Čís. 13858.

Pozemková reforma.
Vlastník zbytkového statku, stiženého patronátem, váznoucím původně na celém velkostatku, jest oprávněn usnesení o rozvrhu přejímací ceny za část velkostatku, převzatou Státním pozemkovým úřadem, odporovati v tom, že uhražovací jistina vypadající z přejímací ceny na patronát byla prý stanovena podle dohody mezi Státním pozemkovým úřadem a bývalým vlastníkem převzatých nemovitostí.
(Rozh. ze dne 19. října 1934, R I 295/34.)
V usnesení, jímž byla rozvržena přejímací cena za nemovitosti převzaté Státním pozemkovým úřadem od velkostatku v S., bylo z přejímací ceny 3200000 Kč sraženo 200000 Kč jako zajišťovací kapitál na uhražování patronátních břemen váznoucích na nemovitostech převzatých státem od velkostatku S. K rekursu vlastníka zbytkového statku a finanční prokuratury rekursní soud napadené usnesení zrušil a uložil prvému soudu, by, doplně řízení, znovu rozhodl. Důvody: Podle § 48 náhradového zákona určí hodnotu věcných břemen soud přibera jednoho nebo dva znalce podle průměrné hodnoty oprávnění nebo plnění v letech 1913—1915. Ovšem na místě určení hodnoty té soudem může nastoupiti dohoda řádně uzavřená a schválená. Jest sice pravda, že česká finanční prokuratura původně tvrdila, že k takové dohodě došlo, avšak ještě včas, před vydáním rozvrhového usnesení, toto prohlášení odvolala, tvrdíc, že úmluva o zajištění patronátnách závazků nebyla schválena zemským úřadem jakožto úřadem dohlédacím. Vzhledem k tomu bylo věcí soudu, by se přesvědčit z úřadu o pravoplatnosti dohody ať k tomu byl dán podnět kdykoliv před vydáním rozvrhového usnesení, neboť církev jest pod zvláštní ochranou zákona (§ 17 zák. čís. 100/31) a jest v jejím zájmu řádné zajištění patronátních břemen a řízení rozvrhové o přejímací ceně zabraných statků ve smyslu § 47 náhr. zák. jest po stránce formální ovládáno zásadou vyhledávací podle vzoru předpisů o řízení nesporném (rozh. nejv. soudu čís. 8361 a 6494 sb. n. s.). Stížnost nabyvatelů zbytkového statku jest mimo to odůvodněna i proto, že se tvrzená dohoda o výši kapitálu zajišťujícího patronátní břemena stala bez jejich účasti. Nelze upříti, že nabyvatel zbytkového statku, na kterém zůstanou patronátní břemena váznouti, má obzvláštní majetkoprávní zájem na tom, by ona část patronátních břemen, která nepřipadá na nemovitosti statku, byla zajištěna přiměřeným kapitálem z rozvrhové přejímací ceny. Uhražovací kapitál na patronátní břemena musí totiž býti uložen na úrok a bude simultánně s kmenovým zbytkovým statkem, solidárně s jeho majitelem ručiti za nároky z břemen vyplývající jistina, totiž bude svými úroky krýti kvótu břemen naň vypadajících. Kde má uhražovací kapitál býti uložen, musí býti v rozvrhovém usnesení určeno, rovněž, kdo má si vybírati úroky, což může též záležeti na tom, jak se účastníci dohodnou (viz rozh. nejv. s. čís. 6190 sb. n. s.). Jest tudíž pokládati nabyvatele zbytkového statku ve smyslu § 6 zák. čís. 100/31 za účastníka nesporného řízení o rozvrhu přejímací ceny za nemovitosti převzaté Státním pozemkovým úřadem podle § 47 náhr. zák. V tomto rozvrhovém řízení má sice soud rozhodovati otázky materielněprávní podle předpisů exekučního řádu, avšak formální postup řízení jest dán předpisy o řízení nesporném (viz rozh. nejv. s. sb. n. s. čís. 8361 a 8494). Nevadí, že v § 47 náhr. zákona není výslovně jmenován i nabyvatel zbytku kmenového statku, neboť cit. § 47 jmenuje jen výslovně, kdo má býti k rozvrhovému roku obeslán, nikoliv, zda kdo obeslán býti nemá či nemusí, aniž by tím bylo prejudikováno otázce, kdo jest účastníkem onoho nesporného rozvrhovacího řízení, když se za účastníka přihlásí. Vždyť podle § 6 zák. čís. 100/31 upravujícího nesporné řízení, jest účastníkem každý, kdo může býti rozhodnutím soudu ve svých právech dotčen, neb uplatňuje právní zájem, by soud učinil nějaké rozhodnutí. To jest v souzeném případě splněno, poněvadž majitel zbytkového statku jako právní nástupce bývalého vlastníka a patrona musí nésti patronátní břemena, a nemůže mu býti proto lhostejno, jakým uhražovacím kapitálem má býti kryta kvóta patronátních břemen připadající na nemovitosti patřící dříve k panství S., které nepřevzal, a kterýžto kapitál byl stanoven