Č. 11918.Zaměstnanci veřejní. — Legionáři: Při výpočtu šestileté služební doby kancelářského oficianta ve smyslu § 7 odst. 7 plat. zák. č. 103/1926 Sb. zůstává služební doba legionářská mimo úvahu. (Nález ze dne 16. května 1935 č. 15846/35.) Prejudikatura: srov. Boh. A 9321/31, 9845/32. Věc: Jaroslav Č. v B. proti ministerstvu vnitra o přiznání výhody § 7 odst. 7 plat. zák. Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost. Důvody: Zsp v Praze výměrem z 28. listopadu 1926 propůjčila sí-li podle § 9 vl. nař. č. 113/1926 Sb. místo kancelářského pomocníka a přidělila ho službou policejnímu ředitelství v Praze, kde předepsanou přísahu vykonal dne 30. listopadu 1926. Výměrem z 28. března 1930 propůjčil zem. úřad v Praze st-li služební místo 2. platové stupnice v systemisovaném osobním stavu kancelářského pomocného personálu policejních úřadů v Čechách s úředním titulem »kancelářský oficiant«. Konečně propůjčil zem. úřad v Bratislavě výměrem z 8. prosince 1930 st-li služební místo 1. platové stupnice v systemisovaném osobním stavu kancelářského pomocného personálu policejní služby s účinností od 1. prosince 1930 a s úředním titulem »vrchní kancelářský oficiant«. Podáním z 30. listopadu 1931 žádal st-l za jmenování kancelářským úředníkem v policejní službě. Nato bylo st-li sděleno výnosem min. vnitra v Praze z 9. prosince 1931, že propůjčení místa v osobním stavu kancelářských úředníků státní policejní služby st-li nelze vžiti v úvahu, poněvadž nesplnil předpoklady § 7 odst. 7 plat. zák. Podáním z 29. září 1932 opakoval st-l žádost za jmenování kancelářským pragmatikálním úředníkem. Poukazoval k tomu, že ve služebním poměru kancelářského pomocníka u policejního ředitelství v Praze setrval ode dne nastoupení služby, t. j. od 1. prosince 1926 až do 1. dubna 1930, aniž mu bylo jako legionáři, kapitánu v záloze, nyní štábnímu kapitánu, se započitatelnou dobou legionářskou v trvání 9 roků, 9 měsíců přiznáno dobrodiní § 17 vl. nař. č. 12/1921 Sb., zák č. 282/ 1919 Sb., jak to patrno z okolnosti, že teprve dne 1. dubna 1930 bylo mu propůjčeno služební místo 2. platové stupnice v osobním stavu kancelářského pomocného personálu policejních úřadů. I po přeložení k policejnímu ředitelství v Bratislavě od 1. prosince 1930 bylo mu uděleno pouze služební místo 1. platové stupnice, aniž mu bylo přiznáno při resystemisaci před třemi nelegionáři, kteří byli jmenováni kancelářskými úředníky, přednostní právo podle § 5 zák. č. 462/1919 Sb. Nař. výnosem bylo st-li sděleno, že propůjčení místa v osobním stavu kancelářských úředníků státní policejní služby st-li nelže ani t. č. vzíti v úvahu, poněvadž nejsou dosud splněny předpoklady § 7 odst. 7 plat. zák. Nss uvážil o stížnosti toto: Přihlédne-li se k obsahu podání st-lova z 29. září 1932, jež tvořilo podklad pro vydání nař. rozhodnutí, k předpisu § 7 odst. 7 plat. zák. v nař. rozhodnutí citovaného, je patrno, že žal. úřad vychází ze stanoviska, že při výpočtu rozhodné doby stanovené v § 7 odst. 7 plat. zák. nelze přihlédnouti k započitatelné době legionářské, kteréžto své stanovisko žal. úřad také v odvodním spisu blíže rozvádí. Tento smysl nař. rozhodnutí postihl i st-1 ve stížnosti. Nss nemohl uznati stížnost důvodnou. Předpis § 7 odst. 7 plat. zák. č. 103/1926 Sb. stanoví: »103/1926 sb., § 7.7« Z tohoto zákonného předpisu plyne, že při doplňování kategorií kancelářských úředníků 