Čís. 13759.

Opatření opatrovnického soudu, jímž byly otci ponechány úroky na výživu dítěte bez povinnosti klásti účty, jest jen opatřením s hlediska dozoru nad jměním sirotčím a nemůže jím býti otci poskytnuto požívací právo ke jmění tomu (§ 150, poslední odstavec, obč. zák.).
(Rozh. ze dne 14. září 1934, R II 356/34.)
Aloisů M-ovi byly usnesením opatrovnického soudu ponechány úroky z pohledávky 30000 Kč jeho nezletilé dcery, vtělené na nemovitostech, jež původně patřily Alois,u M-ovi a jež od něho nabyli žalovaní. Tuto úrokovou pohledávku postoupil Alois M. žalující záložně, jež ji zažalovala proti žalovaným. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Důvody: Žalující strana vlastnictví postupitele Aloise M-a a tudíž i své vlastnictví k pohledávce, o jejíž zaplacení žaluje, opírá o to, že usnesením opatrovnického soudu byly ponechány úroky z jistiny 30000 Kč, nezl. Věroslavě M. patřící, postupiteli Aloisů M-ovi bez povinnosti klásti z použití úroků vyúčtování. Soud má za to, že názor žalující strany není správný a že se postupitel Alois M. rozhodnutím opatrovnického soudu, že se mu ponechávají úroky z kapitálů nezl. Věroslavy M-ové, bez kladení účtů, nestal vlastníkem těchto úroků. Příslušné rozhodnutí opatrovnického soudu má své odůvodnění v § 150 obč. zák., že náklady na výchovu a výživu nezl. dětí mají býti v prvé řadě zapravovány z příjmů, které nezletilcům plynou z jich jmění. Proti normálním případům, ve kterých podle zákona jest předepsáno o všech příjmech a výdajích ze jmění nezletilců skládati řádné vyúčtování, dovoluje zákon v citovaném právě předpisu, by otec byl osvobozen od vyúčtování, je-li přebytek ze jmění nezl. dětí po úhradě výloh na výživu a výchovu nepatrný a tudíž i, není-li vůbec žádný. Rozhodnutím opatrovnického soudu, jelhož se žalující strana dovolává, nebylo však nic změněno na vlastnictví úroků plynoucích nezl. Věroslavě M-ové z kapitálu 30000 Kč pro ni zajištěného na nemovitostech patřících nyní žalovaným, jak plyne z rozboru příslušného rozhodnutí opatrovnického soudu a srovnání s předpisem § 150 obč. zák., jenž rozeznává případy, že se jednak otci promine vyúčtování z příjmu jeho nezl. dětí (při čemž se předpokládá, že buď žádný přebytek po úhradě nákladů na výchovu a výživu nezůstane, a zůstane-li přebytek, že otec bude míti povinnost jej odváděti), další případ, že s prominutím vyúčtování ponechají se otci nepatrné přebytky k volnému použití, a konečně třetí případ, že se otci ponechává k používání jmění jeho nezl. dětí. Z opatrovnického spisu je Však zjištěno, že postupiteli Aloisů M-ovi byly ponechány úroky z podílu nezl. Věroslavy M. na její výchovu a výživu bez kladení účtů do dokonaného 14. roku nezletilé. Ze soudního opatření vychází najevo, že na výchovu a výživu nezletilé jsou určeny celé úroky a že se s přebytky zřejmě nepočítalo. Také není o přebytcích v rozhodnutí opatrovnického soudu učiněno opatření, takže, i kdyby se přebytky byly vyskytly, neměl postupitel Alois M. právo si je přivlastňovati, nýbrž patřily přebytky ty nezl. Věře M-ové a musely býti podle předpisů odváděny v její prospěch do sirotčí pokladny, jak vyplývá z druhé věty § 150 obč. zák. Aby si mohl ponechati, třebas nepatrné přebytky, k tomu potřeboval postupitel Alois M. výslovné svolení opatrovnického soudu, které však v rozhodnutí, jehož se strana žalující dovolává, není. Právní poměr co do úroků z podílu nezl. Věroslavy M-ové nebyl ovšem aktuelní, dokud postupitel Alois M., jako držitel zavazených nemovitostí byl i osobním a hypotekárním dlužníkem, avšak vystupuje tato právní otázka teprve nyní, kdy žalovaní koupili zavazené nemovitosti a převzetím pohledávky nezl. Věroslavy M-ové 300000 Kč k placení a úrokování staly se hypotekárními dlužníky. Za zjištěného stavu věci, kdy