Čís. 13860.

Bylo-li v dražbě prodáno jako celek jediné knihovní těleso, jehož spoluvlastnické podíly byly různě zatíženy celkovými a dílčími hypotékami, nepřichází v úvahu ustanovení § 238 ex. ř. a nelze obdobně použíti ustanovení § 222 ex. ř. Nejvyšší podání za celou nemovitost jest rozděliti na části odpovídající spoluvlastnickým podílům různě zatíženým a přikázati pak věřitelům, kteří mají zástavní právo k celku, jejich pohledávky z celé rozvrhované podstaty skládající se z jednotlivých dílčích podstat, dílčím přednostním nebo hypotekárním věřitelům však jen z příslušných podstat dílčích, při čemž vždy jest dbáti toho, co z dotčené dílčí podstaty již dříve bylo přikázáno.
(Rozh. ze dne 19. října 1934, R I 1146/34.)
Nemovitost náležející z polovice Emilu R-ovi a z polovice Almě R-ové byla různě zatížena. Na celé nemovitosti vázly pohledávky spořitelny v D. (pol. 1.) a spořitelního spolku v P. (pol. 2.), na polovici Almy R-ové dále pohledávka banky G. (pol. 3.) a na polovici Emila R-a pohledávka berního úřadu v D. (pol. 3.). V exekuční dražbě byla prodána celá nemovitost. Rozvrhuje nejvyšší podání nepřikázal soud prvé stolice v přednostním pořadí z polovice náležející Emilu R-ovi pohledávky Všeobecného pensijního ústavu a Okresní nemocenské pojišťovny. Rekursní soud přikázal tyto dvě pohledávky v přednostním pořadí z polovice Emilia R-a a důsledkem toho přikázal bance G. z polovice Almy R-ové jen 10608 Kč 25 h a bernímu úřadu z polovice Emila R-a jen 6003 Kč. V otázce, o niž tu jde, uvedl v důvodech: Z polovice Emila R-a bylo ještě rozvrhnouti částku 44047 Kč 75 h a z polovice Almy R-ové částku 70945 Kč 85 h, pročež pohledávku spořitelny v P. [II. 1.)] a pohledávku spořitelního spolku v P. bylo podle § 222 ex. ř. přikázati poměrně tak, že z polovice Emila R-a připadlo na pohledávku spořitelny v P. 28313 Kč 05 h a na pohledávku spořitelního spolku v P. 9731 Kč 70 h, kdežto z polovice Almy R-ové připadlo na pohledávku spořitelny v P. 45343 Kč 40 h a na pohledávku spořitelního spolku v P. 14994 Kč 20 h. Tím se snížily zbytky nejvyššího podání z polovice Emila R-a pro berní úřad v D. na 6003 Kč a z polovice Almy R-ové pro banku G. na 10.608 Kč 25 h.
Nejvyšší soud vyhověl částečně dovolacímu rekursu banky G. a změnil napadené usnesení tak, že přikázal této knihovní věřitelce místo 10608 Kč 25 h částku 16611 Kč 25 h, kdežto stát se svou knihovní pohledávkou vyšel na prázdno.
Důvody:
Pokud stěžovatelka banka G. napadá usnesení rekursního soudu proto, že při rozvrhu bylo postupováno podle § 222 ex. ř., jest její dovolací rekurs oprávněn. V dražbě bylo prodáno jediné knihovní těleso, jehož spoluvlastnické podíly byly různě zatíženy celkovými a dílčími hypotékami, a bylo prodáno jako celek. Neběží tu tedy o zástavní práva společně (simultánně) váznoucí na několika knihovních tělesech. V takovém případě nepřichází v úvahu ustanovení § 238 ex. ř. při rozvrhu výtěžku dražebního, poněvadž tento předpis upravuje jen případ, jde-li o dražbu jednotlivých spoluvlastnických podílů usedlosti, nevztahuje se však na dražbu celého knihovního tělesa, knihovně připsaného několika spoluvlastníkům. Nelze proto v souzeném případě obdobně použíti § 222 ex. ř., nýbrž jest nejvyšší podání za celou nemovitost rozděliti na části odpovídající spoluvlastnickým podílům různě zatíženým a přikázati věřitelům, kteří mají zástavní právo k celku, jejich pohledávky z celé rozvrhované podstaty, skládající se z jednotlivých podstat dílčích, dílčím přednostním nebo hypotekárním věřitelům však jen z příslušných podstat dílčích, při čemž vždy jest dbáti toho, co z dotčené dílčí podstaty již dříve bylo přikázáno (v témže smyslu řeší tuto otázku Neumann- Lichtblau, Komentář k exekučnímu řádu, třetí vydání, str. 758, Beisser v G. Z. 1904 čís. 47, R. S. v G. Z. 1904 čís. 45 a rozhodnutí nejvyššího soudu vídeňského ze dne 1. prosince 1903 čís. 16825 uveřejněné v Právníku, ročník 1904, str. 286; srovnej také zásady vyslovené v rozh. čís. 3086 a čís. 13414 sb. n. s.).
Podle těchto zásad bylo rozvrh provésti takto:
Z nejvyššího podání 142100 Kč
jest předem sraziti částku 208 Kč 30 h.
připadající v pořadí výsadním na daň pozemkovou
a na převodní poplatek z celé nemovitosti.
Ze zbytku 141891 Kč 70 h
připadá na spoluvlastnickou polovici Emila R-a 70945 Kč 85 h.
Z této podstaty obdrží:
Všeobecný pensijní ústav v Praze 2880 Kč 50 h
a okr. nemocenská pojišťovna v D. 24017 Kč 60 h
celkem 26898 Kč 10 h
takže z této podstaty zbývá 44047 Kč 75 h
a s připočtením podstaty za polovici Almy R-ové 70945 Kč 85 h
činí zbývající rozdělovaná podstata dohromady ještě 114993 Kč 60 h. Z toho obdrží v knihovním pořadí spořitelna v D. 73656 Kč 45 h
a spořitelní spolek v P. . . . . . . . 24725 Kč 90 h,
takže zbývá 16611 Kč 25 h,
a to jen z polovice Almy R-pvé, ježto polovice Emila R-a jest již vyčerpána předchozími příděly na jeho spoluvlastnickou polovici připadajícími, a ježto se z této polovice nedostává na poslední pohledávku (spořitelního spolku v P.) ještě částka 5143 Kč 42 h.
Zbytek nejvyššího podání 16611 Kč 25 h bylo proto přikázati stěžovatelce bance G., kdežto stát se svou pohledávkou na daních, knihovně zaznamenanou pod pol. 3 pouze na spoluvlastnické polovici Emila R-a, vychází na prázdno. Rozdělení se stalo podle předpisů § 233 prvý odstavec a § 234 odstavec 2 ex. ř. hned v rozhodnuti o dovolacích rekursech.

Citace:

č. 13860. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 226-228.