Čís. 13988.
Pokud srážka vlaku místní dráhy s povozem na přejezdu dráhy nebyla v příčinné souvislosti se zpožděním vlaku.
(Rozh. ze dne 29. listopadu 1934, Rv II 946/33.)
Povoz žalobcův srazil se na přejezdu trati s vlakem místní dráhy. Povoz byl rozbit a žalobce poraněn. Žalobní nárok na náhradu škody uznal procesní soud prvé stolice z polovice důvodem po právu, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud vyhověl dovolání žalované dráhy a zamítl žalobu co do druhé polovice nároku.
Důvody:
Nižší soudy, vycházejíce z právního názoru, že jde v souzeném případě o příhodu v dopravě a že žalobcův úraz je v příčinné souvislosti s příhodou v dopravě, uznaly nárok žalobní proti žalovanému vzhledem ke zjištěnému spoluzavinění žalobce na úrazu z polovice po právu.
Příhodu v dopravě spatřují nižší soudy ve zjištěné skutečnosti, že vlak přejížděl přejezd na kritickém místě asi o 12 minut později, než se podle jízdního řádu mělo státi, jde prý při tom o značné zpoždění vlaku, a tedy porušení pravidel normální železniční dopravy, a nikoliv o obvyklý zjev, s nímž by žalobce musil počítati, takže, kdyby prý vlak byl přejížděl kritický přejezd v době, jak by to odpovídalo normálnímu provozu, nebylo by k úrazu došlo, čímž prý je dána příčinná souvislost. S tímto názorem nižších soudů nelze souihlasiti. Otázka příhody v dopravě může v souzeném případě zůstati nevyřešena, neboť, i kdyby šlo o příhodu v dopravě, nelze souhlasiti s právním názorem nižších soudů, že žalobcův úraz jest v příčinné souvislosti s příhodou v dopravě. Bylo zjištěno, že vlak dával před přejezdem na předepsaném místě výstražné znamení, že jel normální rychlostí, že byl osvětlen a že na trať a na vlak po ní jedoucí bylo se silnice, po níž žalobce s povozem jel, viděti na vzdálenost km. Z toho jest zřejmo, že, byl-li vlak na takovou vzdálenost viditelný, jest nerozhodným, zda vlak byl, jak ho žalobce spatřil nebo při náležitě pozornosti spatřiti mohl, zpožděný či nikoliv, a není proto mezi zpožděním vlaku a v něm spatřované příhodě v dopravě s úrazem žalobce příčinné souvislosti. Je-li dále zjištěno, že strojvůdce, jakmile žalobce byl spatřen blížiti se ke trati, vlak zabrzdil a že naopak žalobce neměl povoz osvětlený a sám připustil, že jel na voze, na němž byl naložen žentour, který hrčel, a že byl obrácen na voze k přijíždějícímu vlaku zády, spoléhaje, že vlak už nepřijede, jest z toho zřejmo, že si žalobce počínal lehkomyslně, ba i trestuhodně — ano podle § 1 min. nařízení čís. 169/1890 ř. z. jest zakázáno překročiti místní dráhu na přejezdech, když se blíží vlak — spolehnuv se na svou znalost jízdního řádu a neuváživ celou řadu možností, jež mohou nastati a s nimiž každý člověk zdravého rozumu má a musí počítati. Příčinu žalobcovy nehody nelze tudíž spatřovati v opožděnémi příjezdu vlaku na kritický přejezd, nýbrž v jeho vlastní lehkomyslné, ba trestuhodné neopatrnosti.