Čís. 14021.

Uznal-li postoupený dlužník proti poctivému postupníku postoupenou pohledávku a ji dokonce uspokojil, ač věděl, že byla před tím postoupena jinému, byl podle § 1396 obč. zák. povinen ho uspokojiti jako svého věřitele a nemůže to, co mu splnil, požadovali podle § 1431 obč. zák. zpět
(Rozh. ze dne 7. prosince 1934, R I 1475/34.)
Žalobce byl dlužníkem Františka P-a, jenž postoupil zbytek své pohledávky 2 350 Kč žalovanému. Žalobce uznal proti žalovanému postoupenou pohledávku, ač věděl, že František P. ji postoupil již dříve Občanské záložně. Na úhradu postoupené pohledávky přijal žalovaný od žalobce nábytek. Ježto žalobce byl napotom žalován Občanskou záložnou o zaplacení pohledávky, postoupené jí Františkem P-em, domáhal se na žalovaném, ježto tento již dodaný mu nábytek neměl, zaplacení 2 430 Kč. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl a uvedl v důvodech: Ježto žalobce postup uznal a námitek proti postupu nečinil, naopak ujednal se žalovaným kupní smlouvu o dodání nábytku a také tento nábytek dodal, zaplatil tím žalobce nikoliv svůj dluh, nýbrž dluh cizí a nemůže tudíž podle § 1431 žádati to, co plnil od věřitele zpět. a ani žalovaný není nijak bezdůvodně obohacen, neboť byl oprávněn přijmouti zaplacení též od osoby jiné, čímž nárok žalovaného proti původnímu dlužníku zanikl. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by ji, vyčkaje pravomoci, znovu projednal a rozhodl. Důvody: Žalobce dodal žalovanému nábytek za to, že P. postoupil zbytek účtu ze dne 17. srpna 1929 žalovanému, a žalobce se zavázal žalovanému za zbytek tohoto účtu dodati nábytek. Šlo o pohledávku P-ovu za žalobcem. Když žalobce na úhradu této pohledávky dodal žalovanému nábytek, nemůže býti pochybnosti o tom, že plnil svůj dluh a nikoliv cizí, jak má za to prvý soud. Občanská záložna žalovala žalobce o zaplacení 3 702 Kč a, ačkoli tenkráte žalobce tvrdil, že P. při účtování dne 22. října 1929 škrtl doložku o postupu pohledávky žalující straně na účtu ze dne 17. srpna 1929 a žalovaný vyplatil na účet ten 2 500 Kč, přece dle smíru ze dne 14. září 1932 u odvolacího soudu zavázal se zaplatiti na úplné vyrovnání zažalovaného 2 000 Kč s přísl. Z těchto spisů tudíž patrno, že žalobce vyrovnal účet ze dne 17. srpna 1929, což ještě nerozhoduje, ale prvý soud v nynějším sporu zjistil, že P. postoupil svůj účet proti žalobci Občanské záložně a že tato pohledávka nebyla zpět postoupena P-ovi. Z toho patrno, že žalovaný nemohl disponovati se zbytkem pohledávky z účtu ze dne 17. srpna 1929, ohledně níž pak byla účiněna úmluva mezi žalobcem a žalovaným, jíž se žalobce zavázal za zbytek této pohledávky dodati žalovanému nábytek. O tom není sporu, že žalovanému žalobcem dodán nábytek byl a poněvadž za tento dodaný nábytek žalobce nedostal úhradu od žalovaného následkem neplatného postupu, jest žalovaný o tento nábytek obohacen (§ 1431 obč. zák.).
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a vrátil věc odvolacímu soudu, by o ní znovu rozhodl, nepřihlížeje k tomu, co mu bylo důvodem zrušení.
Důvody:
Nižšími soudy bylo zjištěno, že František P. i žalovaný vyrozuměli žalobce, že P. postoupil svou pohledávku za žalobcem žalovanému, že žalobce, ač věděl, že František P. před tím postoupil tuto pohledávku Občanské záložně dne 26. června 1930, uzavřel se žalovaným úmluvu, jíž se zavázal dodati žalovanému na úhradu postoupené pohledávky nábytek, což také v září 1930 učinil, a že se žalovaný teprve z dopisu ze dne 7. března 1933 dověděl, že P. pohledávku postoupil dvakráte. Splnil tudíž žalobce svůj dluh proti žalovanému jako poctivému příjemci. V § 1396 obč. zák. v druhé větě jest vysloveno, že, uzná-li dlužník postoupenou pohledávku proti poctivému příjemci za pravou, jest zavázán uspokojiti ho jako svého věřitele. Z toho jest usuzovati, že tím spíše jest vyloučen nárok na vrácení, když dlužník postoupenou pohledávku bezelstnému postupníku skutečně zaplatil. Nelze toto jednání podle zásad poctivého právního styku vyložiti jinak, než, že tím k postupníku uznal správnost pohledávky (rozh. čís. 10 941 sb. n. s.). Uznal-li žalobce proti poctivému žalovanému postoupenou pohledávku za pravou, byl podle § 1396 obč. zák. povinen jej uspokojiti jako svého věřitele, neplnil mu, nač by žalovaný neměl nárok, a nemůže proto to, co splnil, podle § 1431 obč. zák. požadovali zpět.

Citace:

č. 14021. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, číslo/sešit 14021, s. 474-476.