Č. 11827.

Řízení správní. — Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí: Povinnost úřadu doručovati svoje rozhodnutí, vydané na zakročení jedné strany, též ostatním stranám na věci zúčastněným.
(Nález ze dne 5. dubna 1935 č. 12798/35.)
Věc: Obec K. proti zemskému úřadu v Praze o dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Smlouvou trhovou z 21. prosince 1929 prodali Klára G. a spol. nemovitosti v K. za 266957,— Kč. Plat. rozkazem ze 13. září 1930, expedovaným 18. září 1930 a znějícím na Kláru G. a spoluzcizitele do rukou Kláry G. v K., byla vyměřena dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí. Odvolání zcizitelů odmítl okr. úřad ve Strakonicích výměrem ze 7. ledna 1931 jako opožděné. Zem. úřad v Praze rozhodnutím z 15. května 1931 odvolání zcizitelů vyhověl a výměr okr. úřadu zrušil za účelem rozhodnutí ve věci samé, uznav, že doručení plat. rozkazu do vlastních rukou strany není bezvadným způsobem prokázáno. O tomto rozhodnutí zem. úřadu stěžující si obec vyrozuměna nebyla.
Na to okr. úřad výměrem ze 4. května 1932 vyhověl odvolání a platební rozkaz zrušil k dalšímu řízení a k novému předepsání dávky. Odvolání obce žal. úřad nevyhověl. V důvodech nejprve vyličuje postup, jak právě uveden, uvádí, že ve spisech nebyl založen žádný doklad o doručení plat. rozkazu podle předpisu § 18 dávk. pravidel, a konal proto zem. úřad o doručení šetření prostřednictvím pošt. úřadů, které nemělo positivního výsledku, neboť podle zprávy ředitelství pošt v Praze ze 4. května 1931 adresátka, t. j. Klára G. odepřela prohlášení o doručeni plat. rozkazu podepsati. Vzhledem k tomu, když tu nebylo průkazu o doručení plat. rozkazu podle předpisu § 18 dávk. pravidel, vyhověl zem. úřad odvolání zcizitelčinu výměrem z 15. května 1931, a zrušil výměr okr. úřadu za tím účelem, aby okr. úřad rozhodl ve věci samé.
Na základě tohoto rozhodnutí, které bylo intimováno toliko zcizitelce, vydal okr. úřad ve Strakonicích nové rozhodnutí ze 4. května 1932, jímž zrušil plat. rozkaz k pokračování ve vyměřovacím řízení a k novému předpisu dávky, a to z toho důvodu, že stranu nelze pokládati za prekludovanou, poněvadž není bezvadným způsobem prokázáno, zda vůbec výzvu k dávkovému přiznání obdržela. Pak, zamítaje námitku, že měla st-lka býti vyrozuměna o jeho kasačním rozhodnutí, dospívá věcně k názoru, že prekluse strany pro nepodání přiznání nemohla nastati, když není prokázáno, že výzva k podání přiznání byla dle zákonných předpisů doručena.
O stížnosti na toto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Na odvolací námitku, že rozhodnutí zem. úřadu z 15. května 1931 nebylo stěžující si obci intimováno, odpovídá žal. úřad, že není ve správním řádu předpisu, který by stanovil, které ze stran mají býti o rozhodnutí vyrozuměny; z povahy věci prý plyne, že vyrozuměti třeba jen stranu, která svým podáním činnost úřadu vyvolala, nikoliv však i strany jiné, a to ani tehdy ne, jestliže jim z rozhodnutí mohou vzejíti subjektivní práva. S tímto názorem nelze souhlasiti.
