Čís. 13867.

V rekursu (i v exekučním řízení) musí býti udány důvody, proč se účastník pokládá za zkrácena usnesením, třebaže není třeba právnického označení stížnostních důvodů.
Rekursní soud nemůže si z úřadu nadhazovati neuplatněné důvody stížnostní, pokud nejde o vady řízení, k nimž musí soud sám od sebe přihlížeti.
Zavázal-li se otec notářským spisem platiti výživné pro dítě matce do jejích rukou, jest matka oprávněna navrhnouti exekuci k vydobytí a k zajištění výživného pro dítě.
(Rozh. ze dne 19. října 1934, R II 459/34.)
Soud prvé stolice povolil Anně K-ové exekuci k vydobytí výživného 15619 Kč a exekuci k zajištění nároku na výživné splatné za dobu od 1. března 1934 do 28. února 1935 úhrnem 33000 Kč. Rekursní soud vyhověl částečně rekursu dlužníka a změnil napadené usnesení potud, že zamítl exekuční návrh, pokud se jím vymáhající věřitelka domáhala povolení exekuce k vydobytí výživného převyšujícího 2474 Kč jakož i, pokud se jím domáhala povolení exekuce k zajištění výživného.
Nejvyšší soud změnil usnesení rekursního soudu v napadené části tak, že obnovil usnesení prvého soudu. V otázkách, o něž tu jde, uvedl v
důvodech:
Rekursní soud zamítl návrh na povolení exekuce uhrazovací k vydobytí splatného již výživného s poukazem k ustanovení § 6 odst. (3) zák. čís. 4/1931 a návrh na povolení exekuce zajišťovací pro předčasnost, ježto dřívějším usnesením k zajištění téhož nároku byla povolena zajišťovací exekuce do 30. září 1934, ačkoliv první z těchto důvodů povinný ani neuplatňoval v rekursu proti usnesení prvého soudu. Je zřejmé, že v rekursu musí býti udány důvody, proč se účastník pokládá za zkrácena usnesením, třebaže není třeba právnického označování stížnostních důvodů (rozh. čís. 4432 sb. n. s.). Jde to najevo již z předpisů §§ 76 a 79 c. ř. s. a § 78 ex. ř. o obsahu podání, jímž jest i rekurs. Nelze si z úřadu nadhazovati neuplatněné důvody stížnostní, pokud nejde o vady řízení, k nimž musí soud sám od sebe přihlížeti (na př. §§ 6, 477, 514, druhý odstavec c. ř. s. a § 78 ex. ř.). Podle zásady disposiční určují jen strany, o kterých nárocích a obranách žádají rozhodnutí soudu, a podle zásady projednací jest na stranách, by přednesly a odůvodnily své útočné a obranné prostředky. Tyto zásady platí i v řízení exekučním (§ 178 c. ř. s. a § 78 ex. ř.), pokud zákon sám nestanoví výjimky. Podle toho, co uvedeno, nebylo přípustné, by rekursní soud nevyřídil uplatněný stížnostní důvod o nedostatku oprávnění matky k vydobývání a zajišťování výživného pro dítě, a o případném snížení částek od 1. listopadu 1934, ale za to použil důvodu § 6 odst. (3) zák. čís. 4/1931, jejž povinný neuplatnil. Tím nahradil soud sám, co účastník (dokonce právně zastoupený) neučinil, a tím se dotkl zájmů strany druhé. Druhá strana, vytýkajíc to, činí tak právem. Mohlo by se dokonce státi, že by stěžovatel ani nechtěl uplatniti určitý stížnostní důvod — ať již z příčiny jakékoliv — a že by mu soud takový důvod svým rozhodnutím vnucoval, což by odporovalo zásadám svrchu uvedeným. Nebylo tedy lze přihlížeti k důvodu čerpanému rekursním soudem z předpisu § 6/3 alim. zák.
Ježto však rekursní soud se nezabýval všemi námitkami rekursu proti usnesení soudu první stolice, jest zkoumati, zda snad tyto námitky nebrání povolení exekuce. Pokud se týče legitimace vymáhající věřitelky Anny K-ové tvrdí povinný, že Anna K-ová nebyla oprávněna navrhnouti exekuci k vydobytí a k zajištění výživného pro syna Felixe K-a, přehlíží však, že se notářským spisem ze dne 27. října 1932 zavázal platiti výživné pro dítě Felixe matce Anně K-ové do jejích rukou, takže tu nejde o nárok dítěte, nýbrž o osobní nárok Anny K-ové, třebaže s určením pro dítě.

Citace:

č. 13867. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 237-238.