Čís. 13777.

Byl-li knihovní výmaz poznámky ve smyslu § 382 čís. 6 ex. ř. povolen a proveden k žádosti odpůrcova zástupce, stalo se usnesení o povolení a výkonu výmazu proti odpůrci ihned právoplatným a začíná mu lhůta k ohlášení náhradních nároků podle § 406 ex. ř. již dnem, kdy usnesení o výmazu bylo vydáno, nikoliv teprve dnem, kdy bylo doručeno jeho zástupci.
(Rozh. ze dne 20. září 1934, R I 1058/34.)
K zajištění žalobního nároku na podepsání kupní smlouvy o nemovitostech bylo žalobcům povoleno prozatímní opatření zákazem zcizení a zavazení nemovitostí. Žalobci složili jistotu 200000 Kč. Žalobci spor právoplatně prosoudili, načež byl k návrhu žalovaných dne 4. března 1933 povolen výmaz knihovní poznámky zákazu zcizení a zavazení nemovitostí. Proti návrhu žalobců ze dne 20. června 1933 na vrácení jistoty se vyjádřili žalovaní a vznesli proti žalobcům náhradní nároky. Soud prvé stolice vyhověl návrhu žalobců na vydání jistoty potud, že jim vydal jistotu až na 80000 Kč, ohledně nichž nárok na vydání jistoty pro tentokráte zamítl. Důvody: Podle § 400 ex. ř. jistota, kterou navrhovatel složil k zajištění odškodňovacího nároku druhé strany, smí mu býti vydána teprve po čtrnácti dnech potom, co právní moci nabylo usnesení, kterým se zrušuje zatímní opatření. V rozhodnutí čís. sb. 2067 bylo vysloveno, že ona jistota nesmí ani po zrušení opatření podle § 400 ex. ř. straně býti vydána, ohlásí-li odpůrce ve lhůtě citovaného paragrafu nárok na odškodnění. O zrušení zatímního opatření však žádná strana dosud nežádala a usnesení o zrušení ani z mocí úřední vydáno nebylo. Soud povolil na žádost žalované strany jen výmaz knihovní poznámky, když zatímní opatření projitím doby, na kterou bylo povoleno, se stalo bezpředmětným. Ostatně usnesení povolující výmaz poznámky, o které jde, nedopatřením soudní kanceláře, která dle záznamu ve spisech vypravila jen čtyři vyhotovení stranám, advokátu žalované strany nebylo vůbec doručeno, ač jde o usnesení v rozepři, v níž zastoupení advokátem jest předepsáno (§ 27 c. ř. s.). Tím se stalo, že citované usnesení i v případě, že by v něm bylo zrušení zatímního opatření, řádně doručeno žalované straně nebylo a právní mocí nenabylo, takže lhůta § 400 ex. ř. žalované straně k ohlášení nároku na odškodnění vůbec nezačala. Rekursní soud povolil též, by žalobcům byla vydána i část jistoty 80000 Kč, a uložil prvému soudu, by po právní moci usnesení zařídil, čeho jest třeba k vydání uvedené částí. Důvody: Jak již v usneseních rekursního soudu ze dne 20. března 1934 a ze dne 27. dubna 1934 bylo vylíčeno, nastalo zrušení prozatímního opatření ze dne 30. listopadu 1929 tím, že usnesením ze dne 4. března 1933 byl povolen výmaz knihovní poznámky zápovědi zcizení, zatížení a zastavení pozemků, kteréžto usnesení bylo dne 29. března 1933 doručeno stranám, vyjímajíc zástupci strany žalované, takže čtrnáctidenní lhůta v § 400 ex. ř. stanovená končila 20. dubnem 1933. Okolnost, že usnesení nebylo doručeno právnímu zástupci žalované strany, nepadá na váhu, poněvadž usnesení to vyhovělo návrhu této strany, takže žalované straně proti němu rekurs nepříslušel, nýbrž jen straně žalující. Následkem toho se uplatnění náhradních nároků žalovanou stranou teprve dne 20. července 1933 stalo po lhůtě § 400 ex. ř., takže žalovaná strana pozbyla práva požadovati, by její nárok byl uhražen ze složené jistoty. Mohlo by se namítati, že žalovaná strana nevěděla, kdy lhůta dle § 400 ex. ř. běží, když usnesení ze dne 4. března 1933 o výmazu knihovní poznámky jejímu zástupci nebylo doručeno, takže tento o zrušení prozatímního opatření nevěděl. To však nebrání tomu, že prozatímní opatření povolením výmazu bylo skutečně zrušeno, o čemž se zástupce žalované strany, který dne 8. února 1933 žádal o výmaz knihovní poznámky, nahlédnutím do spisů a do pozemkové knihy mohl přesvědčiti. Vzhledem k tomu není závady, by i část 80000 Kč prvním soudem z vydání vyloučená, nebyla žalující straně, která jistotu složila, vrácena.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Odpůrci tvrdí, že o vydání jistoty zažádali ještě ve lhůtě § 400 ex. ř., poněvadž prý usnesení o zrušení prozatímního opatření nebylo vydáno a knihovní usnesení o výmazu poznámek nebylo doručeno jejich právnímu zástupci. Celý obsah prozatímního opatření spočíval v povolení zápisu knihovní poznámky zápovědi zcizení, zatížení a zastavení pozemků. Knihovní výmaz této poznámky zápovědi zcizení, zavazení a zatížení byl povolen a proveden usnesením ze dne 1. března 1933 po pravomoci rozsudku na žádost vlastního zástupce odpůrců, takže nemohli si proti usnesení vyhovujícímu jejich návrhu stěžovati. Proti nim stalo se toto usnesení ihned pravoplatným a druhá strana proti němu nepodala rekurs. Náhradní nároky odpůrců byly tedy ohlášeny až po uplynutí lhůty § 400 ex. ř., od kteréžto lhůty neupouští ani rozhodnutí nejvyššího soudu, uveřejněné ve sb. n. s. č. 2067, k němuž dovolací rekurs neprávem poukazuje.

Citace:

č. 13777. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 100-102.