Čís. 13733.

Vyrovnací řád ze dne 27. března 1931, čís. 64 sb. z. a n.
Přisouzený úrok, vyloučený z vyrovnání podle § 30 čís. 1 vyr. řádu, lze vymáhati jen pro případ obživnutí pohledávky.
1/8% provise a útraty směnečných žalob, vzniklé po zahájení vyrovnání, nejsou vyrovnáním dotčeny a nemá nezaplacení jich právě tak jako nezaplacení úroku, vyloučeného z vyrovnání, vliv na obživnutí pohledávky.
Upomínka ve smyslu § 67 vyr. řádu musí pocházeti od onoho věřitele, jenž se dovolává důsledků nesplnění vyrovnání.
Návrh na povolení exekuce nenahrazuje upomínku ve smyslu § 67 vyr. řádu.
(Rozh. ze dne 6. září 1934, Rv I 1331/34.)
O žalobcově jmění bylo dne 29. října 1931 zahájeno vyrovnací řízení, k němuž žalovaná banka M., odbočka v K., přihlásila dvě směnečné pohledávky. Za vyrovnacího řízení si žalovaná vymohla na tyto pohledávky směnečné platební příkazy ze dne 16. listopadu 1931 a ze dne 4. prosince 1931, jimiž žalobce byl odsouzen zaplatiti odbočce, nyní žalované, kromě jistin ještě 6% úroky, 1/8 % provise, útraty protestu a soudní útraty. Přihlášená pohledávka žalované byla ve vyrovnání uznána a podle potvrzeného vyrovnání měl žalobce zaplatiti 46% pohledávek ve splátkách, 12% dne 1. prosince 1932, 10% dne 15. května 1933, 12% dne 15. července 1933, 12% dne 27. října 1933. Žalovaná odbočka banky M. navrhla proti žalobci podáním ze dne 15. června 1933 exekuci, jednak na movitosti, jednak vnuceným vkladem zástavního práva pro obě pohledávky přihlášené k vyrovnání ve zbytku 10050 Kč, a to podle platebních příkazů, a odůvodnila tento exekuční návrh tím, že žalobce kromě prvé vyrovnací splátky nezaplatil druhou vyrovnací kvótu, ačkoliv byl prý žalovanou upomínán doporučeným dopisem firmy J., která dopisem ze dne 17. května 1933 upomenula žalobce za sebe a za žalovanou odbočku o zaplacení druhé vyrovnací kvóty do 8 dnů. Žalobce pak žádal firmu J., jen ale tuto firmu o poshovění, vlastně o odklad splátky, ale firma to odmítla. Žalobě dlužníka proti bance M., odbočka v K., o nepřípustnost exekuce procesní soud prvé stolice vyhověl. Důvody: Žalobce se domáhá toho, by bylo rozsouzeno, že se vyhovuje námitkám, že nenastaly skutečnosti pro vykonatelnost nároku a dospělost nároku z vyrovnávacího řízení a že exekuce jest nepřípustná. Jest prokázáno, že sice firma J. upomínala o zaplacení druhé 10% splátky také jménem žalované odbočky banky M., ale, i když se připustí, že se tato firma o této upomínce dohodla se žalovanou odbočkou, jednala v této věci nejvýše jen jako zmocněnec žalované a měla tudíž žalobci předložiti potřebná zmocnění (§ 1002 a násl. obč. zák.), což však neučinila, a žalovaná to ani netvrdí a tudíž její vyzvání k zaplacení kvót jménem žalované jest proti žalobci bez právního účinku § 67 vyr. ř. a proto soud nemohl uznati, že výhrady a slevy poskytnuté žalobci vyrovnáním proti žalované zanikly a celá původní pohledávka oživla. Tomu by také svědčil dopis zástupce žalované Dr. G-a ze dne 19. září 1933, z něhož plyne a soud prokázaným uznal, že teprve tímto dopisem žalovaná platně upomenula žalobce o druhou a zároveň