Č. 11953.

Železniční právo. — Samospráva obecní: Obec je oprávněna v řízení, konaném podle nař. č. 19/1879 ř. z. o změně obsluhy závor na železničním přejezdu, uplatňovati námitky s hlediska snadnosti dopravy po silnici, v jejíž trati leží železniční přejezd.
(Nález ze dne 31. května 1935 č. 16426/35.) Prejudikatura: srv. Boh. A 8796/30.
Věc: Obec K. proti ministerstvu železnic o změnu obsluhy železničních závor.
Výrok: Stížnost se dílem odmítá pro nepřípustnost, dílem zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Vzhledem k oznámení ředitelství státních drah v Olomouci, že státní správa železniční hodlá přeměniti obsluhu zábran na přejezdu polní cesty kat. čís. . . v obci K., a k žádosti, aby na základe zásadně schváleného stav. plánu provedena byla politická pochůzka, konána byla dne 24. února 1930 podle nař. č. 19/1879 ř. z. předepsaná politická pochozí komise. Podle protokolu, o komisi sepsaného, bylo konstatováno, že státní železniční správa projektuje zrušení zábran na uvedeném přejezdu, obsluhovaných místně od stanoviště č. 171, a nahrazení jich zábranami novými, obsluhovanými od strážního stanoviště č. 172, takže délka drátového vedení bude 741 m. Komise zjistila, že přejezd lze s místa obsluhy přehlédnouti a že obsluha nových zábran, pro které se stanoví doba předzvánění 35 vteřin, bude se díti podle platných předpisů. Frekvence na přejezdu nebyla služebně zjišťována, ježto je poměrně slabá a oživne pouze občasně podle místních potřeb. Podle souhlasných výpovědí přítomných zástupců obce a strážníka, který dosud zábrany obsluhuje, používá přejezdu denně asi 15 až 30 povozů. Osobní frekvence vzhledem k povaze přejezdu a jeho zabezpečení nebyla uvažována.
Zástupci obce K., při komisi přítomní, vznesli proti změně obsluhy zábran námitky, jež odůvodnili v podstatě takto: Obec K. s osadou Č. čítá přes 3500 obyvatelů, z nichž jedna třetina používá obecní cesty vedoucí přes přejezd do středu obce a na okr. silnici. V levo dráhy Košice-Bohumín má dojiti k rozšíření závodů Báňské a hutní společnosti, v právo dráhy pak k postavení jatek obce T. a pozemky při cestě mají býti v brzku zastavěny. Tím vzroste frekvence na přejezdu. Při změně obsluhy zábran budou muset povozy dlouho čekat, čímž se doprava ztíží. Podle názoru obce doporučovalo by se vybudovati tunelový podjezd.
Ježto výsledek komise nebyl nezávadný, předložil zem. úřad v Brně spisy min. žel., které nař. rozhodnutím udělilo ředitelství státních drah v Olomouci podle § 19 nař. č. 19/1879 ř. z. stavební povoleni k projektu na změnu obsluhy závor na přejezdu v km 313,967 dráhy a námitky obce K. zamítlo.
Jednaje o stížnosti, musel nss vyloučiti ze svých úvah ony námitky, jež st-lka v řízení správním nevznesla, ač k tomu měla příležitost, o nichž proto žal. úřad nerozhodoval, a jež jsou vzhledem k § 5 zák. o ss nepřípustnými. Je to námitka, že změna obsluhy závor na přejezdu nemohla býti provedena bez souhlasu osob, zúčastněných při povolování Košicko-Bohuminské dráhy, kdy byla stanovena podmínka, že v km 313,967 dráhy bude zřízen přejezd, jehož závory budou obsluhovány hlídačem, a dále námitka, že zřízením závor na přejezdu, opatře- ných automatickým předzváněním, bude ohrožena bezpečnost dopravy na přejezdu.
Bezdůvodnými se jeví námitky stížnosti, jež brojí proti skutkovému zjištění o rozsahu frekvence na přejezdu, neboť st-lka tu přehlíží, že nař. rozhodnutí pokládá pro otázku, zda je možno uskutečniti změnu obsluhy závor na přejezdu, zásadně frekvenci povozů na přejezdu za zcela nerozhodnou, a dodává jen kromě toho jako odůvodnění vedlejší, že dopravní ruch na přejezdu, jak byl zjištěn při komisionelním jednání za souhlasu zástupců stěžující si obce, je malý. Pokud pak stížnost spatřuje vadu řízení v tom, že nebylo provedeno zjištění o pěší frekvenci, tu sluší uvésti, že zástupci st-lky, při politické pochozí komisi přítomní, nenamítali nic proti konstatování komise, v protokolu obsaženému, že pěší frekvence nebyla vzhledem k povaze přejezdu a jeho zabezpečení vůbec uvažována, a nedali také žádnými svým návrhem podnět k tomu, aby nějaké zjišťování o frekvenci chodců na přejezdu se konalo.
Zbývá tudíž námitka stížnosti, že změnou obsluhy závor dojde ke ztížení dopravy na přejezdu, ježto zastávka na přejezdu způsobená zavřením a otevřením závor netrvá pouze 5 minut, nýbrž vzhledem k tomu, že jde o trať dvoukolejnou, na které vlaky křižují, 10 až 15 minut. K této námitce, kterou zástupci st-lky vznesli již při politické pochozí komisi, není možno obci upříti věcnou legitimaci.
Stav. úřadu železničnímu, který uděluje povolení podle nař. č. 19/1879 ř. z. ke změně obsluhy závor, náleží ovšem uvažovati o všech otázkách, jež se změněnou obsluhou závor souvisejí, tudíž také o tom, zda doprava na přejezdu nebude ztížena. Avšak obci náleží podle § 27 odst. 2 obec. z říz. slez. (zák. č. 17/1863 z. z. slez.) péče o snadnost dopravy na silnicích. Ježto pak snadnost dopravy po silnici může býti určitým opatřením na železničním přejezdu ležícím v trati silnice porušena, sluší obci přiznati oprávnění v železničním řízení stavebním uplatňovati s hlediska snadnosti silniční dopravy námitky, čerpané z toho, že by zamýšlená úprava obsluhy závor příčila se platným zákonným předpisům.
Než zmíněná námitka stížnosti nemůže býti uznána důvodnou. Žal. úřad vyslovil v nař. rozhodnutí, že přeměnou místních závor na závory tahadlové s předzváněním nenastane v užívání cesty žádná změna, ježto doba, kdy se mají před příjezdem vlaku uzavírati závory tahadlové, je táž jako u závor místních a že doba ta je stanovena v § 41 želez. provozního řádu (cís. nař. č. 1/1852 ř. z.). Proti tomuto výroku neobsahuje stížnost žádné výtky, zejména nepopírá, že by právě pro změnu v obsluze závor byla doba uzavírání závor delší, nežli jak je železničním provozním řádem předepsáno. Okolnost, že závory zůstanou delší dobu uzavřeny z toho důvodu, ježto po dvoukolejné trati jedou dva vlaky proti sobě, nemá zajisté svou příčinu ve způsobu obsluhy závor. Není tudíž stížnost ani v tomto bodě způsobilá prokázati nezákonnost rozhodnutí žal. úřadu.

Citace:

Č. 11953. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, číslo/sešit 1, s. 1067-1069.