žalovaní jsou hypotekárními dlužníky pohledávky 30000 Kč s přísl., kdy pohledávka ta i s přísl. vázne ve prospěch nezl. Věroslavy M-ové na nemovitostech žalovaných, kdy v kupní smlouvě ze dne 9. srpna 1933 žalovaní přebírají k úrokování pohledávku, sotva lze míti za to, že rozhodnutím opatrovnického soudu, na něž žalující strana odkazuje, mělo býti něco měněno na vlastnictví úroků z pohledávky nezl. Věroslavy M-ové 30000 Kč knihovně zajištěné. Rozhodnutí opatrovnického soudu týkalo se výhradně Aloisa M-a jako otce nezl. Věroslavy M-ové, nebylo a nemohlo býti v pozemkové knize vyznačeno a nemohlo účinky projeviti proti třetím osobám. Rozhodnutí tomu nemůže býti přisuzován jiný smysl, než ten, který se podává se zřetelem na předpis § 150 obč. zák., že totiž Alois M. jako otec má na výživu a výchovu nezl. Věroslavy M-ové použíti úroků z kapitálu 30000 Kč ainiž bude míti povinnost použití těchto úroků vyúčtovati. Vzhledem k předpisu § 150 obč. zák., že má býti na výchovu a výživu nezl. dětí použito příjmu ze jmění těchto dětí, jest usuzovati, že zákon sám předpokládá, že příjmy, plynou-li nezletilým dětem z jejich majetku, jsou příjmy nezl. dětí a nikoliv snad jejich otců, takže v souzeném případě úroky plynoucí nezl. Věroslavě M-ové z jejího kapitálu 30000 Kč zůstávají vlastnictvím nezl. Věroslavy M-ové a nestaly se vlastnictvím jejího otce Aloise M-a. Jestliže úroky z jistiny 30000 Kč postupiteli Aloisů M-ovi nepatřily, nemohl je platně postoupiti žalující straně. Že rozhodnutí opatrovnického soudu, jehož se žalující strana dovolává je pouhým opatřením tohoto soudu ve správě majetku nezl. Věroslavy M-ové vyplývá i z výnosu ministerstva spravedlnosti ze dne 12. prosince 1896 čís. 42 Věst. Min. spr. Poněvadž postupitel Alois M. v době postupu zažalované pohledávky nebyl vlastníkem pohledávky, mohli žalovaní podle předpisu § 1395 obč. zák. okolnost tu namítati žalobkyni jako postupnici, takže podaná žaloba musela býti vzhledem k výše uvedenému zjištění, že žalovaný vlastníkem pohledávky nebyl, zamítnuta. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc odvolacímu soudu, by, vyčkaje pravomoci, znovu jednal a rozhodl. Důvody: Jest se nejprve zabývati posouzením sporu po právní stránce a tu nelze souhlasiti s napadeným rozsudkem, jak používá ustanovení § 150 obč. zák. na souzený spor, zejména na ujednání (opatření) opatrovnického soudu ohledně ponechání úroků z dědického podílu nezl. Věroslavy M-ové jejímu otci — nynějšímu postupiteli zažalované pohledávky. První soud právem poukazuje k ministerskému nařízení ze dne 12. prosince 1896 čís. 42 věstníku min. spravedlnosti, jež však má jen ten význam, že o použití úroků z dědického podílu nezl. dětí nemá rozhodovati soud pozůstalostní, jemuž jest jen zůstaveno rozhodnouti projednání pozůstalosti, naproti tomu otázku, zda-li a jak mají býti ponechány úroky z dědických podílů připadlých nezletilým dětem, pozůstalému manželu na úhradu nákladů výživy a výchovy jest řešiti soudem poručenským nebo opatrovnickým odděleně od projednání pozůstalosti. Tomuto požadavku také vyhovují vzorce pro podobná projednání pozůstalostí, — jak se také stalo v projednání dědictví po matce nezl. Věroslavy M-ové, z kteréhož spisu, z protokolu ze dne 30 září 1931 jest zjistiti, že nejprve byla pozůstalost rozdělena dohodou, kterou pozůstalostní soud schválil, na to pak podle protokolu bylo odděleně jednáno a usneseno k návrhu pozůstalého vdovce a opatrovníka dítěte, že se úroky z dědického podílu nezl. Věroslavy M-ové roční částkou 1200 Kč ponechávají bez kladení účtů na výživu a výchovu této nezletilé, nedopatřením bylo vynecháno slovo »poz. manželi«, jak je zřejmo z jednání a z dědické dohody, ježto převzal celý majetek proti vyplacení dědicíkého podílu v penězích nezletilé