Čís. 13905.

Koupě dříví na stojato není koupí nemovité věci.
(Rozh. ze dne 31. října 1934, Rv I 1851/32.)
Žalující obec v Čechách prodala žalovanému dřevo. Proti žalobě o zaplacení nedoplatku; kupní ceny namítl žalovaný, že kupní smlouva nebyla schválena dohlédacím úřadem. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby, odvolací soud z těchto důvodů: Pokud odvolatel poukazuje k tomu, že smlouva kupní nebyla schválena bezprostředním úřadem dohlédacím, jest uvésti, že předmětem koupě byly věcí movité a že proto smlouva nepotřebovala vyššího schválení (§ 23 zák. ze dne 12. srpna 1921 čís. 329 sb. z. a n.). Odvolatel má za to, že šlo o prodej nemovité věci, ježto stromy nebyly ještě poraženy a byly tudíž příslušenstvím nemovitosti. Tento názor není správný a neodpovídá zjištěnému stavu věci, neboť zjištěno bylo svědeckou výpovědí Josefa Č-a, že prodány žalovanému jen těla dříví a brusní dříví v metrech a že při dlouhém dříví bylo výslovně řečeno, že kořeny, kůra a vršky zůstanou majetkem obce. Třebaže tedy v době uzavření kupní smlouvy nebyly stromy ještě poraženy, nebylo dříví prodáno na stojato, nýbrž bylo žalovaným, koupeno dříví, jež sama obec dala porazí ti, jež po poražení bylo teprve změřeno a po změření dána žalovanému konsignace.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody:
Není opodstatněn dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 503 čís. 4 c. ř. s.). Jest vycházeti ze skutkového zjištění nižších soudů. Ty zjistily, že žalovaný koupil těla dříví a brusné dříví v metrech z částí obecního lesa, v němž žalující obec měla teprve dáti stromy poraziti, poražené dříví změřiti a žalovanému odevzdati vyhotovenou konsignaci. Správně dospěly nižší soudy z těchto zjištěných skutečností k závěru, že předmětem koupě nebylo dříví »na stojato«, t. j. stromy od země dosud neoddělené (§ 295 obč. zák.), nýbrž dříví, jež se teprve mělo získati z části lesa určeného k vykácení, tedy věci movité. Ale, i kdyby byl žalovaný skutečně koupil dříví »na stojato«, nešlo by o koupi nemovité věci, neboť šlo by tu o právní jednání, mající za předmět dříví ze stromů, jež měly býti od půdy odděleny, a takové právní jednání jest právním jednáním o věcech movitých (tak také Mayr- Dominik »Nauky obecné« str. 111, Ehrenzweig »Das Sachenrecht« z r. 1923 str. 18, Staub-Pisko k čl. 271 (§ 8) obch. zák.). Nebylo proto třeba, by usnesení obecního zastupitelstva o prodeji dříví žalovanému bylo podle § 23 zák. ze dne 12. srpna 1921 čís. 329 sb. z. a n. schváleno bezprostředním úřadem dohlédacím.

Citace:

č. 13905. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 302-303.