Čís. 13765.

Soudcovské zástavní právo, jehož nabyl vymáhající věřitel na služebních příjmech povinného všeobecně bez jakékoliv výhrady, týká se i odbytného, jež bylo povinnému zaměstnavatelem (bankou) přiznáno z důvodu, že použil výhod zaměstnanců dobrovolně odbouraných.
(Rozh. ze dne 15. září 1934, R I 991/34.) Usnesením ze dne 3. března 1933 byly k návrhu Rudolfa P-a zabaveny služební požitky dlužníka u poddlužnice banky C. Dlužník byl po té odbourán, načež banka C. složila na soudě odbytné 2880 Kč. Usnesením ze dne 30. října 1933 byla povolena firmě W. exekuce zabavením a přikázáním k vybrání pohledávky 2880 Kč příslušející dlužníku proti bance C. z důvodu odbytného. Soud prvé stolice přikázal 2880 Kč složených bankou C. na soudě, firmě W., rekursní soud přikázal složené peníze Rudolfu P-ovi.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu firmy W.
Důvody:
V rozhodovaném případě jde o otázku, zda ,se soudcovské právo zástavní, jehož nabyl vymáhající věřitel Rudolf P. na služebních příjmech povinného podle usnesení ze dne 3. března 1933, dotýká i odbytného, jež povinnému bylo poddlužnicí bankou G. přiznáno z důvodu, že použil výhod zaměstnanců dobrovolně odbouraných podle vyhlášky ředitelství banky. Rekursní soud, přisvědčiv k této otázce kladně, přikázal odbytné 2880 Kč, jež poddlužnice složila k soudu, věřiteli Rudolfu P-ovi, nikoli dovolací rekurentce firmě W., jíž podle usnesení ze dne 30. října 1933 byla povolena exekuce zabavením a přikázáním k vybrání pohledávky 2880 Kč příslušející povinnému proti bance z důvodu odbytného. Usnesení rekursního soudu nelze vytýkati právní mylnost. Vymáhající věřitel Rudolf P. učinil v exekuční žádosti návrh na zabavení a přikázání k vybrání všech platů (Bezüge), jež povinnému příslušejí jako zaměstnanci proti poddlužnici, tedy všeobecně bez jakékoli výhrady, a ,v tomto smyslu byla mu exekuce povolena. V tomto všeobecném pojmu, jenž se rovná pojmu »služební příjmy« jsou zřejmě zahrnuty všechny příjmy ze služebního poměru a tudíž i odbytné. Opačný názor příčil by se ustanovení § 299 ex. ř., z něhož vyplývá, že zabavením služebních příjmů jsou dotčeny i všeliké změny, těchto příjmů až na ony, jež mají původ ve změně osoby zaměstnavatele. Zabavení služebních příjmů dotýká se tedy i odbytného, jež podle svého účelu má nahraditi periodické platy zaměstnance podle služební smlouvy, a tak mu zabezpečiti existenci. Rekursní soud proto nepochybil, uznav odbytné za část služebních příjmů, a, ježto věřiteli Rudolfu P-ovi náleží nepopřeně na těchto příjmech první zástavní právo, přikázal právem složenou částku tomuto věřiteli.

Citace:

č. 13765. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 83-84.