Č. 11894.
Pojištění nemocenské: Zánik oprávnění zapsaných pokladen pomocných, prováděti pojištění nemocenské, nenastal vydáním zák. č. 268/1919 Sb., nýbrž teprve výrokem min. soc. péče učiněným podle čl. 21 cit. zák.
(Nález ze dne 7. května 1935 č. 15355/35.)
Věc: Okresní nemocenská pojišťovna v Náchodě (adv. Dr. Jiří Jonáš z Prahy) proti okresnímu úřadu v Náchodě o pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Platebním výměrem z 29. února 1932 předepsala stěžující si okr. nemoc, pojišťovna v Náchodě zaměstnavateli Otto B. pojistné nemocenské, invalidní a starobní za měsíc leden 1932 v částce 122,35 Kč za jeho zaměstnance Marii F., Adolfa J. a Karla K.
Po provedeném šetření vyhověl žal. úřad podanému odvolání a zrušil v odpor vzatý platební výměr.
Stížnost uplatňuje: O tom, že zapsaná pojišťovna pomocná »Budoucnost« existuje neprávem, navrhla st-lka řadu důkazů, žal. úřad však tyto důkazy ponechal bez povšimnutí. Min. soc. péče nevydalo výnosu o právní existenci zapsané pojišťovny pomocné »Budoucnost«, nýbrž obyčejným dopisem oznámilo zaměstnavateli, že »Budoucnost« existuje právem a že nevidí důvodu, aby odňalo této pojišťovně oprávnění pojišťovali osoby pro případ nemoci, ježto hlavní důkazy, na něž se st-lka odvolávala, se prý ztratily. Jest pravda, že ustanovení čl. 21 odst. 2 zák. č. 268/19 Sb. bylo zrušeno §em 282 zák. č. 221/24 Sb.; to však svědčí jen o tom, že v době, kdy posléze citované ustanovení vstoupilo v platnost, neměla zapsaná pojišťovna pomocná »Budoucnost« existovati, a neměla-li existenčního oprávnění v den před účinností § 282, nemohla je míti ani v den, kdy toto ustanovení nabylo platnosti a po dobu příští.
O tomto obsahu stížnosti uvážil nss:
Článkem 7 zák. z 15. května 1919 č. 268 Sb. bylo změněno ustanovení § 11 zák. z 30. března 1888 č. 33 ř. z. a určeno, že pojištění v § 1 nařízené provádějí 1. okresní pokladny nemocenské . ..., 2. zapsané pokladny pomocné, kterým nebylo odňato osvědčení podle § 7 odst. 2 zák. ze 16. července 1892 č. 202 ř. z. (článek 21 odst. 3). V článku 21 téhož zák. č. 268/19 Sb. jest pak stanoveno v odst. 2, že se min. soc. péče ukládá, aby odňal zapsaným pokladnám pomocným osvědčení uvedené v § 7 odst. 2 zák. ze 16. července 1892 č. 202 ř. z., neměla-li ta která zapsaná pokladna nemocenská dne 31. prosince 1918 aspoň 1000 členů, v odst. 3 pak, že zapsané pokladně pomocné, která přijímá za členy pouze pojištěnce podrobené pensijnímu pojištění podle zák. č. 1/1907 a pojištěnce, kteří nepodléhají pensijnímu pojištění pouze proto, že dosud nedosáhli věku ustanoveného v § 1 uvedeného zák., jest osvědčení odníti jenom, neměla-li dne 31. prosince 1918 aspoň 400 členů.
