Č. 11677.

Závodní výbory: I. Pojem hromadného propuštění zaměstnanců. — II. Při posuzování otázky, jde-li o propuštění hromadné, nutno bráti v počet i ony zaměstnance, proti jejichž propuštění záv. výbor nevznesl odpor.
(Nález ze dne 16. ledna 1935 č. 10.336/35.)
Prejudikatura: ad I.: Boh. A 11.330 a 11.331/34.
Věc: Firma Českomoravská-Kolben-Daněk, akc. spol. v Praze proti rozhodčí komisi podle zák. o záv. výborech v Praze (za zúč. záv. výbor firmy Českomoravská-Kolben-Daněk, akc. spol. v Praze adv. Dr. Leopold Langer z Prahy) o propuštění dělníků z práce.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. nálezem uznala rozhodčí komise podle zák. o záv. výborech v Praze ke stížnosti záv. výboru zřízeného v závodě st-lky, že propuštění zaměstnanců , zaměstnaných vesměs v závodě st-lky přes 3 léta, jeví se býti nespravedlivou příkrostí, a že st-lka jest povinna buď přijati zaměstnance ty do práce za dřívějších podmínek zároveň s náhradou za výdělek mezi tím ušlý, nebo postarati se jim o jiné zaměstnání, v témže oboru a místě s přibližně stejným výdělkem, neb dáti jim odstupné a sice ženatým, pokud se týče ovdovělým ve výši dvoutýdenní mzdy, svobodným pak ve výši jednotýdenní mzdy posledně placené.
O stížnosti zaměstnavatelky do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Předmětem sporu jest otázka kompetence rozhodčí komise k rozhodovací funkci podle § 3 lit. g) zák. o záv. výborech o odporu záv. výboru proti propuštění jednotlivých zaměstnanců. Kompetence tato je podle zák. podmíněna tím, že nejde o propuštění hromadné ve smyslu ustanovení § 3 lit. g) cit. zák. St-lka, tvrdíc, že v předmětném případě šlo o takovéto propuštění hromadné, popírá příslušnost rozhodčí komise.
Pojem hromadného propuštění byl vyložen v nál. Boh. A 11.330/34 a 11.331/34. V těchto nál. bylo dovoženo, že propuštěním hromadným rozuměti jest takové propuštění, při němž počet všech dělníků z práce propuštěných je sám o sobě (absolutně) značný nebo jeví se značným v poměru k úhrnné číslici dělníků v závodě zaměstnaných. Záleží-li však na poměru číslice propuštěných k úhrnné číslici všech dělníků závodních, není možno při posuzování otázky, zdali jde o propuštění hromadné, bráti v počet toliko ony zaměstnance, proti jejichž propuštění záv. výbor vznesl odpor podle § 3 lit. g) zák. o záv. výborech, neboť zaměstnanci, proti jejichž propuštění závodní výbor odporu nevznesl, jsou právě tak zaměstnanci propuštění jako oni, jichž se záv. výbor svým odporem ujal.
V daném případě vzala rozhodčí komise, jak z nař. rozhodnutí vychází, a také vývody jejího odvodního spisu je potvrzeno, v počet toliko oněch 10 zaměstnanců, proti jichž propuštění záv. výbor podal odpor, a nepřihlížela k úhrnnému počtu propuštěných dělníků, nechavši mimo počet ony zaměstnance, proti jichž propuštění záv. výbor odporu nepodal. Vzavši však v počet toliko ony propuštěné, proti jejichž propuštění záv. výbor vznesl odpor, vyložila podle toho, co svrchu bylo uvedeno, žal. rozhodčí komise při posuzování své příslušnosti k rozhodnutí podle § 3 lit. g) zák. o záv. výb. toto ustanovení zákonné mylně, pročež bylo rozhodnutí její podle § 7 zák. o ss zrušiti. Bude nyní věcí rozhodčí komise, aby v novém svém rozhodnutí posoudila, zda úhrnný počet všech propuštěných zaměstnanců v poměru k počtu všech zaměstnanců v závodě lze ještě kvalifikovati jako propuštění hromadné.

Citace:

Č. 11677. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 327-328.