Čís. 13991.
K tvrzení povinného v rekursu proti povolení exekuce, že byl ochoten vymáhaný dluh cizozemského vymáhajícího věřitele zaplatiti, že však nedosáhl souhlasu Národní banky, nelze přihlížeti pro zákaz novot, není-li to patrno ze spisů, na jejichž základě rozhodoval první soud.
Předpisy o úpravě úrokových sazeb, jmenovitě předpisy zákona ze dne 2. března 1933 čís. 44 sb. z. a n. a vlád. nařízení ze dne 29. května 1933 čís. 85 sb. z. a n. jsou předpisy velícího rázu vydané k ochraně tuzemských dlužníků proti každému věřiteli, i proti věřiteli cizozemskému.
Má-li býti proti tuzemskému dlužníku v tuzemsku vykonán rozsudek cizozemského soudu, musí soud exekuci povolující s hlediska § 81 čís. 2 a 4 ex. ř. přihlíželi k tomu, zda není rozsudkový výrok co do úrokové sazby vedlejších poplatků v rozporu s těmito velícími předpisy tuzemského práva se zřetelem k ustanovení § 16 a § 18 cit. zákona.
Pokud dlužník musí obranu v tomto směru uplatniti odporem podle § 83 ex. ř.
(Rozh. ze dne 30. listopadu 1934, R I 1327/34.)
Soud prvé stolice povolil exekuci na základě říšiskoněmeckého exekučního titulu, odsoudivšího dlužníka, by straně žalující zaplatil 80000 říš. m. s 8% úroky a 1 1/2% správního příspěvku ze 100000 zlatých říšských marek od 1. září 1933, nebo obnos v československé měně, který odpovídá uvedenémiu zažalovanému obnosu, obzvláště podle předpisů v Čsl. republice platných devisových opatření a úmluv mezi Německou říší a Čsl. republikou o platebním styku. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil a uvedl ke konci důvodů: Pokud jde o úrokovou míru, nebylo přes ustanovení o jejím snížení, platná v rep. Čsl. podle zákona ze dne 2. března 1933 čís. 44 sb. z. a n. a vlád. nař. ze dne 29. května 1933 čís. 85 sb. z. a n. povinností soudu exekuci povolujícího, by k tomu při povolení exekuce přihlížel, neboť má jen zkoumati, zdali exekuční návrh odpovídá platným předpisům a vykazuje náležitosti uvedené v § 54 ex. ř., a odpovídá-li návrh exekuční obsahu exekučního titulu, takže výtku stížnosti, týkající se míry úrokové, lze straně povinné uplatníti jen žalobou v řízení exekučním
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Devisové předpisy, v souzeném případě předpisy vyhlášené pod čís. 187/33 a čís. 131/34 sb. z. a n., nebrání tomu, by pohledávky podléhající těmto předpisům nebyly proti tuzemskému dlužníku uplatněny žalobou a by na základě exekučního titulu nebyla povolena exekuce. Bude věcí exekučního soudu, aby s výtěžkem exekuce naložil v souhlasu s oněmi předpisy vydanými k ochraně měny. K tvrzení dovolacího rekurenta, že byl ochoten vymáhaný dluh zapraviti, že však nedosáhl souhlasu Národní banky, nelze přihližeti v řízení rekursním pro zákaz novot, když to ze spisů, na jejichž základě rozhodoval soud první stolice, nebylo patrno. Pokud jde o úpravu úrokových sazeb a jmenovitě o předpisy zákona ze dne 2. března 1933 čís. 44 sb. z. a n. a vládního nařízení ze dne 29. května 1933 čís. 85 sb. z. a n., jsou to předpisy velícího rázu vydané k ochraně tuzemských dlužníků proti každému věřiteli (§ 4 vl. nař.), tedy i proti věřiteli cizozemskému. Má-li býti proti tuzemskému dlužníku v tuzemsku vykonán rozsudek cizozemského soudu, musí soud exekuci povolující s hlediska § 81 čís. 2 a 4 ex. ř. přihlížeti k tomu, není-li rozsudkový výrok ve příčině úrokové sazby a příslušných vedlejších poplatků v rozporu s těmito kogentními předpisy tuzemského práva se zřetelem k ustanovení § 16 a § 18 cit. zák., protože podle těchto ustanovení týká se úprava úrokových sazeb i zápůjček smluvených přede dnem, kdy úprava nabyla platnosti, a požadování jakož i poskytnutí úroků, jež s případnými vedlejšími plněními činí více než jaká je podle oněch předpisů nejvyšší přípustná sazba, je pod trestní sankcí zakázáno. Exekučnímu návrhu nemůže býti vyhověno, pokud již ze spisů, podle nichž soud prvé stolice o návrhu rozhoduje, lze seznati, že se nárok, uplatňovaný exekucí, těmto předpisům příčí. V tom směru nelze tedy s rekursním soudem plně souhlasiti. Než v souzeném případě nelze rozhodnouti otázku, smí-li vymáhající věřitel právem požadovat! také v exekuci v celé výši úroky a správní příspěvek, jak mu byly v exekučním titulu přisouzeny, čili nic, jenom na základě spisů, jež měl po ruce soud první stolice při povoleni exekuce, protože rozhodnutí o této otázce závisí se zřetelem k ustanovením obou shora citovaných předpisů, jmenovitě se zřetelem k podmínkám stanoveným v tab. 5 pod A/a), dále k výjimkám obsaženým v § 11 f) vládního nařízení č. 85/33 sb. z. a n. na skutkových okolnostech, které ze spisů nevyplývají a které na svou obranu musí dlužník uplatniti odporem, aby o nich mohlo býti pojednáno a po případě i průvodní řízení zavedeno.