Čís. 13986.
Exekuci k vydobytí měsíčního důchodu, příslušejícího nuznému vymáhajícímu věřiteli až do pominutí jeho neschopnosti k práci, nelze odložiti ani proti uložení jistoty podle § 44 druhý odstavec ex. ř. k žalobě povinného podle § 35 ex. ř., v niž tvrzeno, že neschopnost vymáhajícího věřitele k práci již pominula, není-li dosud jisto, že vymáhající věřitel jest způsobilý k výdělku.
(Rozh. ze dne 29. listopadu 1934, R I 1464/34.)
Marii H-ové byl proti Marii S-ové pravoplatně přisouzen nárok na placení měsíčního důchodu 560 Kč, ježto pozbyla výdělečné způsobilosti automobilovým úrazem, za nějž zodpovídala Marie S-ová. V žalobě, jíž se domáhala zastavení exekuce, tvrdila Marie S-ová, že Marie H-ová nabyla již výdělečné způsobilosti, ježto následky jejího automobilového úrazu byly již zhojeny. Zároveň s touto žalobou navrhla Marie S-ová též, by byl povolen odklad exekuce. Soud prvé stolice tomuto návrhu vyhověl, rekursní soud ho zamítl. Důvody: Exekuční soud může odložiti exekuci, byla-lí podána některá ze žalob §§ 35 až 37 ex. ř. (§ 42 čís. 5 ex. ř.). Odklad exekuce nemá býti povolen, může-li býti exekuce dále vedena, aniž by s tím pro toho, kdo žádá za odklad, bylo spojeno nebezpečí majetkové újmy nenahraditelné nebo těžce napravitelné. Skutkové okolnosti uváděné dlužnicí k odůvodnění nároku na zrušení exekuce jsou sporné a nemohou býti rozhodnuty exekučním soudem. Otázka, zda jest exekuci odložiti, čili nic, závisí na zodpovědění otázky, zda nepovolením odkladu exekuce může dlužnici vzejíti nenahraditelná škoda. K této otázce: nelze přisvědčiti. Vymáhající věřitelka má proti dlužnici nárok na placení důchodu, jenž jí má umožniti živobytí vzhledem k její pracovní nezpůsobilosti. Odklad exekuce by měl v zápětí, že by vymáhající věřitelce za celého sporu o nepřípustnost exekuce byl odňat zdroj živobytí, kdyby tvrzení dlužnice v žalobě nebyla pravdivá. Dlužnice plnila svůj závazek až do dubna 1934, aniž by podnikla soudní kroky ke zrušení exekuce, ač nelze za to míti, že by následky úrazu a tím i závazek dlužnice platiti důchod, byly pominuly právě v měsících, kdy byla vedena exekuce. Hrozí tudíž vymáhající věřitelce z odkladu exekuce daleko větší škoda, než dlužnici z nepovolení odkladu exekuce.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Napadené usnesení neodporuje spisům, neboť rekursní soud vycházel z předpokladu, že vymáhající straně přísluší měsíční důchod 560 Kč jen až do pominutí její neschopnosti k práci, což plyne z úvahy rekursního soudu, že povinnost dovolací rekurentky sotva zanikla právě v onom měsíci, kdy proti ní zažádáno bylo o exekuci. A že důchod přiznaný pro nezpůsobilost k výdělku jest zdrojem výživy a slouží k zajištění výživy nemajetné vymáhající, věřitelce, o tom nemůže býti pochybováno. Není-li dosud jisto, že vymáhající věřitelka jest způsobilá k výdělku, vznikla by jí nenahraditelná újma odložením exekuce právě proto, že nemá možnost opatřiti si náklad na nejnutnější potřeby životní. Tyto jsou daleko důležitější než nebezpečí povinné strany, že vymáhající věřitelka nebude s to vymáhané částky 360 Kč, 560 Kč a 560 Kč vrátiti, zvítězí-li povinná strana ve sporu oposičním. Za takových okolností nelze exekuci odložiti, poněvadž vymáhající strana má pro svůj nárok exekuční titul, kdežto povinná strana buduje jen na tvrzeních. Převážnému nebezpečí by nedopomohla ani jistota uložená povinné straně podle § 44, druhý odstavec ex. ř., poněvadž jistota ručí vymáhající straně jen, bude-li žádané zrušení exekuce zamítnuto, a nemůže vymáhající věřitelce již odčiniti nemožnost opatřovati si nutnou výživu za sporu. Proto také knihovní zajištění přisouzeného nároku vymáhající strany nemůže od ní nebezpečí odvrátiti.