Čís. 14046.

Úprava pachtovného při zemědělských pachtech (vládni nařízení ze dne 29. července 1933, čís. 164 sb. z. a n.).
Soud nemůže v nesporném řízení pachtýři uložiti, by doplatil pachtovné, které si zadržel, domnívaje se, že mu přísluší nárok na úpravu pachtovného, když uzná, že pachtýř nárok na úpravu nemá, ani nemůže uložiti propachtovateli, by pachtýři vrátil, co na pachtovném přeplatil, když uzná, že pachtýř má nárok na úpravu. Tyto nároky na doplněni, pokud se týče na vrácení pachtovného lze uplatniti jen sporem, v němž je rozhodnutí nesporného soudce podle § 12 vl. nař. předurčujícím.
(Rozh. ze dne 14. prosince 1934, R I 1456/34.)
Žalobci propachtovali žalovaným pozemky. Žalobou, o niž tu jde, domáhali se žalobci na žalovaných zaplacení pachtovného 11 000 Kč. Soud prvé stolice žalobu co do částky 4 325 Kč odmítl. Důvody: Co do zbývající částky 4 325 Kč jde o to, zjistiti, zda a pokud má ohledně ní platnost vládní nařízení čís. 164/1933 sb. z. a n. V tomto směru soud shledává, že podle předpisu tohoto vládního naří- zení jest nepříslušným, poněvadž ustanovením §§ 5, 6, 7 a 12 nař. jest předepsáno, by rozhodl o nároku soud, ale v nesporném řízení. Jemu přísluší podle toho i právo rozhodovati o tom, zda včas a s jakým úspěchem námitky podány, po případě zda strany jednaly ve lhůtách. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci, řízení doplnil a znovu rozhodl. Důvody: Soud prvé stolice odmítl žalobu ohledně částky 4 325 Kč pro nepřípustnost pořadu práva, odvolávaje se na ustanovení §§ 5, 6, 7 a 12 vl. nař. ze dne 29. července 1933 čís. 164 sb. z. a n. O § 7 nařízení nejde, ježto pachtýř nežádal o úpravu pachtovného. Zbývá ustanovení § 5 a 6 vl. nařízení. Podle § 5 odst. (1) má pachtýř uplatniti nejdéle do třiceti dnů ode dne účinnosti nařízení doporučeným nebo na potvrzení dodaným dopisem propachtovateli, nebo jeho hospodářské správě nárok na úpravu pachtovného. Zmeškání této lhůty má za následek ztrátu nároku. Podle § 14 nabylo toto nařízení účinnosti 14. dnem po vyhlášení. Vyhlášeno bylo nařízení dne 10. srpna 1933, nabylo tedy účinnosti 24. srpna 1933, třicetidenní lhůta pro uplatnění nároku uplynula dne 24. září 1933, po kterémžto dni by pachtýř nárok pozbyl. Žalovaná strana tvrdí, že uplatnila nárok podle § 1, 5 a 6 cit. nařízení doporučeným dopisem dne 2. srpna 1933, kdežto žalobce tvrdí, že se tak stalo až 19. října 1933. Dále uvedli žalobci, že sice nepodali včas námitky u okresního soudu v J., nýbrž později. Jak s těmito později podanými námitkami bylo naloženo, zda a jak okresní soud v J. o nich rozhodl, není nikde uvedeno, tím méně pak zjištěno. A přece zjištění v obou těchto směrech jest důležité pro rozhodnutí. Nestalo-li se uplatnění nároků pachtýřem ve lhůtě § 5 odst. (1), zanikl jeho nárok, o tom by rozhodoval soud v řízení nesporném podle § 12 nařízení, byly-li podány námitky propachtovatelem. Otázkou, jaký význam by mělo opožděné podání námitek, by bylo se teprve zabývati, kdyby bylo zjištěno, že skutečně námitky byly podány a kdy a zda o nich rozhodoval okresní soud v nesporném řízení. Zda jsou tu podmínky § 6 nařízení, nebylo vůbec v prvé stolici jednáno a nemůže to proto soud rekursní posouditi. Bude proto nejprve řízení doplniti v označeném směru a pak teprve bude lze rozhodnouti.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil rekursnímu soudu, by o otázce přípustnosti pořadu práva znovu rozhodl.
Důvody:
Podal-li propachtovatel proti nároku pachtýře na úpravu pachtovného podle § 5 odst. (2) nebo podle § 6 vlád. nař. č. 164/33 sb. z. a n. námitky nebo žádal-li pachtýř podle § 7 nařízení, by pachtovné bylo upraveno, rozhoduje podle § 12 nařízení o tom soud v nesporném řízení. Soud rozhoduje tedy v nesporném řízení o tom, jsou-li námitky propachtovatele nebo žádost pachtýřova o úpravu pachtovného podle vlád. nař. čís. 164/33 sb. z. a n. oprávněny; může rozhodnouti i o tom, kolik činí pachtovné vypočtené podle zásad §§ 2 a 4 nařízení. Než soud ne- může v nesporném řízení pachtýři uložiti, by doplatil pachtovné, které si zadržel domnívaje se, že mu přísluší nárok na úpravu pachtovného, když uzná, že pachtýř nárok na úpravu nemá, ani nemůže uložiti propachtovateli, by pachtýři vrátil, co na pachtovném přeplatil, když uzná, že pachtýř má nárok na úpravu. Nárok na zaplacení zbytku pachtovného, o který tu jde, lze tudíž uplatňovati jen sporem. Proti tomuto nároku může pachtýř namítati, že zažalovanou částku nedluží, poněvadž mu přísluší sleva podle vlád. nař. č. 164/33 sb. z. a n., a pro rozhodnutí o této námitce, tedy pro rozhodnutí ve věci samé, je arciť rozhodnutí nesporného soudce podle § 12 vlád. nař. čís. 164/33 předurčující (obdoba § 190 c. ř. s.). Prozatím jde však jen o otázku přípustnosti pořadu práva a o ní lze podle toho, co bylo uvedeno, rozhodnouti bez doplnění, rekursním soudem nařízeného. Bylo tudíž dovolacímu rekursu, kterým se stěžovatelé bránili proti zrušení usnesení soudu prvé stolice, potud vyhověno, že bylo rekursnímu soudu nařízeno, by o přípustnosti pořadu práva znovu rozhodl.

Citace:

č. 14046. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, číslo/sešit 14046, s. 508-510.