o třetí splátku ve výši 10% a 12% a že teprve nezaplacením po této upomínce by nastaly pro žalobce újmy § 67 vyr. ř., avšak v tom směru jest nesporno, že žalobce včasně potom žádané kvóty zaplatil spolu s kvótami pozdějších útrat. Hledíc k tomu, co bylo řečeno o upomínce firmy J., nemá ovšem výhrada žalobkyně, že trvá na svém sporném tvrzení o obživnutí celé přihlášené pohledávky významu a také by upomínka o zaplacení kvót po zahájení oposičního sporu a ještě před jeho rozhodnutím neměla jinak důvodu a významu. A to platí i o další upomínce ze dne 3. listopadu 1933, po které žalobce zaplatil další poslední kvótu. Tvrzení žalované, že účinky a újmy § 67 vyr. ř. postihly žalobce také již proto, že žalovaný ve sporu s firmou J. byl rozsudkem odsouzen k zaplacení celé vyrovnávací a oživlé pohledávky, není oprávněno, naopak ustanovení tohoto paragrafu výslovně žádá upomínku věřitele, tedy každého věřitele, chtějícího se domáhati oživnutí pohledávky, a nikde není vysloveno, že by po oživnutí jedné vyrovnací a včasně nezaplacené pohledávky následovalo také oživnutí ostatních pohledávek bez zvláštní upomínky toho kterého věřitele podle § 67 vyr. ř. o zaplacení kvót, čehož zde nebylo. Pokud jde o útraty přihlášených a teprve po zahájení vyrovnacího řízení zažalovaných pohledávek, byly sice tyto útraty přiřknuty až po zahájení vyrovnacího řízení, avšak jsou to útraty pohledávek přihlášených, tudíž příslušenství těchto pohledávek a, poněvadž nebylo uznáno na oživnutí těchto pohledávek, stíhá také tento úděl i přiřčené útraty. Odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Nemůže obstáti názor prvého soudu, pokud jde o exekuci ohledně útrat vzniklých po zahájení vyrovnávacího řízení, 6% úroků, provise, útrat protestu a soudních útrat, že totiž útraty ty jsou příslušenstvím pohledávek a, ježto nebylo uznáno na oživnutí pohledávek, stíhá úděl ten i přiřčené útraty. Vždyť útraty zasaženy jsou vyrovnáním jen potud, pokud byly přiznány soudem již před zahájením vyrovnacího řízení, kdežto útraty, o nichž byl učiněn výrok teprve po zahájení vyrovnacího řízení, nejsou vyrovnáním dotčeny, takže za žádných okolností není nepřípustnou exekuce vedená k vydobytí těchto útrat. Nemůže však obstáti názor prvého soudu ani o významu dopisu ze dne 17. května 1933 žalobci zaslaného a firmou J. podepsaného, že totiž vyzvání v dopise tom k zaplacení kvót jménem žalované jest proti žalobci bez právního účinku, vysloveného v § 67 vyr. ř. V § 60 vyr. ř. mluví se o právních účincích vyrovnání soudně právoplatně potvrzeného a úplně a v čas splněného, v § 67 vyr. ř. mluví se o následcích nesplnění vyrovnání, totiž v tom směru, že, nebylo-li potvrzené vyrovnání splněno, ač byl dlužník věřitelem upomenut doporučeným dopisem, a v upomínce mu byla poskytnuta dodatečná lhůta nejméně osmidenní, pozbývají účinnosti veškeré slevy i jiné výhody ve vyrovnání. Neustanovil tedy nový vyrovnací řád pro nesplnění vyrovnání oživnutí jen oněch pohledávek, při kterých byl příslušným věřitelem upomenut vyrovnací dlužník ve smyslu § 67 vyr. ř., zůstává při dosavadním