Jest ovšem pravda, že správní řád výslovného takového ustanovení nemá; než již pouhá úvaha, že správní řád, který v § 69 ukládá úřadu, aby úplně vyřídil projednávanou věc a všechny návrhy stran, zajisté intenduje, aby projednávaná věc vyřízena byla také způsobem na všechny strany účinným, nutí k závěru, že o rozhodnutí vyrozuměti jest všechny osoby, které v projednávané věci mají postavení strany procesní, a nikoliv jen tu stranu, která svým zákrokem jednání úřadu vyvolala. Vždyť úřadu jest v § 43 uloženo, aby postupoval z moci úřední a hleděl k tomu, aby řízením zjištěn byl stav věci, směrodatný pro rozhodnutí. Tím je úřadu také uloženo, aby z povinnosti úřední dbal toho, aby všichni, kdož ve věci projednávané jsou stranami, k řízení byli přizváni. Také v jiných předpisech projevuje se zřejmě intence správního řádu, aby všechny strany ve věci zúčastněné byly k jednání přizvány ex offo (sr. §§ 42, 45, 48/3, 66, 72, 79). Dlužno proto uznati, že úřad jest povinen také rozhodnutí svoje intimovati všem stranám na věci zúčastněným.
V konkrétním případě bylo tedy ovšem také rozhodnutí zem. úřadu z 15. května 1931 intimovati nejen odvolateli, nýbrž i obci, která v řízení o dávce z přírůstku hodnoty nemovitosti má nepochybně postavení strany.
Jiná jest ovšem otázka, zda opomenutí, takto obec vyrozuměti, zakládá ve sporu dnes projednávaném podstatnou vadu řízení. Na tuto otázku odpověděl nss záporně, uznav, že cit. rozhodnutí, nebyvší obci intimováno, nenabylo proti ní právní účinnosti a že se obec může proti rozhodnutí dnes naříkanému brániti námitkou, že okr. a tedy ani zem. úřad nebyly oprávněny plat. rozkaz ze 13. září 1930 k odvolání zúčastněné strany Kláry G. přezkoumávati věcně, poněvadž odvolání to bylo podáno pozdě, takže uvedeným opomenutím dnešní st-lka neutrpěla právní újmy. V tomto směru pak nss uvážil:
Stěžující si obec v odvolání na žal. úřad namítala, mimo preklusi pro nepodání přiznání, že platební rozkaz ze 13. září 1930 doručen byl Kláře G. dne 19. září 1930, odvolání podáno však doporučeně na poštu až 7. října 1930, tedy po lhůtě, a nabízela o tom důkaz dotazem u pošt. úřadu v L., výslechem poštmistra tamtéž a výslechem doručovatele. Žal. úřad se ve svém odůvodnění zabývá sice obšírně otázkou v odvolání rovněž relevovanou, zda byla straně doručena výzva k podání přiznávky a zda mohla tedy strana býti prekludována pro nepodání přiznání, nereaguje však vůbec na námitku odvolací ohledně opožděného podání odvolání do platebního rozkazu. Jenom v ději svého rozhodnutí zjišťuje, že ve spisech nebylo dokladu o doručení platebního rozkazu, že zem. úřad konal proto šetření prostřednictvím pošt. úřadů, které nemělo positivního výsledku, takže tu nebylo průkazu o doručení plat. rozkazu a tudíž ani podkladu pro výrok okr. úřadu, že odvolání podáno pozdě. Než i kdyby v této dějové části důvodů bylo možno shledávati odůvodnění pro zamítnutí odvolací námitky ohledně opožděného podání odvolání proti plat. rozkazu, zůstává tu další vada řízení, že úřad výsledky provedeného šetření nesdělil stěžující si obci, aby se o nich vyjádřila, a neprovedl důkazů jí navrhovaných.
Poněvadž nař. rozhodnutí v tomto bodě je podstatně vadné, bylo je už proto zrušiti podle § 6 zák. o ss, aniž bylo třeba zabývati se otázkou, zda mohla býti právem uznána zúčastněná strana v ukládacím řízení za prekludovanou čili nic, neboť k řešení této otázky bylo by přistoupili teprve, kdyby bylo jisto, že odvolací stolice byla vůbec oprávněna plat. rozkaz přezkoumávati meritorně.

Citace:

č. 11827. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 730-732.