Č. 11939.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí: Vrácení zapravené dávky z důvodu, že právní jednání, tvořící základ převodu, bylo soudním nálezem zrušeno nebo že bylo od něho upuštěno a že státní převodní poplatek byl odepsán.
(Nález ze dne 27. května 1935 č. 15256/35.)
Věc: Arnold F. v B. proti zemskému úřadu v Bratislavě o dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Žal. úřad zamítl nárok st-le na částečné vrácení dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí, předepsané mu platebním rozkazem ze 6. června 1925 z převodu nemovitostí smlouvou trhovou z 12. prosince 1923, a svoje rozhodnutí opřel v podstatě o dva důvody: 1. st-l nemůže svůj nárok opírati o ustanovení § 23 odst. 2 dávk. prav., poněvadž tento předpis předpokládá, že právní jednání se neuskutečnilo a strana dokáže, že proto byl státní převodní poplatek odepsán, v daném případě však jednání bylo uskutečněno, a odpis (částečný) poplatku nestal se proto, že úkon nebyl uskutečněn, nýbrž jen proto, že byl snížen základ vyměření státního poplatku, pro kterýžto případ však § 23 prav. neplatí; 2. nemůže býti st-li přiznán ani nárok na vrácení dávky jako zapravené omylem, poněvadž — byť i promlčecí lhůta 5letá, stanovená §em 190 úpravy č. 50000/1913, neprošla — opírá se nárok na vrácení o důvod, který strana mohla uplatniti odvoláním, což však neučinila, ježto proti rozhodnutí měst. zastupitelstva z 11. ledna 1927 rekursu nepodala.
Stížnost podanou na toto rozhodnutí neuznal nss důvodnou.
St-l zdůrazňuje, že nežádá za vrácení dávky z titulu omylného zapravení, nýbrž na základě § 23 odst. 2 dávk. prav. Podle tohoto ustanovení dávka se vrací, »bylo-li právní jednání, které je základem převodu, pravoplatným soudním nálezem zrušeno nebo bylo-li od něho upuštěno, a prokáže-li strana, že státní převodní poplatek z právního jednání předepsaný byl odepsán, protože jednání nebylo uskutečněno.«
Právním jednáním, které bylo základem převodu, byla v daném případě smlouva z 12. prosince 1923, kterou st-l prodal nemovitosti tam uvedené Dru B. za cenu 127350 Kč, při čemž ujednáno, že neustoupí-li dosavadní pachtýři od svého práva pachtovního a prodatel následkem toho nebude moci odevzdati prodanou realitu již 1. ledna 1924, sníží se trhová cena na 76410 Kč.
Stížnost namítá, že tu šlo v podstatě o dvojí právní jednání, jednak o prodej nemovitostí bez skutečného odevzdání držby, jednak o závazek odevzdati držbu nejdéle do 1. ledna 1924. Za první úkon sjednána cena 76410 Kč, za druhý 50940 Kč. Poněvadž následkem odporu pachtýřů tento druhý úkon nebyl uskutečněn a výměrem fin. ředitelství v Bratislavě z 10. října 1931 poplatek z částky 50940 Kč odepsán, jsou prý splněny předpoklady § 23/2 prav. a má býti vrácena také dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí tomu odpovídající.
Názor ten je mylný.
Stížnost především mylně chápe předpis § 23, vykládá-li si jej tak, že důvod normovaného tam nároku na vrácení dávky spočívá v odpisu státního převodního poplatku, a z toho pak dedukuje, že byl-li poplatek odepsán z části, jest také poměrnou kvotou vrátiti dávku. Důvodem nároku na vrácení dávky jest spíše, že právní jednání, které jest základem převodu, bylo zrušeno nebo stornováno. To je podmínka primérní; ta ovšem sama nestačí, nýbrž strana musí vedle toho prokázati, že z tohoto důvodu byl také odepsán převodní poplatek, pokud ovšem vůbec byl předepsán. Z toho však plyne dále jednak, že je tu nárok na vrácení jen, když právní jednání, které je základem převodu, bylo vůbec zrušeno nebo stornováno, jednak že částečný odpis státního poplatku nároku na poměrné vrácení dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí založiti nemůže a je vůbec o sobě bez významu.
Paragraf 23/2 prav. předpokládá, že bylo zrušeno nebo stornováno právní jednání, které je základem převodu. Základem převodu je však právní jednání, kterým se postupuje vlastnictví nemovitostí. Tím byla zde trhová smlouva z 12. prosince 1923, kterou st-l prodává nemovitosti tam uvedené Dru B. Smlouva tato tvoří jeden celek; pouze kupní cena stanoví se různě podle toho, bude-li držba odevzdána kupci do 1. ledna 1924 či později. Tato kupní smlouva ani nebyla zrušena, ani nebylo od ní upuštěno; nedošla pouze k splnění podmínky, na kterou byla vázána povinnost kupce zaplatiti vyšší trhovou cenu. Nebylo-li však od této kupní smlouvy upuštěno, ani nebyla zrušena, pak nenastal případ § 23 odst. 2 prav., a je docela lhostejno, zda byl státní převodní poplatek ze smlouvy částečně odepsán.
Okolnost, že nedošlo k odevzdání nemovitostí kupci do 1. ledna 1924 a že následkem toho nevznikl mu závazek zaplatiti cenu 127350 Kč, nýbrž jen 76410 Kč, mohla ovšem míti snad význam pro otázku, jakou částku jest správně položiti za základ vyměření dávky. Než tato otázka jest již pravoplatně vyřešena rozhodnutím měst. zastupitelstva z 11. ledna 1927 a st-l, nechav rozhodnutí to proti sobě vejíti v právní moc, nemůže cestou žádosti za částečné vrácení dávky otázku onu znovu uváděti na spor.
Nelze mu práva toho přiznati ani s hlediska, že by šlo o obnovu řízení, kterou st-l opírá o nál. nss-u č. j. 9056/31 a výměr fin. ředitelství v Bratislavě z 10. října 1931. Neboť okolnost, jakou zcizovací cenu vzal státní úřad finanční za základ pro vyměření státního poplatku převodního, je pro otázku vyměření dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí docela irelevantní, a nemůže tedy ani nál. nss-u, kterým se původní předpis převodního poplatku uznává nezákonným, ani rozhodnutí fin. uřadu, jímž se poplatek převodní na novém podkladě znovu vyměřuje, zakládati novou skutečnost relevantní pro vyměření dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí, a nemůže proto ani odůvodniti obnovu řízení vyměřovacího o této dávce.
Vzhledem k dosavadním vývodům nebylo již třeba zabývati se důvody nař. rozhodnutí, čerpanými z § 190 úpravy č. 50000/13 a bylo stížnost zamítnouti.

Citace:

Č. 11939. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, číslo/sešit 1, s. 1029-1031.