Čís. 13735.Úprava pachtovného při zemědělských pachtech (vládní nařízení ze dne 29. července 1933, čís. 164 sb. z. a n.). Není nezákonností (§ 46 odst. (2) zák. ze dne 19. června 1931, čís. 100 sb. z. a n.), povoleno-li snížení pachtovného, ač bylo umluveno pachtovné vypočtené na základě určitého množství obilí a vedle toho minimální pachtovné v penězích.(Rozh. ze dne 6. září 1934, R II 312/34.) Pachtýři žádali o úpravu pachtovného ve smyslu vlád. nařízení ze dne 29. července 1933, čís. 164 sb. z. a n. ohledně hospodářského celku ve smyslu § 7 cit. nař. Odpůrci namítali, že navrhovatelé nemají nárok na úpravu a snížení pachtovného, poněvadž podle smlouvy bylo ujednáno minimální pachtovné pro případ, že by cena pšenice klesla tak, že by pachtovné z 1 ha nedosahovalo 1042 Kč. Dodatečnou úmluvou ze dne 24. listopadu 1931 bylo minimální pachtovné zvýšeno na celkovou částku 67589 Kč 63 h. Dále tvrdili, že navrhovatelé nemají nárok na snížení, poněvadž při sjednávání pachtovní smlouvy bylo na (pokles cen zejména pšenice, pamatováno a jeho účinek na výši pachtovného byl předem vyloučen. Soud prvé stolice stanovil pachtovné na pachtovní rok 1933 částkou 55956 Kč 90 h. Důvody: Co se týče námitek odpůrců je námitka minimálního pachtovného neodůvodněna. Podle dodatku k pachtovní smlouvě ze dne 24. listopadu 1931 bylo určeno pachtovné v určité částce. Nelze tedy mluviti o tom, že dosavadní pachtovné bylo nižší, než pachtovné vypočtené podle cit. nařízení, a nepřichází v úvahu § 9 odst. (1) cit. nař. Jest sice správné, že podle smlouvy pamatovaly strany na pokles cen obilí, zejména pšenice, avšak nepřihlížejí k takovému snížení, jak se skutečně stalo, poněvadž fiktivní cena pšenice podle smlouvy, zejména podle dodatku ze dne 24. listopadu 1931 jest podstatně nižší než průměrná cena pšenice za tento rok a následující léta. Jest sice správné, že se podle § 9 smlouvy vzdaly pachtýři nároku na slevu pachtovného. Z jasného doslovu tohoto paragrafu vyplývá, že se pachtýři vzdali snížení pachtovného jen pro případy tam uvedené, totiž, že pachtýři přejali veškeré nebezpečenství, které by pachtované objekty mohlo postihnouti, zejména za škody vzniklé živelními pohromami. K tomu se podotýká, že pachtovní smlouva byla uzavřena v roce 1925, kde strany na takové mimořádné hospodářské poměry, které panují již od r. 1930, nemohly pomýšleti a zejména nelze míti za to, že úmysl stran podle pachtovní smlouvy se nesl též k tomu, zasáhne-li stát svou svrchovanou mocí na základě nouzových opatření do úpravy pachtovného. Nelze proto míti za to, že pachtýři se vzdali snížení pachtovného za všech okolností. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Vývody stížnosti nejsou s to vyvrátili odůvodnění napadeného rozhodnutí prvé stolice. Prvý soud význam i dosah pachtovní smiouvy správně vyložil a posoudil. V § 6 smlouvy vzato bylo za základ výpočtu ročního pachtovného určité množství pšenice s dodatkem, že, klesla-li by cena tohoto množství pod 1042 Kč, platí pachtýř roční nájemné z 1 ha 1042 Kč, tedy úhrnem 60089 Kč 63 h, oč bylo zvýšeno dodatkem ze dne 24. listopadu 1931 na 67589 Kč 63 h jakožto minimální pachtovné. Dalších podrobností tento odstavec smlouvy neobsahuje, zejména není výslovně umluveno, že toto minimální pachtovné jest již nesnížitelné, nebo že se pachtýř vůbec práva na další snížení vzdává. Označení »minimální pachtovné« jest tedy rozuměti jen tak, že jím jest dosažena mez, kdy na výši pachtovného má vliv proměnlivá cena pšenice, jinak řečeno, že v takovémto případě jest vlastně ujednáno pachtovné v penězích. Tu zajisté je na místě výpočet podle § 3 cit. nař. Stejně z doslovu § 9 smlouvy nemůže odvozovati propachtovatel, že pachtýř nemá nárok na úpravu pachtovného podle nař. čís. 164/33. V tomto odstavci pojednává se o mimořádných neštěstích, jež by mohla stihnouti objekty, jež by tudíž byla ke škodě pachtýřů. Pro takovéto případy bylo stanoveno, že kromě případné státní podpory nebo slevy daní nemohou pachtýři žádati slevu pachtovného. Zákonná úprava, jakou má na mysli cit. vládní nařízení, nebyla zajisté smlouvou míněna, aniž předvídána. I v souzeném případě mohou se jí pachtýři s úspěchem dovolávati.Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody: Jde o srovnalá rozhodnutí nižších soudů, pročež je dovolací rekurs přípustný jen pro nezákonnost, zřejmý rozpor se spisy nebo zmatečnost (§ 46 odst. (2) zák. čís. 100/31 sb. z. a n.). Nejvyšší soud prozkoumav spisy neshledal žádný z těchto důvodů a proto nemohlo býti dovolacímu rekursu vyhověno.