Čís. 13718.

Společenstva podle zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák.
Pokračování ve valné hromadě, jež byla předsedou prohlášena za skončenou, je nepřípustné a neplatné; usnesení pak učiněná jsou neplatná. Otázka, zda předseda právem či neprávem předčasně ukončil valnou hromadu, nedav hlasovati o dalším bodu pořadu, vymyká se posouzení rejstříkového soudu v nesporném řízení.
Rejstříkový soud se může v nesporném řízení zabývati jen stížnostmi proti nesprávnému svolání a konání valné hromady, jež mají býti předmětem zápisu do společenstevního rejstříku nebo se zápisem takovým souvisí, nelze mu však rozhodovati v nesporném řízení o porušení soukromých práv toho kterého člena družstva, která člen odvozuje ze společenské smlouvy.
(Rozh. ze dne 4. července 1934, R I 717/34.)
Rejstříkový soud vyhověl stížnostem členů družstva potud, že uložil představenstvu družstva, by neprodleně svolalo valnou hromadu k pokračování, pokud se týče k hlasování o bodu 3. pořadu jednání valné hromady ze dne 14. března 1933, nehledíc ke stanovisku, které zaujal předseda při této valné hromadě; jinak stížnost zamítl. Důvody: Soud jako soud rejstřík společenstevní vedoucí především poznamenává, že se může zabývati jen stížnostmi, které se dotýkají formální stránky usnesení co do nesprávného svolání neb usnesení valné hromady, které zejména má za účel zápis do rejstříku společenstev. Nesmí však zasahovati do vnitřních věcí družstva, pokud se nevybočuje očividně z mezí zákona a stanov, zejména nesmí zrušiti usnesení valné hromady, jako nejvyšší stolice družstva, mající jiný účel a dotýkající se práv jednotlivých členů. Zrušení takových usnesení jest se domáhati žalobou u příslušného soudu, ježto tu rozhoduje vedení důkazů a výslechy stran, jež rejstříkový soud cestou nespornou prováděti nemůže. S tohoto stanoviska přezkoumal rejstříkový soud stížnosti a zjistil po konaném šetření, zejména na základě vyjádření představenstva, nahlédnutí do nových členských přihlášek a členské matriky a připojení firemně ověřených protokolů o valných hromadách, konaných dne 14. března 1933 a dne 21. června 1933, jakož i o schůzi představenstva ze dne 12. března 1933 toto: Na valné hromadě, konané dne 14. března 1933, řádně a včas svolané a k usnášení schopné, nebylo pravoplatně o bodu 3. pořadu jednáno, t. j. o návrhu na vyrovnání činží atd. hlasováno, neboť předseda valné hromady nedal po debatě hlasovati a skončil tuto valnou hromadu, což stěžovatelé sami připouštějí. Nelze proto představenstvu ukládati, by provedlo usnesení, které se nestalo na valné hromadě, nýbrž po jejím skončení v nepřítomnosti řádných členů představenstva, o kteréž schůzi ani nebyl sepsán protokol, ani nebylo zjištěno, zda byla schůze ta řádně podle stanov svolána a k usnášení schopna (§ 16 stanov). Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by znovu rozhodl.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a vrátil věc rekursnímu soudu, by nehledě k důvodům, z nichž zrušil usnesení prvého soudu, rozhodl o rekursu.
Důvody:
Je jen řešiti právní otázku, zda pokračování ve valné hromadě, jež před tím byla předsedou, třeba že předčasně, ukončena, je platné a usnesení na ní učiněná jsou platná a závazná pro družstvo s hlediska předpisů §§ 13, 14, 16 stanov, zda tu je postačitelný protokol o schůzi, a lze-li ve valné hromadě formálně předsedou skončené pokračovati za řízení osoby, jež stanovami k tomu snad není povolána. V tom směru nejvyšší soud vyslovuje právní názor, že pokračování ve valné hromadě ze dne 14. března 1933, jež byla předsedou prohlášena za skončenou, je nepřípustné a neplatné, a důsledkem toho i usnesení na ní učiněné v příčině bodu 3. je neplatné, poněvadž jen předseda původní řádně svolané a konané valné hromady byl oprávněn dle § 14 stanov říditi schůzi a jmenovati zapisovatele; podpisuje o ní zápis vedle zapisovatele a verifikátorů (§ 16 odstavec 4. stanov). Otázka, zda v tomto případě předseda právem či neprávem předčasně ukončil valnou hromadu, nedav hlasovati o bodu 3. pořadu, vymyká se posouzení rejstříkového soudu v nesporném řízení. Tyto otázky mohl rekursní soud na podkladě dosavadního šetření a dokladů sám vyřešiti, aniž bylo třeba proto zrušovati usnesení rejstříkového soudu s hlediska vytýkaného rozporu se spisy. V zásadě jest souhlasiti s názorem soudu prvé stolice, že se rejstříkový soud může v nesporném řízení zabývati jen stížnostmi proti nesprávnému svolání a konání valné hromady, které se dotýkají formální stránky usnesení, jež mají býti předmětem zápisu do společenstevního rejstříku nebo se zápisem takovým souvisí, a nelze rejstříkovému soudu rozhodovati v nesporném řízení o porušení soukromých práv toho kterého člena družstva, která člen dovozuje ze společenské smlouvy. Při tom ovšem nelze přehlédnouti, že rejstříkovému soudu náleží také bdíti nad zachováním zákona a stanov ve věcech družstevních a po případě se postarati o nápravu (§§ 2, 9 zákona z 10. června 1903 č. 133 ř. z., § 24 nařízení z 24. června 1903 č. 134 ř. z., § 3 min. nař. č. 71/1873 ř. z.). V tom směru soud prvé stolice se obíral jednotlivými výtkami stížnosti, pokud mohly míti zejména vztah na platnost usnesení valné hromady a pokud se týkaly zachován í zákona a stanov, jako vedení členské matriky, postupu při přijímání nových členů na schůzi představenstva ze dne 12. března 1933 a platnosti valné hromady ze dne 21. června 1933, konal v tom směru šetření a dle toho pak učinil potřebná zjištění. Rekursní soud však tato zjištění nepřezkoumal, ač jejich nesprávnost byla rekurenty vytýkána, a také blíže nedolíčil, v čem vlastně shledává neúplnost řízení prvého soudu, což rekurující družstvo právem vytýká. Podle názoru nejvyššího soudu nebylo důvodu ke zrušení usnesení soudu prvé stolice.

Citace:

č. 13718. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 11-13.