Čís. 13883.

Pracovní soudy (zákon ze dne 4. července 1931, čís. 131 sb. z. a n.).
Pod předpis § 38 zákona nespadá spor, že nález rozhodčího soudu, zřízeného podle kolektivní smlouvy, jest mezi stranami bezúčinný.
I po zřízení pracovních soudů (oddělení okresních soudů pro spory pracovní) jest žalobu o zrušení rozhodčího výroku, vydaného rozhodčím soudem zřízeným kolektivní smlouvou, podati u onoho řádného soudu, který by byl pro rozepři v první stolici příslušný, nebýti smlouvy o rozsudím, a který by byl příslušný, kdyby pro jeho obvod nebyl zřízen ani pracovní soud ani zvláštní oddělení okresního soudu pro spory pracovní. Jednal-li pracovní soud přes to o takové žalobě, jde o zmatek podle § 28 čís. 3 zák. o prac. soudech.
(Rozh. ze dne 25. října 1934, Rv I 1465/34.)
Jan V. podal na Antonína O-a u rozhodčího soudu grémia pražského obchodnictva v Praze žalobu o zaplacení 7192 Kč. Nálezem rozhodčího soudu ze dne 9. srpna 1933 bylo uznáno podle žaloby. Žalobou, zadanou na pracovním soudě, domáhal se Antonín O. na Janu V-ovi, by bylo uznáno právem, že nález rozhodčího soudu grémia pražského obchodnictva v Praze ze dne 9, srpna 1933 jest mezi stranami bezúčinný. Oba nižší soudy žalobu zamítly.
Nejvyšší soud k dovolání zrušil rozsudky obou nižších soudů i s předchozím řízením pro zmatečnost a odmítl žalobu.
Důvody:
Dovolací soud zkoumal především z úřadu, zda tu nejde o zmatečnost podle § 28 čís. 3 zákona čís. 131/1931 sb. z. a n. a §§ 503 čís. 1, 477 čís. 3 c. ř. s. Žalobce se žalobou domáhá rozsudkového výroku, že nález rozhodčího soudu grémia pražského obchodnictva ze dne 9. srpna 1933 jest mezi stranami bezúčinný. Na tuto žalobu se nevztahuje ustanovení § 38 zákona čís. 131/1931 sb. z. a n., podle něhož lze u pracovního soudu odporovati žalobou jen rozhodnutím rozhodčích výborů živnostenských společenstev, neboť v souzené věci nejde o rozhodnutí rozhodčího výboru zřízeného živnostenským společenstvem podle § 122 živn. řádu, nýbrž o rozhodčí výrok vydaný rozhodčím soudem zřízeným podle kolektivní smlouvy, tedy na základě úmluvy o rozsudím. O takovém rozhodčím řízení platí předpisy §§ 577—599 c. ř. s. Žalobu o zrušení (bezúčinnost) rozhodčího výroku jest podati podle §§ 596 odstavec prvý a 582 odstavec prvý c. ř. s. u toho soudu, který by byl pro rozepři v první stolici příslušný, kdyby tu smlouvy o rozsudím nebylo. Že tu nejde o výjimečný případ podle § 38 zák. čís. 131/1931 sb. z. a n., bylo již vyloženo, a jinak zákon o pracovních soudech nikde nestanoví, že jsou pracovní soudy příslušné i k rozhodování o žalobách na bezúčinnost rozhodčích výroků. Soudem příslušným podle §§ 596 prvý odstavec a 582 prvý odstavec c. ř. s. jest rozuměti jen soud řádný, nikoliv soud pracovní, který jest soudem mimořádným a jehož řízení jest upraveno zvláštním a od řádného soudního řízení odchylným způsobem. Že má zákon na mysli v §§ 582 prvý odstavec a 596 prvý odstavec c. ř. s. jen řádný soud, plyne zejména z ustanovení § 597 c. ř. s., kde jest ustanoveno, že o žalobě na zrušení výroku rozhodčího jest postupovati podle všeobecných ustanovení civilního řádu soudního. Na tomto stavu nechtěl nic měniti ani zákon o pracovních soudech čís. 131/1931 sb. z. a n., což vyplývá jasně z poslední věty třetího odstavce § 1 tohoto zákona, kde se praví, že »ostatně platí o rozhodčím řízení ustanovení civilního řádu soudního«, tudíž ustanovení oddílu čtvrtého, části šesté c. ř. s., nikoliv odchylné předpisy o řízení před pracovními soudy. Ustanovení §§ 596 prvý odstavec a 582 prvý odstavec c. ř. s. o příslušnosti soudu jest tedy za účinnosti zákona čís. 131/1931 sb. z. a n. a po zřízení pracovních soudů — pokud se týče oddělení okresních soudů pro spory pracovní — rozuměti tak, že žalobu na zrušení rozhodčího výroku jest podati u onoho řádného soudu, který by byl pro rozepři v první stolici příslušný, kdyby tu smlouvy o rozsudím nebylo, a který by byl příslušný, kdyby pro jeho obvod nebyl zřízen ani pracovní soud ani zvláštní oddělení okresního soudu pro spory pracovní. Jest to i vhodné a účelné, že rozhodování o žalobách na zrušení rozhodčích výroků jest vyhraženo řádným soudům (bez účasti přísedících), neboť předmětem řízení a rozhodování mohou tu býti jen určité otázky vypočtené v § 595 čís. 1—8 c. ř. s., k jichž spolehlivému řešení jest potřebí zejména odborné právnické způsobilosti. Jde tudíž o spor, který před pracovní soud nenáleží. Pracovní soud byl podle § 22 odst. (1) zák. čís. 131/1931 sb. z. a n. povinen, by svou příslušnost zkoumal z povinnosti úřední. Tutéž povinnost měl i odvolací soud ve sporech pracovních (§§ 28 čís. 3 a 33 odst. (2) zák. čís. 131/ 1931 sb. z. a n.). Nižší soudy však této povinnosti nedbaly a projednaly a rozhodly o věci, která před pracovní soud nenáleží a která ani prorogací mlčky podle § 104 třetí odstavec j. n. na pracovní soud přenesena býti nemohla. Tím byl založen zmatek podle § 28 čís. 3 zák. čís. 131/1931 sb. z. a n., jenž platí i ve sporech o hodnotu převyšující 3001 Kč (viz rozhodnutí čís. 13486 sb. n. s.), pokud se týče podle §§ 503 čís. 1 a 477 čís. 3 c. ř. s. K této zmatečnosti bylo přihlížeti z úřadu, třebas nebyla žádnou stranou vytýkána. (§§ 471 čís. 7, 494, 513 c. ř. s. a § 35 zákona čís. 131/1931 sb. z. a n.)

Citace:

č. 13883. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 266-268.