ustanovení o zmatečnosti vyrovnání, jen na místě zmatečnosti užívá výrazu neplatnost vyrovnání a zavádí za účelem bezpečného zjištění, že vyrovnání nebylo splněno v čas a úplně, požadavek upomínky rekomandováným dopisem se lhůtou osmidenní pro prodlení vyrovnávacího dlužníka se splněním vyrovnání. Ustanovením § 67 vyr. ř. nebyl dotčen předpis § 60 odst. (1) vyr. ř., podle něhož je dlužník sproštěn závazku nahradili věřitelům schodky, které vyrovnáním utrpí, jen pod podmínkou, že vyrovnání splněno bylo úplně a včas. Zákon dbá tedy toho, by kvóty byly přesně dodržovány, a předpis § 67 vyr. ř. neměl býti podporou liknavých dlužníků, nýbrž byl míněn jako ochrana proti možným tvrdostem a šikanování, k nimž zavdává podnět příslušný předpis starého vyrovnacího řádu. Proto citovaný dopis, třebas byl podepsán jen firmou J. a nikoliv žalovanou bankou, ale v dopisu tom uvádí se i pohledávka žalované banky, stačí, by, an dlužník kvótu v osmidenní lhůtě nezaplatil, oživla pohledávka strany žalované, vymáhaná exekučně. Ostatně, když podle rozhodnutí nejvyššího soudu žaloba nahražuje upomínku ve smyslu § 67 vyr. ř., pak i exekučním vymáháním nezaplacené částky a provedením mobilární exekuce jest nahražena upomínka podle § 67 vyr. ř. a nastává neplatnost vyrovnání tím, že žalobce ani do osmi dnů po výkonu mobilární exekuce nezaplatil splatnou kvótu straně žalované. Za těchto okolností jest tedy exekuce přípustnou, ježto nastaly skutečnosti rozhodné pro vykonatelnost nároků a dospělost z vyrovnacího řízení.
Nejvyšší soud změnil rozsudky obou nižších soudů v ten rozum, že exekuce vedená proti žalobci k uspokojení pohledávky ve zbytku 10050 Kč 95 h se 6% úroky jest nepřípustná a že se zamítá žaloba, pokud se domáhá nepřípustnosti exekuce k vydobytí ostatního příslušenství.
Důvody:
Dovolání, opřené o dovolací důvod § 503 čís. 4 c. ř. s. jest částečně důvodné. Směnečnými platebními příkazy byl žalované straně za vyrovnacího řízení přisouzen 6% úrok od doby po zahájení vyrovnacího řízení (od 11. listopadu 1931 a od 2. prosince 1931) a provise vzniklá podáním protestů, což se stalo rovněž po zahájení vyrovnacího řízení (11. listopadu a 2. prosince 1931). Přisouzený úrok jest z vyrovnání vyloučen podle § 30 čís. 1 vyr. ř. a nelze ho vymáhati podle § 60 odstavec (3) vyr. ř. po splnění vyrovnání, nýbrž jen pro případ obživnutí pohledávky (§ 67 vyr. ř.), provise a útraty směnečných žalob, vzniklé po zahájení vyrovnání, nejsou vyrovnáním dotčeny podle plenárního rozhodnutí čís. 7392 sb. n. s., takže musí býti zaplaceny v každém případě plně, a otázkou, zda pravoplatné přisouzení útrat bylo zbytečné a nedůvodné, poněvadž prý dlužník ve vyrovnacím řízení pohledávku uznal, nelze se již zabývati v tomto sporu. Splnil-li tedy dlužník plně a zavčas vyrovnací splátky z pohledávky, pokud byla zasažena vyrovnáním, nemá na obživnutí pohledávky vlivu nezaplacení úroků, provise a útrat sporu, poněvadž na úrok nemá v tom případě žalovaná strana vůbec nárok a provise a útraty sporů se netýkají vůbec vyrovnání a neplacení jich není nesplněním vyrovnání.
