Čís. 13767.Pensijní pojištění.Předpisem § 197 zákona ze dne 21. února 1929, čís. 26 sb. z. a n., pozbyly platnosti jen právní předpisy upravující pensijní pojištění, nikoliv však instituce, zřízené na podkladě těchto zrušených právních norem, k nimž náleží i pensijní ústav soukromých drah v Brně, ani stanovy tohoto pensijního ústavu, schválené a upravené na podkladě dříve platného zákona ze dne 5. února 1920, čís. 89 sb. z. a n. Tyto stanovy platí až do nové úpravy. Představenstvo pensijního ústavu soukromých drah v Brně jest oprávněno usnésti se na určité směrnici při stanovení pensijní základny, stanoviti podle ní příspěvky a oznámiti je seznamem zaměstnavateli, jenž nemusil, ba ani nesměl vyčkávati zvláštní výměry, pokud se týče právní moc výměrů.(Rozh. ze dne 15. září 1934, Rv I 428/34.) Žalobce byl od roku 1922 do 31. prosince 1932 zaměstnán u žalované společnosti pouličních drah jako řidič vozu a byl pojištěn u pensijního ústavu soukromých drah v Brně, jehož stanovy byly vydány výnosem ministerstva železnic ze dne 19. září 1922, čís. 13598. Seznamem příspěvků pro pensijní ústav bylo žalované společnosti u pensijních příspěvků žalobce oznámeno, že příspěvek žalobcův při zvýšení platu činí počínajíc 1. červencem 1930 měsíčně více o 57 Kč 50 h, načež žalovaná od 1. července 1930 do 31. prosince 1932 těchto 57 Kč 50 h žalobci srážela a odváděla pensijnímu ústavu. Celkem žalobci srazila za onu dobu 1725 Kč. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce na žalované zaplacení těchto 1725 Kč, tvrdě, že žalovaná mu neprávem srážela měsíčně 57 Kč 50 h, ježto pensijní ústav soukromých drah nebyl oprávněn předepsati t. zv. zvyšovací taxu 57 Kč 50 h, ježto podle pensijního zákona ze dne 21. února 1929 pozbyla platnosti ustanovení dosavadních právních předpisů upravujících stejné předměty jako uvedený zákon, pokud nebyly zákonem výslovně dále zachovány v platnosti nebo z něho jinak nevyplývá. Procesní soud prvé stolice (pracovní soud) žalobu zamítl, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil, prohlásiv dovolání za přípustné podle § 34 zák. o pracovních soudech. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody: Podle § 197 zák. č. 26/1929 pozbyla dnem účinnosti předpisů tohoto zákona (dnem 1. ledna 1929) platnosti ustanovení dosavadních právních předpisů, upravujících stejné předměty jako onen zákon, pokud nebyly zákonem výslovně dále zachovány v platnosti neb se z něho jinak nepodává. K těmto zrušeným oprávním předpisům« náleží i zákon ze dne 16. prosince 1906 čís. 1 ř. z. z roku 1907 o pensijním pojištění zřízenců ve službách soukromých v doslovu upraveném císařským nařízením ze dne 25. června 1914 ř. z. čís. 138 a zákonem ze dne 5. února 1920 čís. 89 sb. z. a n. Zrušení týká se tedy jen právních předpisů, t. j. zákonů a nařízení tuto právní materii upravujících, nikoli též institucí zřízených na podkladě těchto zrušených právních norem, k nimž náleží i společenstevní pensijní ústav, pokud se týče pensijní ústav soukromých drah v Brně, jenž byl zřízen k výkonu pensijního pojištění železničních zaměstnanců všech soukromých drah sloužících veřejné dopravě a jejich pomocných ústavů v republice Československé podle vládního nařízení ze dne 29. prosince 1921 čís. 506 sb. z. a n. Tento ústav je právnickou osobou (§ 4 cit. nařízení), jejíž organisaci, vnitřní zařízení a správu upravují její stanovy (§ 4 odst. 2). Ohledně těchto stanov ustanovuje nařízení, že první stanovy vydá a změny schvaluje ministr železnic v dohodě s ministrem sociální péče. V souzeném případě není sporné, že stanovy pensijního ústavu soukromých drah byly ministerstvem železnic řádně schváleny. Nebyl-li zrušen zákonem čís. 26/1929 sb. z. a n. pensijní ústav, nemohly býti zákonem zrušeny ani stanovy tohoto ústavu, bez nichž by zřejmě nemohl existovati a splniti svěřené mu úkoly tohoto oboru sociálního pojištění, t. j. pensijního pojištění zaměstnanců drah státem neprovozovaných, jež zákonem čís. 26/1929 nemělo býti zrušeno, nýbrž jen upraveno zvláštním vládním nařízením (§ 3 cit. zák.). Již z té okolnosti, že zákon čís. 26/1929 se podotýká pensijního pojištění této skupiny zaměstnanců a je vyhražuje zvláštnímu nařízení, je zřejmo, že z § 197 nelze odvozovati zrušení stanov pensijního ústavu, schválených a upravených na podkladě dříve platného zákona čís. 89/1920. § 1 vládního nařízení ze dne 9. února 1933 čís. 33 sb. z. a n. ustanovuje se zpětnou účinností od 1. ledna 1929, že zaměstnanci drah státem neprovozovaných a sloužících veřejné dopravě jsou zásadně pensijními pojištěním povinni a podle ustanovení tohoto nařízení pojištění (§ 1) a upravuje blíže obsah tohoto pojištění. Podle § 5 provádí toto pojištění pensijní ústav soukromých drah v Brně, zřízený podle § 4 vl. nařízení ze dne 29. prosince 1921 čís. 506 sb. z. a n., jemuž podle sedmého odstavce § 6 je vyhraženo, by svými stanovami upravil soustavu dávek a pojistného a základnu pro jejich vyměřování (pensijní základnu) i odchylně od ustanovení pensijního zákona, při čemž musí však býti vyhověno určitým podmínkám nařízení. Stanovy pensijního zařízení a jejich změny schvaluje ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem železnic (§ 7 odst. 2), čímž míněny budoucí stanovy upravené podle čtvrtého odstavce § 7. Totéž má na mysli i druhý odstavec § 10 a i z těchto ustanovení lze důvodně za to míti, že až do této nové úpravy zůstávají dosavadní stanovy v platnosti, jak to též vyplývá z prvého odstavce § 10. Nelze tudíž napadenému rozsudku vytýkati právní mylnost z důvodu, že při posouzení věci vycházel ze stanoviska platnosti dosavadních stanov pensijního ústavu soukromých drah v Brně. Podle § 33 těchto stanov náleží představenstvu mezi jiným usnášeti se o všech opatřeních, která se týkají předpisování a vybírání pojistných příspěvků, splnění pojišťovací povinnosti a placení pojistných příspěvků. Bylo tedy představenstvo oprávněno se usnésti na určité směrnici při stanovení pensijní základny, podle ní příspěvky stanoviti a oznámiti je seznamem žalované společnosti, která pak podle § 8 čís. 7 stanov byla povinna srážeti pojistné příspěvky pojištěnců z jejich stálých služebních příjmů a je odváděti spolu se svými pojistnými příspěvky, a nemusila, ba ani nesměla očekávali zvláštní výměry, pokud se týče právní moc výměrů, ana podle § 6 stanov povinnost platiti pojistné příspěvky není závislá na předchozím vydání příslušných výměrů nebo rozhodnutí a jejich právní moci. Ana žalovaná strana vyhověla této své povinnosti není žalobní nárok proti ní opodstatněn a byl právem zamítnut.