Čís. 13904.

Odporovatelnosti podle § 3 čís. 1 odp. ř. ze dne 10. prosince 1914, čís. 337 ř. zák. nevadí, že odporovatelné jednání jest i neplatné podle § 865 obč. zák.
(Rozh. ze dne 31. října 1934, Rv I 1068/32.)
Žalobce domáhal se na Josefu O-ovi a Janu O-ovi, by vzdání se dědictví při projednání pozůstalosti po Anně O-ové dne 29. dubna 1929 žalobcovým dlužníkem Josefem O-em ve prospěch Jana O-a, dlužníkova otce, bylo prohlášeno proti žalobcově pohledávce bezúčinným. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Odvolací soud uznal podle žaloby proti Janu O-ovi, odmítnuv žalobu proti Josefu O-ovi pro zmatečnost.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání Jana O-a.
Důvody:
Ve sporu jde již jen o otázku, zda je dán důvod odporovatelnosti podle § 3 čís. 1 dřívějšího odpůrčího řádu, podle něhož jest věc posuzovati, záležející podle tvrzení žalobce v tom, že se dlužník Josef O. vzdal bezúplatně dědictví po své matce ve prospěch svého otce, druhého žalovaného Jana O-a, a tento je přijal. Nižší soudy zjistily a není ani sporným, že se dlužník Josef O. vzdal bezúplatně dědictví po své matce ve prospěch svého otce, druhého žalovaného, jemuž byla celá pozůstalost po dlužníkově matce odevzdána. Nižší soudy dospěly také k úsudku, žalovaným v dovolání nenapadenému, že žalobce následkem tohoto vzdání se dědictví a přijetím jeho druhým žalovaným byl poškozen. Vzhledem k těmto předpokladům jest souhlasiti s názorem odvolacího soudu, že jde tu o právní jednání odporovatelné s hlediska § 3 čís. 1 a § 7 dřívějšího odpůrčího řádu, ať již jde o platné právní jednání nebo, jak tvrdí dovolání, neplatné podle § 865 obč. zák. vzhledem k nepříčetnosti dlužníka Josefa O-a. Neboť, šlo-li o právní jednání platné, jest odporovatelnost jeho podle uvedených ustanovení zákona nepochybná, bylo-li zjištěno, že jde na straně dlužníka o bezúplatné vzdání se dědictví a ukázalo-li se, že jím byl věřitel zkrácen. Šlo-li o právní jednání neplatné podle § 865 obč. zák., jak tvrdí dovolání, byla okolnost ta bezvýznamná pro posouzení věci, ježto neplatnost podle § 865 obč. zák. nemůže žalobce jako třetí osoba uplatňovati, a zbývá mu proto jen odpůrčí žaloba.

Citace:

č. 13904. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 301-302.