Čís. 13870.

Provedl-li ten, kdo koupil přídělový statek, opravy (adaptace) obytného stavení dříve, než bylo rozhodnuto Státním pozemkovým úřadem o schválení koupě, nebyl bezelstným držitelem statku.
Zda jest tu zřejmý a převážný prospěch druhého (§ 1037 obč. zák.) jest posuzovati nikoliv s hlediska objektivního, nýbrž ze subjektivního stanoviska druhého, s hlediska jeho poměrů a zájmů.
(Rozh. ze dne 19. října 1934, Rv II 386/34.)
Žalobce koupil od žalovaných smlouvou ze dne 3. ledna 1929 přídělový statek M. s výhradou schválení Státního pozemkového úřadu. Držby koupeného statku se ujal dříve, než bylo Státním pozemkovým úřadem o schválení kupní smlouvy rozhodnuto a ještě před oním rozhodnutím opravil, pokud se týče upravil stavení koupeného statku nákladem 61000 Kč. Trhová smlouva ze dne 3. ledna 1929 Státním pozemkovým úřadem schválena nebyla a žalobce se z koupeného statku vystěhoval. Ve sporu, o nějž tu jde, domáhal se žalobce na žalovaných mimo jiné náhrady oněch vynaložených 61000 Kč. Procesní soud prvé stolice přisoudil žalobci jen 5000 Kč jako náklad nutný. Odvolací soud vyhověl odvolání žalobcovu a přisoudil mu, použiv § 1041 obč. zák., kromě 5000 Kč přisouzených prvým soudem, ještě další částku 20750 Kč, uznav náklad v této výši žalovaným k prospěchu a na jejich obohacení.
Nejvyšší soud vyhověl dovolání žalovaných a obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Žalobce podnikl opravu, pokud se týče úpravu (adaptace) obytného stavení na koupeném statku dříve, než bylo rozhodnuto o schválení koupě, tedy v době, kdy neměl jistoty, zda se podmínka koupě splní. Nižší soudy přiléhavě a ve shodě s rozhodnutím sb. n. s. čís. 9718 dovodily, že žalobce, podnikaje opravy, pokud se týče adaptace obytného stavení před schválením koupě v době nejistoty o její platnosti nebyl bezelstným držitelem statku, nýbrž že jest ho pokládati za držitele obmyslného. O nákladech učiněných obmyslným držitelem stanoví § 336 obč. zák., že platí o nich, o náhradě za ně, předpisy o jednatelství bez příkazu, §§ 1035 až 1040 obč. zák. Neprávem použil odvolací soud v souzeném případě § 1041 obč. zák. Otázku náhrady nákladů a případného obohacení při jednatelství bez příkazu upravují §§ 1036, 1037, 1038 obč. zák. Předpis § 1041 obč. zák. se jednatelství netýká. Podle § 1037 obč. zák. má ten, kdo chce jednati ve prospěch druhého, vyžádati si jeho svolení a, kdo opomene tento předpis, má nárok na náhradu učiněného nákladu jen tehdy, když jeho jednání bylo k zřejménu a převážnému prospěchu druhého. Zda je tu zřejmý a převážný prospěch druhého, jest posuzovati nikoli s hlediska objektivního, nýbrž se subjektivního stanoviska onoho druhého, s hlediska jeho poměrů a zájmů. Žalobce nevyžádal si, pokud se týče neměl svolení žalovaných k opravám a adaptacím obytného stavení, to jest svolení v ten rozum, že provede opravy a adaptace za žalované a na jejich účet. Žalobcův nárok, pokud se opírá o svolení žalovaných, není tedy důvodným. Zbývá otázka (§ 1037 obč. zák.), zda náklad žalovanou učiněný a v projednávaném sporu zpět požadovaný, náklad týkající se po odečtení 5000 Kč prvním soudem přisouzených adaptací bytu pro majitele statku, byl k zřejmému a převážnému prospěchu žalovaných. Žalovaní to popřeli. Podle znalců stal se statek adaptacemi o 20000 až 25000 Kč hodnotnější. Jak již uvedeno, není však objektivní zhodnocení rozhodným a sejde na tom, zda adaptace a náklad s nimi spojený byly žalovaným s jejich hlediska, s hlediska jejich poměrů a zájmů k zřejmému a převážnému prospěchu. V tom směru je zjištěno, že žalovaní na statku nebydleli a bydleti nezamýšleli, že statek měli na prodej a že jej také dne 14. března 1930 nedlouho po tom, kdy trhové smlouvě se žalobcem bylo schválení Státním pozemkovým úřadem odepřeno, prodali manželům H-ovým. Zjištěno je, že obytné stavení na statku bylo s menšími jen opravami bez adaptací žalobcem provedených použivatelné a obyvatelné a že bylo, jsouc pro ně určeno, zřízenci na statku obýváno. Je nesporno, že žalobce koupil nemovitosti tvořící zbytkový statek M. od žalovaných za 150000 Kč a že po adaptacích byl statek, to jest jeho nemovitosti, prodán za tutéž cenu manželům H-ovým. Tvrzení žalobcovo, že cena 150000 Kč byla v trhové smlouvě s H-ovými uvedena jen na oko, kdežto ve skutečnosti že byla cena ta vyšší, nebylo prokázáno a, pokud žalobce tvrdil, pokud se týče tvrdí, že by se bez adaptací pro pokles cen nemovitostí, oněch 150000 Kč při prodeji H-ovým nebylo docílilo, nelze a nebylo lze pro zákaz novot v opravném řízení (§§ 482, 504 c. ř. s.) k tomuto tvrzení přihlížeti. V uvážení uvedených okolností nelze říci, že adaptace a náklad žalobcem na ně vynaložený byly ke zřejmému a převážnému prospěchu žalovaných a nárok žalobcův na vyšší náhradu než 5000 Kč není ani, pokud je budován na tomto tvrzení, opodstatněn (§§ 1037 druhá věta, 1038 obč. zák.).

Citace:

č. 13870. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 242-244.