Čís. 14043.


Doručení platební zápovědi ohledně vkladu, složeného pro pozůstalost pozůstalostnímu soudu, nebylo nahraženo tím, že platební zápověď byla doručena Zemské bance v Praze jako úschovně a že tato uvědomila soud o zabaveni vkladu. Nerozhodné jest, že pozůstalostní soud nařídil bance na její oznámeni o zabavení vkladu, by exekucí při depositu poznamenala.
(Rozh. ze dne 14. prosince 1934, R I 924/34.)
K návrhu notáře jako soudního komisaře a k návrhu opatrovníka poukázal pozůstalostní soud Zemskou banku v Praze, by soudní depositumi pozůstalosti po Josefu H-ovi vydala notáři jako soudnímu komisaři bez ohledu na poznamenanou exekucí a by depositum zrušila. Rekursní soud zamítl návrh notáře a opatrovníka na vydání deposita. Důvody: Soud prvé stolice poukázal k návrhu notáře a opatrovníka Zemskou banku v Praze, by soudní deposit pozůstalosti po Josefu H-ovi, vkladní knížku vlastního vydání, znějící na 10 336 Kč vydala soudnímu komisaři notáři bez ohledu na poznamenané exekuce. Soud prvé stolice učinil tak neprávem, neboť bylo mu známo, že deposit jest zabaven jednak dle usnesení okresního soudu exekučního v Praze dne 12. srpna 1933 pro vymáhajícího věřitele Čsl. stát (poštovní správu) a dále dle usnesení okresního soudu exekučního v Praze ze dne 10. srpna 1933 pro vymáhajícího věřitele Čsl. stát (finanční správu). Soud prvé stolice k dotazu Zemské banky ze dne 17. srpna 1933 a ze dne 26. srpna 1933 dokonce nařídil, jednak usneseními ze dne 21. srpna 1933, jednak usnesením ze dne 30. srpna 1933, by exekuce tyto byly při depositu poznamenány. Za toho stavu věcí neměl pozůstalostní soud již se depositem volně nakládati a, pak-li si na deposit činilo nárok více věřitelů, bylo povinností pozůstalostního soudu, by učinil vhodné opatření dle § 307 ex. ř. a deposit převedl na exekuční soud, který by pak další opatření ohledně deposita učinil. Bude tedy na prvém soudu, by o tomto návrhu, který také činí finanční prokuratura ve stížnosti, totiž, by soudní deposit u Zemské banky v Praze složen byl k okresnímu soudu exekučnímu, rozhodl. Neprávem však dal prvý soud jako soud pozůsta- lostní souhlas k vydání deposita, když si na pohledávku činí nárok též vymáhající věřitelé shora uvedení.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Podle §§ 294 a 295 ex. ř. pokládá se zabavení soudní úschovy (§ 325 ex. ř.) za vykonané doručením platební zápovědi úřadu poukazujícímu. Tímto úřadem byl soud prvé stolice jako soud pozůstalostní. Jemu však do dne 29. března 1934, kdy rozhodoval o vydání vkladu pro pozůstalost složeného, nebylo doručeno usnesení okresního soudu exekučního v Praze ze dne 10. srpna 1933, jímž čsl. státu byla povolena exekuce na tento vklad; bylo mu doručeno až 14. dubna 1934, když již vklad byl vydán. Doručení platební zápovědi pozůstalostnímu soudu nebylo nahrazeno tím, že platební zápověd byla doručena Zemské bance v Praze jako úschovně a že tato dne 29. srpna 1933 uvědomila soud o zabavení vkladu, poněvadž podle § 295 ex. ř. nenastane účinek zabavení doručením platební zápovědi orgánu likvidujícímu, nýbrž jen jejím doručením úřadu poukazujícímu. Nerozhodné jest i to, že pozůstalostní soud usnesením ze dne 30. srpna 1933 nařídil Zemské bance na její oznámení o zabavení vkladu, aby exekuci při depositu poznamenala, neboť tato poznámka děje se jen k účelům evidenčním a její právní účinnost předpokládá, že byla učiněna na základě zápovědi řízené na poukazující soud. Rozhoduje o vydání vkladu, byl pozůstalostní soud oprávněn zkoumati, zda vklad byl platně pro čsl. stát zabaven; poněvadž tomu tak nebylo, odepřel právem vklad čsl. státu vydati a ani nepochybil, když jej nesložil podle § 307 ex. ř. k exekučnímu soudu (srov. sb. n. s. čís. 13 229).
Citace:
č. 14043. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, číslo/sešit 14043, s. 504-505.