěžující si obec do provedeného řízení vskutku vstoupila jako strana procesní. V té příčině sluší připustiti, že původní podání obce, jež zavdalo podnět k zahájení řízení nejprve před úřadem vodoprávním a pak také před úřadem báňským, není tak jednoznačné, aby bylo možno viděti v něm žádost neb návrh, domáhající se zahájení příslušného řízení s nárokem navrhovatelky na účast v řízení tom, zejména s nárokem na přibrání v roli procesní strany, oprávněné činiti prohlášení, návrhy a případně i podávati prostředky opravné. Toto původní podání obce sluší jistě chápati jako pouhé oznámení. Rozhodným však je, že obec i přes svoje prohlášení, že není ochotna nésti náklady příštího řízení, nejen k řízení tomu přece přizvána byla, nýbrž řízení se zúčastnila, zejména ke všem dalším komisím svého zástupce vysílala, jemuž dala k ruce i svého technického poradce, a že těmito svými zmocněnci činila jak prohlášení procesně významná, tak i dotazy k slyšeným znalcům a návrhy na doplnění provedeného řízení, tedy vesměs úkony takové, jež v řízení příslušejí toliko procesním stranám. Těmito svými procesními úkony osobila si tedy obec sama postavení procesní strany, a je při tom nerozhodno, že tak činila snad v mylném právním mínění, že tato její účast má právní povahu úkonů úředních a že ji proto nemůže stihnouti povinnost ke hrazení nákladů tohoto řízení, je dále právně nerozhodno, zda obec měla k řízení tomu po právu bytí přibrána, zejm., zda škody, jichž odvrácení se svými zákroky domáhala, ohrožovaly onu právní sféru, k jejíž ochraně je obec jako taková legitimována v řízení horně-policejním jako procesní strana vystupovati (na př. porušení obecního majetku, obecních komunikací, ohrožení území, potřebného pro stavební rozvoj obce a proto také zastavěného teritoria obce, ohrožení množství vody, potřebného pro účely požární a hospodářské a pod.).
Námitka, že vstup stěžující si obce do řízení ve funkci strany nemohl býti platný proto, že se na tomto vstupu neusneslo obecní zastupitelstvo po slyšení obecní finanční komise, ač šlo o úkon, z něhož se daly očekávati značné náklady, — kterážto námitka patrně míří na předpis § 10 ob. fin. novely č. 329/21 Sb. — je bezdůvodná již proto, že předpis posléze uvedený — i kdyby skutečně na daný případ dopadal — má právní význam jen pro obor vnitřního hospodářství obecního, nikoli však pro řízení před úřady jinými, v němž podle výslovného předpisu § 55 čes. ob. zříz. náleží starostovi obec zastupovati, aniž k tomu měl zapotřebí ještě zvláštního usnesení obecního zastupitelstva.
Bezdůvodnou je konečně i námitka nezákonnosti, kterou stížnost hledá v tom, že okr. úřad ve Falknově n. O., jenž v daném případě spolurozhodoval, nepoužil svého dozorčího, zejména sistačního práva, jež mu nad stěžující si obcí přísluší, ač obec svými procesními úkony meze své působnosti překročila. Neboť, nehledě k tomu, že námitka tato není tak jasně stylisována, aby z ní bylo lze spolehlivě poznati její skutečný smysl, a že tedy nevyhovuje předpisu § 18 zák. o ss, stačí poukázali na to, že na výkon dozorčího práva nikomu nárok nepřísluší, a že proto také z opominutí toho nemůže nikdo dovozovali porušení svých subj. práv, před tímto soudem stihatelných.
Tím jsou vyvráceny všechny vývody, jimiž se stížnost snaží dokázati, že stěžující si obec v řízení, jehož náklady jí byly k náhradě předepsány, jako procesní strana nevystoupila.
Jiných řádně formulovaných námitek stížnost neobsahuje, zejména nenamítá výslovně, že obec nezavdala podnět k zahájení řízení toho, ev. k dalšímu jeho pokračování. Svoje námitky, že v daném případě měl náklady tohoto řízení nésti stát nebo že měly býti uvaleny na důlní podniky, odůvodňuje výhradně svým stanoviskem — shora již vyvráceným —, že v řízení tomto vystupovala obec v roli úřadu. Pokud by však v pouhé poznámce, že »konec konců hloubení šachty, prováděné v bezprostřední blízkosti obydlené osady, zavdalo příčinu a podnět k provedenému řízení«, bylo lze přece spatřovati řádně formulovanou námitku, že tam, kde se v bezprostřední blízkosti obydlené obce hloubí jakákoli šachta, dlužno již tuto skutečnost samu uznati za podnět jakéhokoli řízení, jež se provede za účelem zjištění škod, vzniknuvších v obydlené oblasti obce, byla by námitka ta ve své všeobecnosti opět bezdůvodná, kdyžtě i v takovémto případě mohou škody v obci vznikati z různých příčin jiných a podle okolností může také býti hned od počátku jasno, že příčinná souvislost mezi vzniklými škodami a hloubením šachty je naprosto vyloučena.

Citace:

č. 11886. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 899-903.