Z ustanovení těchto jde, že takové pokladny pomocné, pokud v době, kdy nebyl účinnosti zák. č. 268/1919 Sb., měly osvědčeni podle § 7 odst. 2 zák. č. 202/1892 ř. z. a pokud tedy je zák. č. 268/1919 Sb. vůbec uznal za nositele pojištění, měly býti podle vůle zákonodárcovy zbaveny práva prováděti pojištění podle § 1 zák. č. 33 ř. z. z r. 1883, jestliže v den 31. prosince 1918 neměly onoho počtu členů, který jest stanoven ve 2., pokud se týče 3. odstavci čl. 21 cit. zák. Leč tento svůj úmysl neprovedl zákonodárce tím způsobem, že by zapsané pokladny pomocné, které neměly v uvedený den zmíněného počtu členů, sám prohlásil za zbaveny onoho práva, nýbrž cestou jinakou, že uložil min. soc. péče, aby pokladnám těm odňal osvědčení podle § 7 odst. 2 zák. č. 202/1892 ř. z., a tím teprve zánik onoho práva přivodil. Z toho pak plyne nutně jako důsledek, že dokud min. soc. péče onomu svému úkolu, jak mu byl uložen článkem 21 zák. č. 268/1919 Sb., nevyhověl, existovala zapsaná pokladna pomocná, mající ono osvědčení, po právu jako řádný nositel pojištění, oprávněný prováděti pojištění ve smyslu čl. 7 cit. zák. č. 268/1919.
V přítomném sporu vychází stěžující si pojišťovna sama z předpokladu, že zapsaná pokladna pomocná »Budoucnost« jest pokladnou, která měla v den účinnosti zák. č. 268/1919 Sb. osvědčení podle § 7 odst. 2 zák. č. 202/1892 ř. z., kdyžtě uplatňuje názor, že měla býti zrušena podle čl. 21 odst. 2 zák. č. 268/1919 Sb. Ale pak podle toho, co bylo uvedeno, existovala pokladna ta po právu jako řádný nositel pojištění do té doby, dokud tím, že min. soc. péče odňal nahoře uvedené osvědčení, nebyla ve smyslu čl. 21 zák. č. 268/1919 Sb. zbavena svého práva prováděti nahoře uvedené pojištění, třebas i počet členů, jaký pokladna ta měla v den 31. prosince 1918, byl nižší, než jak jest uvedeno v onom čl. 21 a mohlo jí proto býti osvědčení výrokem min. soc. péče odňato.
V nař. rozhodnutí popřel žal. úřad, že by byl vydán min. soc. péče akt, který by byl odňal zapsané pomocné pokladně »Budoucnost« uvedené osvědčení. Tomuto zjištění stížnost neodporuje a nedovozuje, že akt takový ve skutečnosti vydán byl. Ale pak nelze v úsudku žal. úřadu, že pokladna ta existuje po právu, shledati nezákonnost, a nemůže býti uznáno ani za vadu řízení, že žal. úřad nezjišťoval, jaký počet členů měla pokladna ta dne 31. prosince 1918, když případný nedostatečný počet členů podle čl. 21 zák. č. 268/1919 Sb. sám o sobě zánik práva pokladny té prováděti obligatorní pojištění přivodili nemohl.
Stížnost ovšem namítá též, že odhlášky z důvodu přestupu k pojišťovně »Budoucnost« zaslal zaměstnavatel stěžující si pojišťovně teprve dne 30. května 1932, tedy daleko po lednovém platebním období. Leč k tomuto tvrzení nemohl nss přihlížeti, poněvadž touto obranou se stěžující si pojišťovna proti zaměstnavatelovu odvolání nehájila. Pokud v řízení správním produkovala prohlášení zaměstnanců z 30. května 1932, činila tak jen na důkaz toho, že souhlas zaměstnanců s přestupem se stal teprve tohoto dne, nenamítala však nikdy, že teprve v tomto pozdním termínu byla jí podána odhláška zaměstnavatelova.
Pokud konečně stížnost poukazuje k tomu, že nař. rozhodnutí má po právní stránce důsledky, jež se dotýkají zájmů veřejných, a navazujíc na tento úvod, tvrdí, že výměrem z 2. července 1932 odmítla pojišťovna »Budoucnost« přijmouti odhlášené pojištěnce zaměstnavatelovy, čehož důsledkem pak jest, že od 1. ledna 1932 tři osoby zaměstnavatelovy nejsou pojištěny, což se dotýká zájmů veřejných, nelze uznati, že by těmito vývody hájila st-lka nějaká svá subj. práva, a jest proto přes vývody ty přejíti, nehledíc ani k tomu, že stížnost vůbec netvrdí, že zaměstnanci, jež pojišťovna »Budoucnost« odmítla přijmouti, jsou totožní se zaměstnanci, za něž bylo předepsáno pojistné v odpor vzatým platebním výměrem.