Čís. 13717.

Směnky (zákon ze dne 13. prosince 1927, čís. 1 sb. z. a n. na rok 1928).
Výstavce směnky na vlastní řád, i když má směnku v rukou, není legitimován ke směnečné žalobě, je-li na směnce jeho neškrtnutý vyplněný indosament, za nímž následuje další škrtnutý indosament, neprokázal-li, že směnka přes splatnost nebyla honorována a že se v cestě zpáteční pro zaplacení dostala do jeho rukou.
(Rozh. ze dne 3. července 1934, Rv II 588/34.) Proti směnečnému platebnímu příkazu vydanému k návrhu Ludvíka L-a namítl dlužník mimo jiné, že směnka byla převedena žalobcem na banku Č. Procesní soud prvé stolice směnečný platební příkaz zrušil. Důvody: Z prvopisu směnky zjistil soud, že směnka byla žalobcem Ludvíkem L-em jako výstavcem podle § 8 směn. zák. převedena rubopisem na řád banky Č., následkem čehož přešla podle § 9 směn. zák. veškerá práva ze směnky na banku. Další rubopisyi platí za nenapsané ve smyslu § 32 (3) směn. zák., poněvadž byly přeškrtnuty, kdežto rubopis na řád banky Č. přeškrtnut nebyl, takže jest ještě v platnosti a jest ve smyslu § 32 (1) směn. zák. jen banka oprávněna požadovati od žalované strany zaplacení, a jest žalovaná strana povinna zaplatiti jen této bance jako majitelce indosované směnky. Ze směnky nijak nevyplývá, že žalobce odevzdal ve smyslu § 15 směn. zák. bance směnku jen k inkasu a že banka směnku opět vrátila žalující straně, poněvadž směnka byla indosována výslovně na řád banky bez jakékoliv poznámky »k inkasu« a nebyl indosament na banku dosud zrušen ani přeškrtnutím, ani dalším indosamentem na žalobce. Se stanoviska formálního směnečného práva je tedy úmluva mezi žalobcem a bankou o inkasu nerozhodná, poněvadž jediným směnečným věřitelem jest banka, kteréž žalobce podle § 86 směn. zák. ručí za zaplacení směnky. Byl proto směnečný platební příkaz zrušen pro nedostatek aktivní legitimace žalující strany. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Důvody odvolací nebyly shledány správnými a odkazuje se odvolatel na vývody napadeného rozsudku, které odpovídají zjištěnému skutkovému a právnímu stavu a jež nebyly odvoláním nijak vyvráceny. Nelze souhlasiti s názorem odvolatele, že jest žalobce oprávněn k žalobě již proto, že jest majitelem směnky, že má směnku v rukou. Žalobce, jenž jest výstavcem směnky a remitentem, přenesl svá směnečná práva vyplněným indosamentem na banku Č. Ježto následující indosament jest škrtnut, jest tento převod právě tak bezvýznamný (§ 32 odst. 2 sm. zák.), jako další indosament na řád Městské spořitelny v O. Legitimaci žalobce brání prvý platný indosament neškrtnutý, třebaže má žalobce směnku v rukách, ježto právě z obsahu směnky vyplývá, že žalobce jako remitent svá směnečná práva přenesl na banku Č., že tudíž práva ze směnky přešla na indosatáře a nezanikla, dokud indosament nebyl škrtnut. Škrtnutí indosamentu nebylo by zapotřebí, kdyby žalobce protestem byl prokázal, že přes splatnost směnka nebyla by honorována a že v cestě zpáteční pro zaplacení se dostala do rukou remitenta. V tomto případě by neškrtnutý indosament nebyl škodlivý žalobci v otázce legitimace. Dokud prvý indosament jest v platnosti, jest majitel směnky indosované legitimován jako vlastník směnky jen nepřetržitou řadou indosamentů až k němu jdoucí (§ 32 sm. zák. Viz Grünhut, Wechselrecht 1897, 11. svazek, stránka 119). Ustanovení § 1 sm. zák. nemůže se odvolatel dovolávati s úspěchem, ježto pouhá tradice směnky bez skripturní legitimace věřitelské stačí jen u blankoindosamentu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolatel napadá rozsudek odvolacího soudu pro nesprávné právní posouzení věci (čís. 4 § 503 c. ř. s.), leč neprávem, neboť odvolací soud posoudil věc po právní stránce v podstatě správně. V tomto sporu bylo řešiti jen otázku, zda žalobce jest legitimován k žalobě, a netřeba proto řešiti otázku, zda by byla legitimována banka Č. Že dovolatel nabyl směnky biancožirem, ze směnky nijak nevyplývá, a dovolatel to v prvé stolici ani netvrdil (§ 504 c. ř. s.).

Citace:

č. 13717. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 9-11.