Čís. 13903.

Prohlášení exekučního soudu (výkonného orgánu) na směnce, jímž se převádí směnka na opatrovníka více věřitelů, jimž byla směnečná pohledávka přikázána k vybrání, působí jen převod podle práva občanského.
(Rozh. ze dne 31. října 1934, R I 1212/34.)
Žalobce uplatňoval nároky ze směnky jako opatrovník zřízený podle § 297 ex. ř. Žalovaní namítli, že směnka byla zaplacena. Procesní soud prvé stolice ponechal směnečný platební příkaz v platnosti. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by vyčkaje pravomocí dále jednal a znovu rozhodl. Důvody: Prvý soud jest toho názoru, že žalobní směnka byla směnečně- právně přenesena na žalobce indosamentem výkonného orgánu soudního, takže proti žalobci mohou býti činěny podle § 87 sm. zák. jen námitky, které plynou ze směnečného práva samého, nebo které mu příslušejí bezprostředně proti tomu, kdo právě žaluje. Názor o přenesení směnky na žalobce indosamentem jest mylný. Není sporu o tom, že žalobce uplatňuje nárok ze směnky jako opatrovník zřízený podle § 297 ex. ř. Ze žalobní směnky vyplývá, že směnka na něho převedena byla prohlášením na rubu směnky tohoto znění: »Podle usnesení okresního soudu v P. ze dne 13. února 1934 převádí se tato směnka na JUDr. Jiřího B-a (žalobce) jako ustanoveného opatrovníka více věřitelů firmy D. a spol., jimž pohledávka k vybrání a vymáhání byla přikázána. V P. dne 13. února 1934 T. J., org. výk.« Podle doslovu tohoto prohlášení jde o písemné převodní prohlášení ve smyslu § 305 ex. ř. Tím však proveden byl převod soukromoprávní, nikoli směnečný. Nejde o indosament ve smyslu směnečného zákona. Ustanovení o indosamentu (rubopisu) obsahují §§ 8 až 15 sm. zák. Podle §§ 8 a 32 sm. zák. prvý indosament musí bezpodmínečně pocházeti od remitenta a podle § 9 sm. zák. indosamentem přecházejí veškerá práva ze směnky na indosatáře (rubopisníka), zvláště také oprávnění směnku dále indosovati. Podle § 32 sm. zák. majitel směnky indosované jest legitimován jakožto vlastník směnky nepřetržitou řadou indosamentů až k němu jdoucí. Prvý indosament musí býti tudíž podepsán jménem remitentovým, každý následující pak jménem toho, kdo je v indosamentu nejblíže předcházejícím uveden jako indosatář. Následuje-li po indosamentu nevyplněném indosament další, má se za to, že výstavce tohoto nabyl směnky indosamentem nevyplněným. Na směnce žalobní sice nalézá se na rubu blancoindosament remitenta firmy D. a spol., avšak mezi stranami není sporu o tom, že směnka na žalobce nepřešla v důsledku tohoto blancoindosamentu, nýbrž v důsledku převodního prohlášení výkonného orgánu podle § 305 ex. ř., tedy v cestě exekuce, nikoli tedy směnečně-právně. Žalobce není tedy vlastníkem směnky ve smyslu § 32 sm. zák. a neplatí ohledně něho ustanovení § 87 sm. zák. Ovšem žalobce neuplatňuje nárok žalobní vlastním jménem, nýbrž jako opatrovník více věřitelů. Než ani tito věřitelé nemohou býti pokládání za majitele směnky ve smyslu § 32 sm. zák., neboť ani oni nenabyli nároku ze směnky směnečnoprávně. Podle § 315 ex. ř. přísluší opatrovníku zřízenému podle § 297 ex. ř. k vybrání zabavené pohledávky všechna práva, která přísluší vymáhajícímu věřiteli, jemuž byla pohledávka přikázána k vybrání. Podle § 308 odstavec prvý ex. ř. pak přísluší vymáhajícímu věřiteli v důsledku přikázání k vybrání právo »pohledávku proti poddlužníku v zastoupení dlužníka zažalovati«. Tímto zákonným ustanovením jest jasně řečeno, že pohledávka přikázaná k vybrání, tedy i pohledávka ze směnky žalobní v souzeném případě vymáhána býti může jen v zastoupení dlužníka, zde výstavce směnky firmy D. a