Č. 11751.

Chudinství: * Byla-li nemovitost v dobrovolné dražbě vydražena jedním ze spoluvlastníků, je základem vyměření chudinského procenta nikoli celé nejvyšší podání, nýbrž jen ta jeho část, která připadá na podíly ostatních spoluvlastníků.
(Nález ze dne 22. února 1935 č. 11220/35.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 2649/23.
Věc: František P. v P. proti zemskému úřadu v Praze o chudinské procento.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Spoluvlastníci domu čp. . . . v K. (mezi nimiž byl i st-l František P., jemuž z uvedeného domu patřilo 20/64), zažádali okr. soud pro Prahu-západ o dobrovolnou dražbu tohoto domu. Podle protokolu o provedené dražbě ze 7. listopadu 1930 vydražil tento dům st-l František P. za nejvyšší podání 112000'— Kč. Podle odevzdací listiny okr. soudu pro Prahu-západ z 20. února 1931 vydražil František P. za nejvyšší podání 77000 Kč 37/64 domu náležejících Marii K., a 7/64 náležejících Josefu P. a neprodáno zůstalo v této dražbě zbývajících 37/64 téže nemovitosti, a to z toho důvodu, že vydražitel František P. jest sám jejich vlastníkem a tudíž vydražiti jich nemohl. Současně bylo touto listinou povoleno, aby na 37/64 a 7/64 tohoto domu, patřících Marii K. a Josefu P., vloženo bylo právo vlastnické pro Františka P. V usnesení téhož soudu ze 7. září 1931, nařizujícím knihovní zápis, uvedena byla cena nemovitosti 77000 Kč. Chudinské procento z obnosu 77000 Kč Marie K. a Josef P. ve výši 770 Kč zaplatili.
Platebním rozkazem magistrátu hl. města Prahy z 21. ledna 1931 byl st-li předepsán na chudinském procentu další obnos 350 Kč jako nedoplatek chudinského procenta v úhrnné výši 1120 Kč.
Stížnosti jmenovaného nevyhověl žal. úřad nař. rozhodnutím podstatně z důvodu, že dražbou nenabývá se vlastnictví dražené věci způsobem odvozeným, nýbrž způsobem originárním, a jest tedy přípustno, aby její vlastník dáním do dražby tuto věc vydražil. V daném případě st-l jako spoluvlastník dražené nemovitosti tuto celou nemovitost za nejvyšší podání vydražil a získal tedy nového vlastnického práva i ke svému dřívějšímu spoluvlastnictví, které dal veřejnou dražbou do prodeje.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto:
Rozhodnouti sluší jedině otázku, zda chudinské procento platiti dlužno z obnosu 112000 Kč či pouze z obnosu 77000 Kč. Obnos 112000 Kč je nejvyšší podání za celý dům, a obnos 77000 Kč je částka, kterou skutečně vydražitel zaplatil; rozdíl mezi těmito obnosy připadá na 2%4 domu, které vydražiteli (st-li) právem vlastnickým již před dražbou náležely.
V nál. Boh. A 2649/23 vysvětlil nss pojem chudinského procenta v ten smysl, že jest jím rozuměti 1% z prodejní ceny vydraženého objektu. Základ pro výměru této dávky jest tedy peníz, kterého se z dražby dostane prodávajícímu.
Spoluvlastník nemovitosti, která byla dána do dražby, má podle zák. také právo dražby se zúčastniti; ale je přirozeno a z pojmu vlastnictví vychází, že nemůže sám sobě svoji vlastní věc prodati a tedy nemůže ji ani koupiti. Činí-li tedy spoluvlastník podání, činí je jedině na ty dílynemovitosti, které nejsou jeho vlastnictvím a proto také, dosáhl-li příklepu, nabývá vlastnictví jen k těmto dílům a jen za tyto díly platí, resp. skládá dražební výtěžek. Nejvyšší podání, za něž nemovitost přiklepnuta, má v takovém případě význam jen pro otázku, komu z dražitelů má býti udělen příklep. Za prodejní cenu vydražené nemovitosti nelze však pokládati toto nejvyšší podání celé, nýbrž jen onu jeho část, která připadá na podíly nemovitosti, jež dražbou skutečně byly prodány, t. j. ty, které nenáležely vydražiteli.
Tomuto stavu práva odpovídá i stav věci, jak se ze spisů jeví. Podle odevzdací listiny z 20. února 1931 vydražil st-l za nejvyšší podání jen ty části domu, které mu nepatřily, totiž 37/64 patřících Marii K. a 7/64 patřících Josefu P., a neprodáno zůstalo při této dražbě zbývajících 2%4 téže nemovitosti, a to z toho důvodu, že vydražitel František P. je sám jejich vlastníkem a tudíž je vydražiti nemohl. Současně bylo touto listinou povoleno, aby jen na těchto koupených částech domu vloženo bylo vlastnické právo pro st-le, a v knihovním usnesení soudním, nařizujícím knihovní zápis, byla hodnota nemovitosti uvedena ve výši pouze 77000 Kč.
Z těchto spisů jest tudíž zřejmo, že fakticky veřejnou dražbou prodány byly jen díly domu, které nepatřily st-li, nýbrž ostatním spoluvlastníkům (Marii K. a Josefu P.); jen tyto díly st-l koupil a za ně zaplatil dražební cenu 77000 Kč. Poněvadž pak, jak výše bylo dovoženo, základ pro výměru chudinského procenta jest ten peníz, kterého se z dražby dostane prodávajícím, a poněvadž zde veřejnou dražbou prodali své části domu jen Marie K. a Josef P., nikoliv st-l sám, jest základem pro vyměření chudinského procenta pouze ona část, kterou st-l zaplatil za vydražené díly obou posléze jmenovaných spoluvlastníků, t. j. 77000 Kč, z níž také chudinské procento ve výši 770 Kč bylo prodávajícími zaplaceno. Má-li tedy žal. úřad z úvah, které uvádí v nař. rozhodnutí, za to, že dražební procento nutno zaplatiti i z té částky, která z nejvyššího podání připadá na podíl vydražitele-st-le, spočívá jeho náhled na mylném právním názoru.

Citace:

Č. 11751. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 537-539.