Čís. 13742.

Směnky (zákon ze dne 13. prosince 1927, čís. 1 sb. z. a n. na rok 1928.)
Okolnost, že datum vystavení směnky pochází z doby po úmrtí jednoho z přijatelů, není na závadu platnosti směnky.
(Rozh. ze dne 8. září 1934, Rv I 1872/34.)
Proti směnečnému platebnímu příkazu namítli žalovaní, že jeden z přijatelů směnky, Arnošt W., zemřel před Vánoci 1932, kdežto směnka byla datována teprve dnem 23. srpna 1933. Směnečný platební příkaz byl ponechán v platnosti soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Podle ustálené praxe nejvyššího soudu (rozh. čís. 5350, 5863 a 10450 sb. n. s.) jest neplatnou směnka, která sice obsahuje veškeré podstatné náležitosti, avšak některé z nich nemohou vedle sebe obstáti, nebo některá z nich obsahuje údaj nemožný. Takový nemožný údaj rovná se nedostatku dotyčné podstatné náležitosti (§ 6 odst. (1) sm. zák.). Dovolatelé spatřují takový nemožný údaj v tom., že datum vystavení směnky pochází z doby po úmrtí spoluakceptanta Arnošta W-a. V souzeném případě byla však směnka akceptována nejen Arnoštem W-em, nýbrž i Hedvikou W-ovou, která dosud žije, a není proto datum vystavení ohledně ní, tedy absolutně nemožné. Jen taková nemožnost by se rovnala nedostatku oné podstatné náležitosti (§ 3 čís. 8 sm. zák.) a nemohl by z takové listiny vzniknouti směnečný závazek vůbec (§ 6 odst. (1) sm. zák.). Nelze souhlasí ti s názorem dovolatelů, že více trasátů na jedné směnce jest pokládati za jediný nerozlučný celek, takže by k neplatnosti stačilo, když datum vystavení jeví se býti nemožným proti jednomu z nich. Pluralita trasátů má jen ten účinek, že musí býti placení žádáno na všech a neplacení protestováno proti všem dříve, než lze vésti postih. Jinak však platí zásada vzájemné nezávislosti směnečných obligací, jež nalezla výrazu na př. v § 2 a 77 sm. zák.

Citace:

č. 13742. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 48-49.