Čís. 13889.


Je-li při hypotekární pohledávce zřízena a v pozemkové knize zapsána jistota »pro vedlejší závazky« v určité výši, jsou vedlejšími závazky i úroky a nebylo třeba, aby v dluhopisu bylo to ještě zvlášť a výslovně stanoveno.
(Rozh. ze dne 26. října 1934, R I 985/34.)
Rozvrhuje nejvyšší podání za exekučně prodanou nemovitost přikázal soud prvé stolice knihovní věřitelce v rámci jistoty pro vedlejší závazky i úroky starší tří let počítajíc zpět od příklepu. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Úroky starší než tříleté byly právem přikázány v rámci jistoty pro vedlejší závazky. Tato jistota má sloužiti podle dlužního úpisu k zajištění nákladů tam blíže označených, a zvláště 6 3/4% úroků a 8% úroků z prodlení více než tříletých. Z doslovu tohoto smluvního ustanovení a i ze smyslu jeho v souvislosti s dalším obsahem smlouvy je zřejmo, že se jistota vztahuje i na 6% % úroky z kapitálu, i na 8% úroky z prodlení, starší než tříleté. Marně se snaží stěžovatelka dovoditi, že jsou vyjmuty z ní úroky z kapitálu. Není rozumného důvodu, proč právě ty by měly býti vyloučeny. Dovolává se sice na podporu svého názoru rozhodnutí čís. 5749 sb. n. s., avšak právě v něm je vysloveno také, že starší než 3leté úroky lze přiřknouti v rámci jistoty pro vedlejší závazky, pokud nebyla vyčerpána (srov. sb. n. s. čís. 6385, 7857).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Právem přiznaly nižší soudy knihovní věřitelce v rámci jistoty pro vedlejší závazky úroky starší tří let, počítajíc zpět od příklepu. Jistota »pro vedlejší závazky« do výše 50000 Kč byla zřízena a jest v pozemkové knize při prodané nemovitosti zapsána. Vedlejšími závazky rozumějí se (§ 912 obč. zák.) i úroky a nebylo třeba, by v dluhopise bylo to ještě zvlášť a výslovně stanoveno. Rozhodné je, že úroky z vedlejších závazků, pro něž byla jistota zřízena, vyloučeny z jistoty nebyly na příklad tím, že by byly vyjmenovány vedlejší závazky, pro něž se jistota zřizuje a úroky by při tom nebyly uvedeny. Zřízenou jistotu jest tedy vztahovati i na úroky a nižší soudy nepochybily, když v jejím rámci starší než tříleté úroky knihovní věřitelce přiznaly (sb. n. s. čís. 8300).
Citace:
č. 13889. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 274-274.