Čís. 13763.Všeobecné veřejné nemocnice v Čechách jsou samostatnými právnickými osobami. Pro nárok na náhradu škody osoby třetí proti činovníkům obce pro jednání, která předsevzali ve věcech úředních, nebo proto, že nekonali povinnosti jim přikázané, jest pořad práva přípustný, nemá-li čin úřední osoby povahu správního nálezu, nýbrž odvozuje-li se nárok z okolnosti, která jen souvisí s obstaráváním veřejných funkcí, nebo odvozuje-li se nárok z nějakého opomenutí v tomto oboru. Zprávy obecního úřadu ve smyslu § 255 odst. (4) zákona ze dne 9. října 1924, čís. 221 sb. z. a n. v doslovu zákona ze dne 8. listopadu 1928, čís. 184 sb. z. a n., nejsou nálezy správními v uvedeném smyslu. (Rozh. ze dne 15. září 1934, R I 828/34.)Všeobecná veřejná nemocnice v J. v Čechách domáhala se na bývalém starostovi obce L. náhrady škody, kterou prý jí žalovaný způsobil vědomým potvrzením nesprávných údajů. Námitce nepřípustnosti pořadu práva soud prvé stolice vyhověl a žalobu odmítl. Rekursní soud zamítl námitku nepřípustnosti pořadu práva. Důvody: Při rozhodování o přípustnosti pořadu práva jest míti na zřeteli, zda-li podle žalobcova přednesu jest žalobní nárok vyvozován z poměru veřejnoprávního, či soukromoprávního, a jest se omeziti na řešení otázky, jaké povahy jest nárok, který žalobce uplatňuje (srov. rozh. nejv. soudu sb. čís. 8049, 9045, 9956, 10817, 11258). V souzeném případě domáhá se žalující na žalovaném podle obsahu žaloby náhrady škody, způsobené jí žalovaným jednáním proti zákonu a dobrým mravům tím, že vědomě potvrdil nesprávné údaje a lstivým předstíráním uvedl žalobkyni v omyl, jímž utrpěla škodu v zažalované výši. Opírá tedy žalobce žalobní nárok zřejmě o ustanovení § 1295 a násl. obč. zák. Žaloba nečelí proti žalovanému jako representantu obce nebo proti obci, ani nejde o zodpovědnost z jeho starostenského úřadu, nýbrž směřuje proti žalovanému osobně z důvodu, že úmyslně a vědomě způsobil žalující straně svým bezprávným jednáním majetkovou škodu. Jde tedy o nárok soukromoprávní, který jest posuzovati podle §§ 1295 a násl. obč. zák., vyvozovaný zpráva soukromého, o němž jest rozhodovati podle § 1 j. n. řádným soudům. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody:Především jest podle § 6 c. ř. s. uvážiti, zda žalující strana má procesní způsobilost. Jde o všeobecnou veřejnou nemocnici v Čechách. Právní poměry takových nemocnic byly upraveny ustanoveními zákona z 5. března 1888 čís. 19 č. z. zák. Podle § 6 tohoto zákona mají se všeobecné veřejné nemocnice vydržovati z výnosu vlastního jmění, svých nadací, z náhrady výloh ošetřovacích a z jiných příjmů jim po případě přikázaných a spravují se orgány podle stanov k tomu povolanými, při pemz jsou podrobeny dohledu zemského výboru a úřadů politických. Podle § 8 uvedeného zák. má každá všeobecná veřejná nemocnice stanovy shodující se s ustanoveními zákona. Osnova normálních stanov byla vydána vyhláškou místodržitele pro Čechy z 12. března 1890 čís. 17504 z. z. čís. 33. Podle zmíněného zákona u stanov jsou tedy všeobecné veřejné nemocnice samostatné právnické osoby a nejde o ústavy okresní, po případě obecní ve smyslu zákonů o okresních zastupitelstvech, po případě o obecních zřízeních, spravují se svými statuty, jsou vydržovány zásadně z vlastního jmění a jsou nezávislé na obci a okresu ve své další správě a ve své faktické i právní existenci. Žalující všeobecná veřejná nemocnice má tedy procesní způsobilost. Ve věci uvádí napadené usnesení správně, že z obsahu žaloby jest patrno, že se žalobkyně domáhá na, žalovaném jako bývalém starostovi obce L. náhrady škody, kterou, jí způsobil vědomým potvrzením nesprávných údajů. Z toho jest usuzovati, že jde o žalobu o náhradu škody podle ustanovení XXX hlavy obč. zák. V § 1338 obč. zák. jest vyslovena zásada, že nárok pa náhradu škody jest uplatňovati jako každé jiné soukromé právo pravidelně na řádném soudě, a lze proto úchylky z této zásady připustiti jen, jsou-li opodstatněny zvláštními zákonnými ustanoveními (srov. rozh. čís. 3091, 3604, 5610 a j. sb. n. s.). Žaloby o náhradu škody, které se podávají na činovníky obecní pro jednání, která předsevzali ve věcech úředních, nebo proto, že nekonali povinnosti jim přikázané, byly by jen tenkráte vyjmuty z příslušnosti soudů, kdyby se chtělo žalobou odporovati obsahu nějakého nálezu správního, nikoli však, kdyby nárok na náhradu odvozován byl z jinakého činění neb opomenutí ve věcech úředních (Pražák Spory o příslušnost, I. 204). Žaloba jest tedy přípustná, nemá-li čin úřední osoby povahu správního nálezu, a není pořad práva vyloučen, odvozuje-li se nárok na náhradu z okolnosti, která jen souvisí s obstaráváním veřejných funkcí, neb odvozuje-li se nárok ten z opomenutí v tomto oboru. Vydávati potvrzení obsahu v žalobě uvedeného není přímo obcím uloženo zákonem a lze povinnost takovou jen odvoditi z ustanovení § 255 čtvrtý odstavec zákona z 9. října 1924 čís. 221 v doslovu zákona z 8. listopadu 1928 čís. 184 Sb. z. a n., podle něhož se mohou nemocenské pojišťovny dožadovati spolupůsobení obecních úřadů k vyšetření poměrů rozhodných pro oprávněnost k dávkám podle tohoto zákona. Takové zprávy obecního úřadu nelze považovati za nález správní ve smyslu svrchu uvedeném, v kterémžto případě by byla příslušnost soudu vyloučena. Žaloba tvrdí vědomě nesprávné jednání žalovaného a z něho odvozuje nárok na náhradu škody tím způsobené žalobkyni. Pro takový nárok platí zásadní ustanovení § 1338 obč. zák. Ustanovení § 6 odst. (4) a (5), § 8 a § 16 odst. (6) a (7) zákona čís. 329/1921 Sb. z. a n., netýkají se soukromoprávnícíh nároků jednotlivců proti starostovi a členům obecního zastupitelstva na náhradu škody způsobené nezákonným úřadováním, nýbrž upravují odpovědnost těchto funkcionářů z hospodářské správy obecního jmění a povinnost jejich k náhradě škody proti obci. To platí i o ustanovení § 66 obec. zříz. pro Čechy zákon z 16. dubna 1864 čís. 18. č. z. zák., pokud zůstalo v platnosti po úpravě, podle zákona čís. 329/1921 Sb. z. a n. Tohoto posléz uvedeného ustanovení se tedy rekurent dovolává neprávem.