úmluvou mezi bývalým vlastníkem panství s biskupskou konsistoří bez něho. Státní pozemkový úřad má povinnost postarati se o zajištění poměrné kvóty patronátních břemen na účet zcizovatele (vyvlastněnce), když je převzal sám na srážku z přejímací ceny. Podle § 43 náhr. zák. ocenění převzatých nemovitostí provede Státní pozemkový úřad, přihlédaje k patronátním břemenům, odhadne je, vypočte uhražovací kapitál, ten se ze zákonné ceny srazí a zbytek prohlásí za cenu přejímací k rozvrhu určenou. V souzeném případě Státní pozemkový úřad odhad neprovedl a místo něho měl odhadovati břemena soud rozvrhový použitím předpisů o oceňovacím řízení náhradového zákona, tedy § 48 náhr. zák., jenž je dán i pro soudní odhad břemen a jehož by zřejmě i Státní pozemkový úřad užíti musil. Před vypravením rozvrhového usnesení učinil sám Státní pozemkový úřad návrh shora zmíněný na objektivní zjištění uhražovacího kapitálu z titulu zajištění břemen patronátních a mělo tomuto návrhu býti vyhověno, kdyby nebyla prokázána právoplatná dohoda všech účastníků o výši zajišťovací jistiny pro ona břemena. Ke stížnosti byl majitel zbytkového statku oprávněn přes doslov § 52 náhr. zák., neboť výpočet oprávněných účastníků není uveden výčetmo a vzhledem k nyní platícímu § 37 zák. o řízení nesporném čís. 100/31, podle něhož je k rekursu oprávněn každý účastník, který se pokládá za zkrácena usnesením, nelze pochybovati i vzhledem k ustanovení § 896 obč. zák. o oprávněnosti i když jde o pouhé zajištění kvotou, která se vypočítá podle hodnoty let 1913 a 1915. Soud prvé stolice ho ostatně za účastníka pokládal, an ho při rozvrhovém roku dne 15. května 1933 k jednání připustil a jeho přednes protokoloval. Vždyť i podle původní přihlášky česká finanční prokuratura požadovala z titulu zajištění patronátních břemen 450000 Kč. Nelze pochybovati, že případný chatrný stav budov kostelních měl dojiti výrazu netoliko v trhové ceně zbytkového statku (který koupil stěžovatel r. 1925), nýbrž i v odhadu břemen, ovšem podle stavu v roce 1913—1915 při rozvrhu, aniž v tomto řízení třeba řešiti otázku, zda vlastník jest práv církvi ze schodku, že poměrná kvóta uhražovací jistiny na převzaté nemovitosti vypadající vyměřená dle hodnoty let 1913—1915 nekryje nynější hodnotu břemene patronátního, či zda nese schodek ten někdo jiný (rozh. nejv. soudu čís. 6190 sb. n. s.). Jak vychází na jevo z výměru okres, úřadu v N., zůstal věcný patronát váznouti celý na kmenovém zbytku velkostatku, kterým jest dvůr K., který koupil stěžovatel a bez ohledu na to, zda výnos jeho stačí na úhradu patronátních břemen. Má proto nabyvatel zbytkového statku K. podle obdobného použití rozh. nejv. soudu čís. 6900 sb. n. s. stejný hospodářsko-právní zájem na správném zjištění výše příslušné srážky z titulu břemen patronátních z přejímací ceny v rozvrhu, který jest předmětem této stížnosti, jako jej měl dle cit. rozh. nejv. soudu dřívější vlastník velkostatku, který si zbytkový statek při reformě pozemkové ponechal, neboť z onoho zajišťovacího kapitálu na uhražování patronátních břemen má se mu dostati částečné náhrady za skutečné plnění břemen těch, jako nabyvatelem zbytkového statku.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu dědiců po bývalém majiteli velkostatku S. V otázce, o niž tu jde, uvedl v
důvodech:
Pokud jde o otázku, zda vlastník zbytkového statku K., stiženého patronátem původně na celém velkostatku S. váznoucím, jest oprávněn usnesení o rozvrhu přejímací ceny za část velkostatku, převzatou Státním pozemkovým úřadem, odporovati v tom, že uhražovací jistina vypadající z přejímací ceny na patronát byla stanovena podle tvrzené dohody mezi Státním pozemkovým úřadem a bývalým vlastníkem převzatých nemovitostí, pokud se týče jeho pozůstalostí, rozřešil rekursní soud otázku, přiznav mu oprávnění, správně. Důvody rekursním soudem uvedené v napadeném usnesení pro zmíněné oprávnění odpovídají v podstatě rozhodnutím nejvyššího soudu čís. 6163 a 6900 sb. n. s. a dovolací rekurenti odkazují se se svými vývody v nichž zastáván opačný názor, na citovaná rozhodnutí, pokud se týče na důvody napadeného usnesení.

Citace:

č. 13858. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 222-224.