Čís. 13749.Obchodní pomocníci (zákon ze dne 16. ledna 1910, čís. 20 ř. zák.). Z toho, že obchodní pomocník nepoužil oprávnění k předčasnému vystoupení ze služby, ježto mu zaměstnavatel přikázal podřízené služby nesouvisející s jeho služebním postavením, nelze vyvozovati, že nesměl odepříti konání služeb, jež mu podle smlouvy nepříslušely. Odepření takovýchto služeb nezakládá pro zaměstnavatele propouštěcí důvod podle § 27 čís. 4 zák. o obch. pom. (Rozh. ze dne 13. září 1934, Rv I 1629/32.) Žalobce byl u žalované firmy zaměstnán jako vedoucí směny. Ježto odepřel konati přikázané mu práce míchačské, byl žalovaným propuštěn. Žalobě o zaplacení služebních požitků za zákonnou výpovědní lhůtu bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto důvodů: Neprávem vytýká dovolatelka odvolacímu soudu, že prý přehlédl, že se propuštění žalobce stalo ze dvou důvodů, především proto, že se dopustil opětných poklesků ve službě jako vedoucí směny, a dále proto, že se zdráhal konati přikázané mu práce, neboť v rozsudku odvolacího soudu bylo zevrubně vyloženo, že žalobcovy poklesky ve službě vedoucího směny nepokládala žalovaná firma za důvod k jeho předčasnému propuštění, nýbrž že byl pro ně jen písemně napomenut, a že k propuštění došlo z toho důvodu, že se žalobce zdráhal konati práce nově mu přikázané. Jest proto správný názor odvolacího soudu, že pro spor jest rozhodnou otázka, zda žalovaná firma byla oprávněna uplatňovati jako propouštěcí důvod podle § 27 čís. 4 zák. o obch. pom. skutečnost, že žalobce odepřel konati práci míchače, pokud se týče pomocného dělníka. Jest sice souhlasiti s dovolatelkou v tom, že podle § 26 čís. 2 zák. o obch. pom. jest zaměstnanec oprávněn vystoupiti předčasně ze služby, když zaměstnavatel poruší podstatná ustanovení služební smlouvy, a domáhati se pak na zaměstnavateli náhrady podle § 29 zák. o obch. pom. Leč tohoto práva zaměstnanec užiti sice může, ale nemusí, neboť mu přísluší jako při jiné smlouvě především právo trvati na splnění služební smlouvy zaměstnavatelem. Z toho, že obchodní pomocník nepoužil oprávnění k předčasnému vystoupení ze služby, nelze tedy vyvozovati, že by nesměl odepříti konání služeb, jež mu podle smlouvy nepříslušely, a že takové odepření zakládá pro zaměstnavatele propouštěcí důvod podle § 27 čís. 4 zák. o obch. pom. Podle § 27 čís. 4 zák. o obch. pom. jest důležitým důvodem, oprávňujícím zaměstnavatele k předčasnému propuštění, vzpírá-li se zaměstnanec vytrvale vykonávati své služby nebo podrobiti se zaměstnavatelovým nařízením, odůvodněným předmětem služebního výkonu. Dovolatelka tvrdí, že přikázání prací míchačských žalobci se musilo státi v zájmu služby a že tedy žalobce, odepřev je konati, vzpíral se podrobiti se nařízení zaměstnavatelovu, avšak při tom přehlíží, že zákon v § 27 čís. 4 má na mysli jen služby, k jejichž konání jest zaměstnanec podle služební smlouvy povinen, jak plyne ze slov »své služby «a »služebního výkonu«. Nižšími soudy bylo zjištěno, že žalobce byl u žalované firmy zaměstnán jako vedoucí směny a že byl přihlášen u Pensijního ústavu k pensijnímu pojištění, pročež jeho služební poměr byl právem posuzován podle zákona ze dne 16. ledna 1910 čís. 20 ř. z. Že služba míchače, kterou žalobce odepřel konati, byla jiného, podřízenějšího druhu, než služba vedoucího směny, toho si byly podle celého výsledku jednání ve sporu obě strany vědomy a také nižší soudy vycházely z tohoto předpokladu, neboť posuzovaly žalobce vzhledem k jeho postavení vedoucího směny za obchodního pomocníka, konajícího vyšší služby a požívajícího výhody pensijního pojištění, a odvolací soud správně dodal, že tu bylo nebezpečí, že by žalobce přišel zvláště o výhodu pensijního pojištění, kdyby přijal nižší služební postavení míchače nebo místo pouhého pomocného dělníka, které mu bylo podle zjištění nižších soudů nabízeno. Nebylo proto ani třeba blíže zkoumati, v čem záleží služba míchače, čím se liší od služby vedoucího směny, a zda změna v žalobcově služebním postavení byla nebo měla býti jen přechodná a byla spojena se snížením služebního platu. Že byl žalobce sproštěn svého původního postavení jako zodpovědný vedoucí směny, bylo zjištěno již v rozsudku prvního soudu, takže spisům odporuje dovolatelčino tvrzení, že se o tom první soud nezmínil. Pro spor ostatně není rozhodné, zda toto předcházející sproštění žalobce jeho postavení jako zodpovědného vedoucího směny noční a ustanovení jeho jako druhého vedoucího směny denní bylo opatřením trestním čili nic, neboť záleží jen na tom, zda byla žalovaná firma oprávněna, by žalobce propustila okamžitě proto, že odepřel konati služby míchače pokud se týče pomocného dělníka. Již v rozhodnutí čís. 215 sb. n. s. bylo vyloženo, že není důvodem okamžitého propuštění podle § 27 č. 4 zák. o obch. pom., zdráhal-li se zaměstnanec, přijatý na vedoucí místo, konati služby podřízeného druhu, které mu podle smlouvy nepříslušely. Nejvyšší soud nemá důvodu, by se od tohoto právního názoru v souzeném případě odchýlil.