4. služební třídy lze v úvahu vzíti především úředníky již ustanovené nebo úředníky na dovolené s čekatelným nebo na dočasném odpočinku a není-li uchazečů takových, pak kancelářské oficianty ve smyslu vl. nař. č. 113/1926 Sb. Touto novou zákonnou úpravou obsazování služebních míst kancelářských úředníků 4. služební třídy doznaly ovšem změny případné odchylné jiné předpisy o obsazování uprázdněných služebních míst kancelářskými úředníky býv. skupiny E § 52 služ. pragm. č. 15/1914 ř. z., ježto degorační klausule § 214 odst. 1 plat. zák. č. 103/1926 Sb. výslovně prohlašuje, že dnem účinnosti plat. zák. č. 103/1926 Sb. pozbývají platnosti všechna v jiných předpisech obsažená ustanovení o předmětech, které jsou upraveny v zákoně platovém. Zákon č. 462/1919 Sb. o propůjčování míst legionářům zaručil v §§ 1, 3, 4 a 5 legionářům v podstatě dva druhy výhod, z nichž prvý druh záleží ve výhodě zvýšeného zápočtu služby ztrávené v čsl. legiích do služby a výslužby, druhý druh pak v tom, že se vyhrazují legionářům některá služební místa výlučně, některá jen co do přednosti před spolužadateli jinými. Tato posléze zmíněná výhoda jest normována v § 5 zák. č. 462/1919 Sb., kde se praví, že jest při obsazování úřednických míst manipulačních a kancelářských u úřadů ..., jmenovaných v § 4 pod lit. a) a b), dávati přednost před jinými spolužadateli legionářům, kteří mají nárok o taková místa žádati a prokáží k nim úplnou způsobilost. Podle toho jest předmětem úpravy ustanovení § 5 zák. legionářského výhoda přednostního práva legionářů při obsazování úřednických míst manipulačních a kancelářských, která spočívá svou podstatou v tom, že nesmí býti zmíněná místa propůjčena nelegionářům, uchází-li se o ně legionář, a to legionář podle § 5 zák. č. 462/1919 Sb. k němu způsobilý. Tu pak předpisuje norma § 7 odst. 7 plat. zák. č. 103/1926 Sb. určitou kvalifikaci pro místa kancelářských úředníků 4. služební třídy, kterouž však, jak právě bylo dovoděno, předpokládá také ustanovení § 5 zák. č. 462/1919 Sb. Z úvah těchto plyne, že ustanovením § 7 odst. 7 plat. zák. č. 103/ 1926 Sb. nebylo zrušeno přednostní právo legionářů, zaručené jim §em 5 zák. č. 462/1919 Sb., nýbrž ustanovením § 7 odst. 7 plat. zák. nastala toliko modifikace ustanovení § 5 zák. č. 462/1919 Sb., týkajícího se přednostního práva legionářů, a to v ten smysl, že při doplňování kategorie kancelářských úředníků 4. služební třídy přihlíží se jenom k těm legionářům, kteří vyhovují podmínkám v § 7 odst. 7 plat. zák. vytyčeným, t. j. kteří jsou oficianty (vrchními oficianty) a mají šestiletou službu tam normovanou, a že jenom tito legionáři mají přednostní právo po rozumu § 5 zák. č. 462/1919 Sb. před jinými spolužadateli oficiantynelegionáři. Naproti tomu legionáři, kteří nejsou takto kvalifikovanými oficianty po rozumu § 7 odst. 7 plat. zák., nemají svrchu zmíněného přednostního práva, neboť u těchto nastala zmíněná modifikace ve příčině způsobilosti, úprava to ve smyslu § 214 plat. zák., a s tím související omezení přednostního práva legionářů (srov. Boh. A 9321/31 a 9845/32). Byl tedy okruh legionářů zúžen vzhledem ke způsobilosti vytyčené §em 7 odst. 7 plat. zák. pro úřednická místa 4. služební třídy. Způsobilým kancelářským oficiantem ve smyslu § 7 odst. 7 plat. zák. jest pak kancelářský oficiant, kterýž má nejméně šest roků služby skutečně ztrávené ve vlastnosti kancelářského oficianta, při