Čís. 13722.

Směnky (zákon ze dne 13. prosince 1927, čís. 1 sb. z. a n. na rok 1928).
Určil-li příjemce na sdělení majitele směnky, že má směnku jím podepsanou, způsob domicilování směnky a stanovil-li osobu domiciliáta bez jakékoliv výhrady, zejména nenamítnuv nevyplacení směnečné valuty nebo zánik směnky, byl tím domiciliát jakožto plnomocník příjemcův směnečně zmocněn, by jako jeho orgán směnku platil a byla tím bezvýhradně uznána platnost i splatnost směnky.
Uznání toto jest nejen doznáním skutečnosti, nýbrž má i povahu disposice o právním poměru a má pravotvorný účinek.
(Rozh. ze dne 13. července 1934, Rv II 552/34.) Směnečný platební příkaz proti žalovanému příjemci ponechal procesní soud prvé stolice v platnosti. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Odvolací soud, zjistiv, že žalovaný vzal na vědomí sdělení žalobkyně, že jí byly odevzdány Ludvíkem S-em dvě směnky znějící na 10000 Kč a 9700 Kč, podepsané žalovaným jako příjemcem, a že ji žalovaný žádal, aby byly domicilovány u banky U. v O., došel k právnímu úsudku, že žalovaný uznal nejen oprávněný způsob nabytí těchto směnek se strany žalobkyně, nýbrž i uznání směnečného dluhu (§§ 863, 914 obč. zák.). S názorem tím jest souhlasiti. Vždyť dovolatel, určiv způsob domicilování směnek a stanoviv osobu domiciliáta bez jakékoliv výhrady, zejména, nenamítav nevyplacení směnečné valuty nebo zánik směnek, dal nepokrytě najevo, že jím jmenovaný domiciliát jakožto jeho plnomocník jest směnečně zmocněn, aby jako jeho orgán směnky platil, a že tím bezvýhradně uznává platnost i splatnost směnek. V uznání takovém jest spatřovati nejen doznání skutečností, nýbrž i povahu disposice o právním poměru, a má tedy pravotvorný účinek. Že šlo o uznání nedovoleného, zakázaného, a proto od počátku nicotného závazku, jež by ovšem nemělo právního účinku, nebylo zjištěno a nebylo žalovaným ani tvrzeno. Marně se snaží dovolatel poukazem na rozhodnutí čís. 7854 sb. n. s. napadati právní názor odvolacího soudu, tvrdě, že uznání nemohlo tu míti konstitutivní účinek, poněvadž v době uznání nebylo tu zavazujícího důvodu. Dovolatel přehlíží, že předmětem rozhodnutí čís. 7854 byla žaloba o náhradu škody, kterou otec měl uznati, a že škoda byla podle soudního zjištění poškozenému zúplna nahrazena jinou osobou, takže by se byl poškozený touto žalobou obohatil; byl tu tedy skutkově zcela odlišný případ od případu nynějšího. Dále pak přehlíží, že v nynějším sporu jde o směnku, tedy o skripturní akt, jenž je nezávislý na právním důvodu, a že žalobkyně podle přiznání v dovolání byla v době nabytí směnky bezelstná.

Citace:

č. 13722. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 18-19.