Čís. 13989.
Pokud není třeba ve výroku rozhodnutí uvésti, že se žaloba zamítá pro tentokráte.
(Rozh. ze dne 29. listopadu 1934, Rv II 824/34.) Žalobu proti Bohumilu V-ovi o uznání otcovství a o placení výživného procesní soud prvé stolice zamítl, ježto za otce žalujícího dílka byl uznán rozsudkem č. j. G II 25/25 Antonín B., tento rozsudek jest dosud pravoplatným a musí proto býtí pokládán za otce žalujícího dítka jen Antonín B. do doby, dokud z jakéhokoliv důvodu onen rozsudek nebude zrušen. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolání uplatňuje jen důvod nesprávného právního iposouzení věci (č. 4 § 503 c. ř. s.), a to proto, že žaloba byla napadeným rozsudkem zamítnuta vůbec, kdežto měla prý býtí zamítnuta jen pro tentokráte. Leč neprávem, neboť bude-li pravoplatný rozsudek okresního soudu v T. z 18. září 1925 č. j. C II 25/25/18, z jakéhokoliv důvodu zrušen, nebude žalobci nijak zabráněno, aby nepodal novou žalobu o uznání otcovství na Bohumila V-a, ježto, pokud jde o dosah rozsudku a jeho pravomoc (§ 411 c. ř. s.), stačí, že jest to patrno z rozsudkových důvodů. První soud uvedl totiž v důvodech svého rozsudku výslovně, že jen Antonín B., jenž byl pravoplatnými rozsudkem okresního soudu v T. z 18. září 1925 č. j. C II 25/25-18 uznán za otce žalujícího dítka, musí býtí pokládán za jeho otce a to až do doby, dokud z jakéhokoliv důvodu onen rozsudek nebude zrušen. Tím bylo dostatečně vyjádřeno, že žaloba jest jen toho času neodůvodněnou. Kdyby nynější překážka odpadla, nebyl by již skutkový a právní podklad nároku týž. Nepochybily proto nižší soudy, když ve výroku neuvedly, že žaloba se zamítá pro tentokráte, třebaže praxe v jednotlivých případech tento dodatek do výroku pojímá a také vysvětlivky k § 404 c. ř. s. v odpověděch minist. spravedl. č. 44/1897 Věstníku takový dodatek v rozsudkovém výroku odporučují. Bylo by to na místě jen v případech pochybných, tedy z důvodu jasnosti výroku, ják se stalo v rozh. čís. 4678 sb. n. s., kde dovolatel žádal, aby žaloba byla zamítnuta vůbec. [Tak i Neumann k § 411 c. ř. s. str. 1173 (1928)].