Čís. 13885.Domáháno-li se týmž návrhem prozatímního opatření jednak k zajištění peněžitého nároku, jednak k zajištění nepeněžitého nároku (vyloučení odpůrce z veřejné obchodní společnosti), musí konečný návrh na prozatímní opatření býti přizpůsoben těmto od sebe odlišným nárokům a musí v něm přesně, způsobem veškeru pochybnost vylučujícími býti určen prostředek k zajištění každého z nároků zvlášť. Není věcí soudu, by souhrnný návrh pro oba tyto nároky teprve sám vymezoval a rozděloval a volil zákonem přípustný prostředek k zajištění toho kterého nároku.(Rozh. ze dne 25. října 1934, R II 462/34.) Veřejný společník Alois K. domáhal se na druhém veřejném společníku Rudolfu T-ovi a) zaplacení 111979 Kč, b) vyloučení žalovaného z veřejné obchodní společnosti Stavební keramika Alois K, a Rudolf T. K zajištění žalobních nároků navrhl žalobce proti žalovanému povolení prozatímního opatření: aby byla odpůrci Rudolfu T-ovi zakázána každá další jakákoliv disposice ohledně společenského jmění firmy bez písemného svolení Aloisa K-a i pokud se týče objednávek a závazku za firmu jakéhokoliv jednání, i pokud jest nižší než 5000 Kč, dále jakákoliv správa neb zastupování a znamenání společenské firmy proti komukoliv a by bylo mu nařízeno, aby každý obchodní počin v rámci obchodního jednání této firmy ze společenské smlouvy Aloisů K-ovi do tří dnů oznámil, jinak že každé jeho jednání stává se bez písemného svolení Aloise K-a neplatným pro společenskou firmu; aby odpůrci bylo zakázáno, by jakýkoliv peníz nebo nárok případného podílu proti firmě Stavební keramika Alois K. a Rudolf T., komukoliv postoupil, zcizil anebo vyplatil, aby Rudolfu T-ovi bylo odňato soudně oprávnění se společenskou firmou Stavební keramika Alois K. a Rudolf T. jakýmkoliv Způsobem jednati a ji navenek zastupovati. Soud prvé stolice prozatímní opatření povolil. Rekursní soud zamítl návrh na povolení prozatímního opatření. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody: Podle §§ 54 čís. 3 a 402 ex. ř. musí návrh na povolení prozatímního opatření obsahovati mimo jiné označení exekučních prostředků, jichž má býti použito, části majetku, na které se má prozatímní opatření vztahovati, a má obsahovati všechna udání, která podle povahy případu jsou důležitá pro nařízení, jež má soud povolující vydati. Návrh na prozatímní opatření v souzeném případě neodpovídal těmto požadavkům a je již svou formou pochybený. Navrhovatel, opíraje návrh o žalobu podanou na odpůrce, ve které uplatňuje dva různé nároky, a) na zaplacení peněžité pohledávky 111979 Kč, b) na vyloučení odpůrce z veřejné obchodní společnosti pod firmou Stavební keramika Alois K. a Rudolf T., nepřizpůsobil konečný návrh na, povolení prozatímního opatření těmto od sebe odlišným nárokům, neurčil v něm přesně, způsobem veškeru pochybnost vylučujícím prostředek k zajištění každého z nároků zvláště. Takovéto přesné vymezení bylo v tomto případě tím spíše potřebné, poněvadž platí jiné podmínky pro nárok pod a), a jiné pro nárok pod b) (§§ 379, 381 ex. ř.). Není věcí soudu, by souhrnný návrh pro oba tyto nároky teprve sám vymezoval a rozděloval a volil zákonem přípustný prostředek k zajištění toho kterého nároku, nýbrž povinností soudu je, aby rozhodl, zda stranou již navržený prostředek je k tomu kterému nároku přípustný, a zda jsou pro něj splněny zákonné podmínky. K výtce rekurentově, že prozatímní opatření mělo býti vydáno k zajištění obou nároků, poněvadž spolu právně i fakticky souvisí, nutno poukázati k tomu, co již výše bylo uvedeno, že totiž zákonné podmínky pro povolení každého z těchto nároků jsou různé (§ 379 druhý odstavec a § 381 čís. 1 a 2 ex. ř.), a různé též pro volbu prostředků zajišťovacích (§ 379 čís. 1 až 3 ex. ř. a § 382 ex. ř.), takže tato různost musí dojíti výrazu v konečném návrhu přesným vymezením, což se v souzeném případě nestalo.