Čís. 13747.

Uvalení konkursu na jmění povinného nebrání tomu, by se nebylo domáháno uspokojení práva na oddělené uspokojení návrhem na povolení exekuce řízeným nikoliv proti správci úpadkové podstaty, nýbrž proti povinnému.
Bylo-li uvalení konkursu veřejně vyhlášeno a v exekučním návrhu výslovně uvedeno, nevadí, že v návrhu nebylo také uvedeno, že povinný jest v té příčině zastoupen správcem úpadkové podstaty, a nemůže to býti důvodem k zamítnutí návrhu.
(Rozh. ze dne 13. září 1934, R I 926/34.)
Vymáhající věřitel navrhl po prohlášení konkursu na jmění dlužníka, povolení exekuce proti dlužníku. Soud prvé stolice exekuci povolil, rekursní soud exekuční návrh zamítl, maje za to, že měl býti řízen proti správci konkursní podstaty dlužníkovy, nikoliv proti dlužníku osobně.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil rekursnímu soudu, by, nehledě k důvodu, z něhož zamítl návrh na povolení exekuce, o rekursu znovu rozhodl.
Důvody:
Ustanovením § 5 konk. ř. nelze odůvodniti názor rekursního soudu, že návrh na povolení exekuce měl býti řízen proti správci úpadkové podstaty povinného a nikoli proti tomuto osobně. První odstavec tohoto zákonného ustanovení zakazuje od prohlášení konkursu úpadci jen, by nenakládal svým jměním, které tvoří úpadkovou podstatu. Při návrhu vymáhajícího věřitele na povolení exekuce proti úpadci nejde však o jeho nakládání s takovým jměním, nýbrž o jednání vymáhajícího věřitele. Šlo o právo na oddělené uspokojení, které podle § 12 konk. ř. není prohlášením konkursu dotčeno, a prohlášení konkursu nebránilo tomu, by vymáhající věřitelka se nedomáhala exekucí uspokojení tohoto práva. Podle § 9 ex. ř. mohla exekuce míti místo jen proti povinnému uvedenému v exekučním titulu, proti jiné osobě jen, když povinnost v exekučním titulu stanovená přešla s něho na tuto osobu. Takovou osobou však není ani úpadková podstata ani její správce. Úpadková podstata není týmž podmětem jako úpadce (srov. rozh. čís. 4181 sb. n. s.). Prohlášením konkursu pozbývá jen úpadce ve příčině jmění patřícího do úpadkové podstaty procesní způsobilosti a nastává v té příčině jeho zákonné zastoupení správcem úpadkové podstaty (srov. rozh. čís. 6420 sb. n. s.). Je nepochybné, že i proti procesně nezpůsobilému lze vymáhati nárok exekucí. Ovšem nabývá usnesení účinnosti, bylo-li doručeno jeho zákonnému zástupci. K nedostatku zákonného zastoupení jest podle § 6 c. ř. s., jenž podle § 78 ex. ř. platí i v řízení exekučním, přihlížeti z úřadu. Poněvadž uvalení konkursu na jmění povinného bylo veřejně vyhlášeno a muselo tedy býti známo i soudu povolujícímu exekuci — nehledíc k tomu, že v návrhu to bylo výslovně uvedeno — nevadilo, že v návrhu nebylo uvedeno, že povinný jest v té příčině zastoupen správcem úpadkové podstaty, a nemohlo to býti důvodem k zamítnutí návrhu. Rekursní soud však, vycházeje z nesprávného názoru, nezabýval se dalším důvodem uplatňovaným v rekursu, totiž, že prý podle poměrů nedalo se očekávati docílení výtěžků, které by mohly býti použity k uspokojení vymáhající věřitelky a nestačily by ani ke krytí útrat, a že proto neměla býti vnucená správa vůbec povolena a bylo proto uznati, jak ve výroku jest uvedeno.

Citace:

č. 13747. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 54-55.