dceři. Toto ponechání se stalo až do jejího 14. roku a soud si vyhradil po případě i dříve naříditi placení úroků a kladení účtů. Podle tohoto ujednání nejde tu o otázku čistě § 150 obč. zák., podle něhož výtěžku nezletilcova jmění jest použíti k jeho výchově, nýbrž spíše o obdobu třetí věty téhož paragrafu, kdy účastníci, vdovec a opatrovník dítěte ujednají, že otec bude dítě živiti, začež mu k volnému používání ponechávají úroky z dědického podílu. v předpokladu, že nejsou vyšší, než by činily a budou činiti náklady na výživu a výchovu dítěte. Nabývá proto otec k těmto úrokům až do doby, kdy opatrovnický soud toto ujednání zruší a nařídí jiné opatření co do úroků, k těmto úrokům práva požívacího, může s nimi volně nakládati, maje ovšem obligátní závazek, aby dítě živil, jak tomu nasvědčuje věta v § 150 obč. zák., že úroky mohou býti zabaveny věřiteli otcovými bez újmy nároků dítěte, by z nich bylo živeno a vychováváno. Již z tohoto výkladu jest zřejmo, že otec má jen obligační závazek, pokud toto ujednání není zrušeno, by dítě živil, začež mu příslušejí k volné disposici úroky z jeho dědického podílu. Tomu ani není na odpor citované min. nařízení, které jen doporučuje, že tento ujednaný poměr má býti zrušen, po případě opatrovnický soud má zkoumati, zda-li nemá býti zrušen, pak-li se poměry otcovy změní, zejména, přestane-li býti následkem zcizení zavazené nemovitosti jejím vlastníkem. Jak plyne z opatrovnického spisu nevydal dosud opatrovnický soud opatření, podle něhož by ujednání o ponechání úroků otci byl zrušil neb změnil, takže dosud jest otec povinen dítě živiti a za to má právo ponechati si úroky, tedy s nimi volně nakládati a je i třetím osobám postoupiti. Při tom jest upozorniti na to, že podle žaloby, podané dne 10. listopadu 1933 postoupil otec Alois M. tyto úroky, jež podle žaloby mají platiti nynější vlastníci nemovitostí, žalovaní, žalobkyni za uplynulou dobu, ve které ujednání, že musí dítě živiti a může si úroky ponechali, ještě bylo v platnosti, v téže době dítě živil, což žalovaní ani nepopírají, takže již z toho důvodu byl oprávněn úroky na žalovaných požadovati vynaloživ příslušnou částku, na jejíž úhradu mu byly úroky ponechány, již na živení dítěte, takže tím spíše má na úroky za dobu minulou právo. Jest proto opatření opatrovnického soudu vyložiti jako ujednání mezi otcem a opatrovníkem dítěte, po případě zařízení opatrovnického soudu ve smyslu § 150 třetí věty obč. zák., podle něhož otec převzal závazek dítě živiti a za to mu byly k požívání ponechány úroky z dědického podílu dítěte. Tím nabyl k nim otec práva požívacího, může jimi volně disponovati, je-li přípustné dokonce jejich zabavení, mohl je proto i postoupiti žalobkyni, námitka žalovaných, že k postupu nebyl oprávněn není opodstatněna a v tomto směru neposoudil první soud spor po právní stránce správně.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil odvolacímu soudu, by, nehledě k důvodům zrušeného usnesení, ve věci znovu jednal a rozhodl.
Důvody:
Nelze souhlasiti s názorem odvolacího soudu, že souzený případ měl by býti posuzován podle obdoby poslední věty § 150 obč. zák. Nejde tu o jmění, k němuž bylo zůstavitelem odkázáno otci právo požívací, nýbrž o vlastní jmění dítěte. Opatření opatrovnického soudu, jímž otci ponechány úroky na výživu dítěte bez povinnosti klásti účty, jest jen opatřením s hlediska dozoru nad jměním sirotčím a nemůže jím otci k jmění tomu býti poskytnuto právo požívací, když se mu ho nedostalo zůstavitelem. I pohledávka i právo bráti úroky z ní jsou práva dítěte a tvoří jeho jmění. Neměl-li otec práva bráti vlastním jménem úroky z pohledávky zajištěné na nemovitosti, nemohl úroky ty straně žalující postoupiti.

Citace:

č. 13759. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 73-77.