Jde proto jen o to, zda žalobce splnil úplně a zavčas splátky z vyrovnací pohledávky. Podle § 60 odstavec (1) vyr. ř. jest dlužník zproštěn závazku věřitelům nahraditi ztrátu vyrovnáním utrpěnou ovšem jen tehdy, splnil-li pravoplatně potvrzené vyrovnání úplně a včas, avšak následky nesplnění vyrovnání nastávají teprve za předpokladu § 67 vyr. ř., jenž vyžaduje, by byl dlužník upomenut věřitelem způsobem tam uvedeným a by ani v dodatečné mu takto poskytnuté lhůtě vyrovnání nesplnil. Upomínka musí však pocházeli od onoho věřitele, jenž se důsledků nesplnění vyrovnání dovolává. To plyne jak z doslovu § 67 vyr. ř. tak i z té úvahy, že podléhá svobodné vůli každého jednotlivého věřitele, zda chce vyvoditi důsledky nesplnění vyrovnání, či zda se jich chce vzdáti (§ 1444 obč. zák.) a dlužníku přes to ponechati slevy. Rovněž jest jeho vůli vyhraženo, kdy chce dlužníka upomenouti a jak dlouhou lhůtu přes nejmenší osmidenní lhůtu mu chce povoliti. Vždyť nejde o neplatnost vyrovnání podle § 66 vyr. ř., jež nastává sama sebou pravoplatným odsouzením dlužníka bez přičinění jednotlivých věřitelů, nýbrž o následky nesplnění vyrovnání, které bez přičinění věřitele podle § 67 vyr. ř. pro něho vzniknouti nemohou. Nemohla proto upomínka firmy J. ze 17. května 1933 přivoditi účinky § 67 vyr. ř. ve prospěch žalované strany, když v ní neučinila zmínky o tom, že tak jedná z příkazu anebo jako zmocněnec žalované strany, a tajná plná moc nemá vlivu podle § 1017 poslední věta obč. zák. na práva třetích a toto vše namítala žalující strana hned v žalobě tvrdíc, že upomínací dopis od žalované strany neobdržela. Třebaže žaloba o zaplacení celé pohledávky podaná z důvodu nesplnění vyrovnání nahražuje podle rozhodnutí čís. 12562 sb. n. s. upomínku § 67 vyr. ř., nelze to říci o návrhu na povolení exekuce, neboť exekuční úkony musí zpravidla podle § 379 jed. ř. býti provedeny bez prodlení a nelze proto bezpečně zjistiti z exekučního návrhu, zda a jakou dodatečnou lhůtu ke splnění vyrovnání věřitel dlužníku poskytl, ač podle zprávy ústavně právního výboru senátu klade ustanovení § 67 vyr. ř. zvláštní důraz na bezpečnost tohoto zjištění, jež za tím účelem vydáno bylo. Opačný názor by zbavil ustanovení § 67 vyr. ř. účinnosti. Upomínala tedy věřitelka podle § 67 vyr. ř. teprve dopisem svého právního zástupce Dr. Jana G-a ze dne 19. září 1933, jímž byla žalobci udělena devítidenní dodatečná lhůta, a dlužník ji dodržel, zaplativ dne 27. září 1933 druhou i třetí vyrovnací splátku. Tím shladil následky nesplnění vyrovnání, ocitl se však napotom v prodlení s placením čtvrté splátky k 27. říjnu 1933. Byv však Dr. G-em upomenut dopisem z 3. listopadu 1933 o zaplacení do 9 dnů, zaplatil ve lhůtě dne 6. a 7. listopadu 1933 i čtvrtou splátku, poněvadž ho upomínka došla 4. listopadu 1933. Nevadí, že upomínky byly učiněny bez předurčení pro zahájený spor, poněvadž vycházely z mylného právního názoru, že pohledávka obživla hned po uplynutí lhůty poskytnuté firmou J. Jest proto exekuce k vydobytí obživlé pohledávky s přisouzenými 6% nimi úroky nepřípustná, i když se za základ vezme přisouzená pohledávka 11447 Kč 25 h, poněvadž 46% kvóta činí 5165 Kč 74 h a žalobce zaplatil zavčas v dodatečných lhůtách celkem 5380 Kč 69 h.
Co do útrat směnečných sporů a 1/3 provise jest však exekuce přípustná, an exekuční titul nabytý za vyrovnacího řízení nepozbývá splněním vyrovnání účinnosti pokud se týká nároků nezasažených vyrovnáním. To platí i o útratách exekuce.

Citace:

č. 13733. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 35-39.