spol. Tím spíše tedy přísluší žalovaným proti žalobci, který pouze zastupuje, ovšem nuceně, dlužníka, který zároveň byl majitelem směnky, veškeré námitky, které mají žalovaní proti firmě D. a spol., tedy i námitka zaplacení. Mylným jest též právní názor prvého soudu, že firma D. a spol. tím, že směnka při zabavení byla jí odebrána, přestala býti majitelem směnky a tudíž věřitelem směnečným. Podle § 296 ex. ř. odnětím směnky jejímu majiteli provede se jen zabavení pohledávky ze směnky, nabývá tudíž vymáhající věřitel jen zástavního práva na pohledávku, jak ostatně výslovně ustanovuje i ohledně papírů označených v § 296 ex. ř. § 300 ex. ř., který mluví o pořadí práv zástavních více věřitelů na téže pohledávce. Ze shora cit. § 308 ex. ř. pak plyne, že pohledávka se vymáhá v zastoupení dlužníka. Nikde z ustanovení ex. řádu nevyplývá, že vymáhající věřitel se stává majitelem směnky, z níž pohledávka byla zabavena. Padají tudíž také veškeré vývody prvého soudu v tom směru, zdali žalovaní platili někomu, kdo přestal býti majitelem směnky. Z uvedeného plyne, že námitka zaplacení může býti žalovanými právem vznesena proti žalobnímu nároku. Tu však opět dlužno rozlišovati proti komu a jak dalece. Z toho, co výše řečeno, vyplývá, že věřitelé, kteří nabyli práva zástavního na pohledávku ze směnky v době, kdy směnka byla již zaplacena, nabyli práva na pohledávku již neexistující, čili nemohou právem domáhati se zaplacení na poddlužníku po druhé. Z usnesení okresního soudu v P. ze dne 13. února 1934 není vůbec patrno, které věřitele vymáhající Dr. B. zastupuje, neboť v usnesení se praví jen všeobecně »poněvadž se jedná o více věřitelů«. Bude tedy třeba zjistiti, zda skutečně byla pohledávka ze směnky placena a kdy se tak stalo. Neboť rozsudek prvého soudu podobné zjištění vůbec neobsahuje v důsledku mylného právního názoru. Dále bude třeba zjistiti, ohledně kterých věřitelů trvají dosud zástavní práva na žalobní pohledávce a kdy vznikla, by mohlo se posouditi, zda možno proti němu s úspěchem namítali vykonané zaplacení, jestliže bude zjištěno, že se stalo.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Rekurent napadá právní názor odvolacího soudu, že převáděcí prohlášení výkonného orgánu na směnce způsobuje převod práva podle občanského práva, nikoli směnečněprávní. Výtka nesprávného právního posouzení není opodstatněna. Žalobce vystupuje ve sporu jako opatrovník, zřízený podle §§ 297, 310, 314 ex. ř. a má jen práva propůjčená vymáhajícím věřitelům, kterým byla pohledávka přikázána k vybrání. Věřitelé nabyli zabavením pohledávky jen zástavního práva k pohledávce, jak jasně plyne z druhého odstavce §§ 294 a 297 ex. ř. Přikázáním zabavené pohledávky k vybrání dostává se vymáhajícímu věřiteli podle zákona zmocnění, by jménem dlužníka žádal na poddlužníkovi zapravení částky v usnesení o přikázání pohledávky naznačené podle právní platnosti pohledávky zabavené, a aby předsevzal úkony v § 308 ex. ř. uvedené. Poněvadž v souzeném případě šlo o pohledávku z indosovatelného papíru, bylo potřebí k jejímu přikázání k vybrání písemného převáděcího prohlášení exekučním soudem, nebo k příkazu tohoto výkonným orgánem podle prvého odstavce § 305 ex. ř. Takovéto prohlášení převáděcí působí vždy jen převod podle občanského zákona (viz Dr. Hora: Soustava exekučního práva, str. 250), a nejde tu o směnečněprávní převod indosací po rozumu § 8 a násl. sm. zák. V důsledku toho jsou přípustné proti žalobci námitky občanskoprávní, tedy také námitka zaplacení.

Citace:

č. 13903. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 299-301.