Čís. 13894.

Pachtýř na zabraném majetku, jenž byl na základě pravoplatné výpovědi exekučně vyklizen, nemůže se domáhati náhrady škody, způsobené mu prý Státním pozemkovým úřadem a majitelem velkostatku tím, že mu nesprávně byla dána Státním pozemkovým úřadem výpověď, že byl nesprávně vyklizen a že Státní pozemkový úřad uzavřel s majitelem velkostatku dohody protiprávně na jeho úkor a bez zřetele k zákonům, o pozemkové reformě.
(Rozh. ze dne 27. října 1934, Rv I 2541/33.)
Žalobce, pachtýř na zabraném majetku, byl na základe právoplatné výpovědi vyklizen. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce na Státním pozemkovém úřadu a na bývalém majiteli zabraného velkostatku Juliu Sch-ovi náhrady škody, ježto prý mu byla dána nesprávně výpověď a ježto prý byl nesprávně vyklizen. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Vycházeti jest z rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 2. března 1928 čís. j. R III 173/28, podle něhož se právoplatná výpověď okresního soudu v Košicích ze dne 10. března 1925 nestala bezúčinnou tím, že Státní pozemkový úřad nechal pachtýře na zabraném majetku dále hospodařiti, než jak výpověď připouštěla, a že povinnost uložená pachtýři v § 6 zák. čís. 215 z r. 1919 není pro něho podle zákona pramenem práva na novou výpověď. Žalobce byl exekučně vyklizen dne 18. května 1928 ze zabrané nemovitosti na základě pravoplatné výpovědi. Pravoplatnou výpovědí sice pachtovní poměr žalobcův nebyl ještě rozvázán, poměr ten zrušen byl teprve vyklizením žalobcovým, avšak výpovědí nastala změna ve příčině doby trvání pachtovního poměru tak, že žalobce neměl nárok na dodržení smluvené pachtovní doby a že pachtovní poměr mohl Státní pozemkový úřad po projití výpovědní lhůty kdykoliv bez ohledu na smluvenou pachtovní dobu ukončiti. Žalobce proto nemůže se důvodně domáhati náhrady škody, která prý mu vznikla tím, že Státní pozemkový úřad uzavřel s bývalým majitelem velkostatku — po pravoplatné výpovědi žalobci — dohody, jimiž žalobce se cítí zkráceným. Žalobce neuplatňuje žalobou nárok z důvodu, že výpovědí Státním pozemkovým úřadem mu danou podle předpisů zákonů o pozemkové reformě byl jeho pachtovní poměr předčasně rozvázán. Takový nárok by mu podle § 50 a) zákona náhradového čís. 329/1920 a čís. 220/1922 ani nepříslušel. Žalobce odůvodňuje žalobní nárok tím, že prý mu nesprávně byla dána Státním pozemkovým úřadem výpověď, že byl nesprávně vyklizen a že Státní pozemkový úřad uzavřel s majitelem velkostatku dohody protiprávně, na jeho úkor a bez zřetele k zákonům o pozemkové reformě, a tím, že mu způsobena byla Státním pozemkovým úřadem a majitelem velkostatku Juliem Sch-em zažalovaná škoda. Avšak výpověď, jak bylo již uvedeno, stala se pravoplatnou a exekuční vyklizení bylo provedeno na základě této pravoplatné výpovědi. Co se pak dále stalo se zabranou půdou, ze které byl žalobce exekučně vyklizen, a jaké úmluvy uzavřeny byly po pravoplatné výpovědi mezi Státním pozemkovým úřadem a majitelem zabraného velkostatku pro dobu příští, na tom neměl a nemohl míti žalobce již žádného zájmu, poněvadž jeho pachtovní poměr byl zasažen výpovědí ze zabrané půdy a ukončen exekučním vyklizením. Jak Státní pozemkový úřad dále naložil s převzatou nemovitostí, na to nemohl míti žalobce vliv ani neměl nárok na určitý postup v té věci a nemůže proto býti zkrácen dalšími opatřeními Státního pozemkového úřadu ani jeho úmluvami s dosavadním vlastníkem velkostatku. Netřeba se proto zabývati výtkami, jimiž se žalobce snaží prokázati, že Státní pozemkový úřad nejednal ve smyslu zákonů o pozemkové reformě, poněvadž žalobce nemohl by z toho žádný nárok odvozovati proti žádnému z obou spolužalovaných.

Citace:

č. 13894. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 280-281.