čemž se tato doba zkracuje o dvě třetiny služební doby skutečně ztrávené ve vlastnosti plně zaměstnaného kancelářského pomocníka, nejvýše však o dva roky. Podle obecného smyslu slov »skutečně ztrávená doba ve vlastnosti kancelářského oficianta, pokud se týče doba ztrávená skutečně ve vlastnosti plně zaměstnaného kancelářského pomocníka«, nutno usouditi, že míněn tím jest čas, po který určitá činnost, určitý stav, určitá služba skutečně trvala, a tedy, na předpis § 7 odst. 7 plat. zák. aplikováno, po kterou služba kancelářského oficianta či plně zaměstnaného kancelářského pomocníka byla konána, skutečně konána, odsloužena, tedy služba tak zvaná efektivní, proti službě v této vlastnosti skutečně nekonané, skutečně neodsloužené a tedy pouze ideální, fiktivní, pokud se týká službě sice skutečně konané, ale v jiném služebním poměru nebo v postavení jiném než ve vlastnosti kancelářského oficianta (vrchního kancelářského oficianta) či plně zaměstnaného kancelářského pomocníka. Že platový zákon používá výrazu »služba skutečně v určité vlastnosti ztrávená« v protikladu ke službě započitatelné či započtené, k níž by zásadně patřila podle zák. č. 462/1919 Sb. a vl. nař. č. 151/1920 Sb. zajisté i služba legionářská, jest patrno z důvodové zprávy k vlád. návrhu plat. zák. (tisk č. 100/1926 posl. sněmovny N. S. R. Č. na stránce 149, pravý sloupec), kde se praví: »Výhody, které legionářům zajišťují zák. č. 282 a 462 z r. 1919 a vl. nař. na základě jich vydaná, nejsou novou úpravou dotčeny, pokud neodporují ustanovením zák. To platí zejména o úlevách při přijímání, o trojnásobném započtení legionářské služby pro zvýšení služného a pod. Naproti tomu nutno však setrvati na stěžejních zásadách nového systému i u legionářů, což platí v prvé řadě o předpisu, že úředníkem může býti ustanoven pouze ten, kdo skutečně ztrávil předepsanou dobu čekatelskou. Podle zprávy výboru sociálně-politického posl. sněm. tisk č. 333/1926 N. S. R. Č. k § 7 odst. 7 plat. zák. se pak praví, že, pokud jde o práva legionářů, uznal výbor za správné vývody důvodové zprávy k vládnímu návrhu číslo tisku 100 (stránka 149). Tento úmysl zákonodárcův došel pak ztělesnění právě ve formulaci § 7 odst. 7 plat. zák. Ostatně učinil tak zákonodárce zřejmě ve snaze, aby veškeré pochybnosti o tom, co rozumí dobou ztrávenou, vyloučil, ježto v předpisu § 7 odst. 7, jakož i v obdobných předpisech § 7 odst. 4, § 8 odst. 6, § 25 odst. 3, § 69 odst. 7, § 99 odst. 3 plat. zák. již z důvodů praktických požaduje, aby služba čekatelská, asistenta, kancelářského oficianta, kancelářského pomocníka atd. byla skutečně v této vlastnosti konána, poněvadž jen takovým způsobem lze dosáhnouti cíle zákonem stanoveného, t. j. řádné průpravy kancelářského úředníka atd., čehož by očividně nebylo, kdyby se přihlíželo k obdobím se službou takto specifikovanou nesouvisejícím, kde nešlo o předběžnou průpravu pro službu definitivního úředníka služební třídy 4. Nepřípadně se dovolává stížnost nál. Boh. A 2091/23, ježto nál. ten měl na zřeteli právní stav před plat. zák. č. 103/1926 Sb., kdežto dnešní spor má na zřeteli právní stav vytvořený platovým zákonem a tedy právní podklad docela jiný. Shrnuv hořejší vývody, dospívá nss k právnímu názoru, že při výpočtu šestileté služební doby kancelářského ofícianta ve smyslu § 7 odst. 7 plat. zák. č. 103/1926 Sb. zůstává služební doba legionářská mimo úvahu.